Příběhy naší rodiny: O domě
Fotografie: z rodinnoho archivu Libuše Münsterové

Příběhy naší rodiny: O domě

22. 8. 2022

Mám podezření, že vzpomínka na náš dům je silně ovlivněna pohledem dítěte. Dnes pouze kolem projedeme autem a opravdu vůbec bych se nechtěla podívat dovnitř. Bylo by to jistě velké rozčarování a já si chci ve své mysli zachovat všechno tak, jak to bylo kdysi.

Vilka uprostřed zahrady, postavená někdy v třicátých létech. Tři pokoje, velká kuchyně, koupelna, komora, přední a zadní veranda, nahoře podkrovní pokojík a zděný balkon.

Měla jsem moc ráda půdu. V zimě se tam sušilo prádlo, v létě námi nasbírané byliny a bylo tam tolik zapomenutých věcí, které jsem ráda objevovala. Nejlépe se v tomto domě žilo v létě. Ráno svítilo slunce do pokojů, odpoledne dlouho do kuchyně, zadní verandy a zahrady. Mívali jsme dozadu otevřené dveře a neustále jsme tam vybíhali buď s prádlem, nebo něco slupnout. Stačilo oběhnout zahradu a bylo po svačině. Začalo to jahodami, třešněmi, malinami, o prázdninách dozrával rybíz, srstky, mirabelky, ryngle, špendlíky, jablka, hrušky a nakonec ořechy. Naproti našemu domu bylo Štěpánkovo zahradnictví a tam mě maminka posílala pro čerstvý salát, okurky, květák, nebo zelí.

V přední zahradě pod okny byly vysázeny keře, které na jaře nádherně bíle rozkvetly a už při otevření branky se bylo na co dívat; na pravé straně keř kaliny, chodník k domu lemovaly trsy sněženek, bledulí, petrklíčů a fialek. Na levé straně byly keříky pivoněk a žluto-fialových kosatců. Když se přicházelo ke schodišti, zavoněl nádherně opojně šeřík.

Pod schody jsme udělali důlek a často se věnovali hře v kuličky. Každý měl plátěný pytlík, ve kterém měl hliněné kuličky různých barev, a ty jsme mohli svou šikovností znásobit. Z určité vzdálenosti se rozhodily kolem důlku a postupně se tam musely „docvrnkat“. Kdo to zvládl první, bral všechno. To výhru jsem pak považovala za poklad. Taky jsme „skákali panáka“ a se švihadlem hráli „školku“.

Byli jsme srozuměni s tím, že téměř celé prázdniny byli nastěhováni v podkroví majitelé domu. Oba učitelé si léto vychutnávali u nás na vesnici. Před jejich příjezdem jsme byly my děti vždy instruovány, jak se máme chovat. To znamenalo především nekřičet, nepráskat dveřmi a netrhat ovoce! Některé keře rybízu a malin byly totiž jejich a na ty se nesmělo sáhnout. Stejně jsme sahali, když tam nebyli.

scan-20220816-0002-new.jpg

Pan učitel byl diktátor, kterému nebylo radno odporovat, paní učitelka byla dáma. Jejich podkrovní pokojík jsem tajně chodila navštěvovat během roku, jelikož paní učitelka svěřila mamince klíč, kdyby se náhodou stalo něco nepředvídatelného. Líbilo se mi houpací křeslo a hlavně halda módních časopisů z první republiky. Dočetla jsem se tam, kde v Praze nejlépe ušít šaty a jaký pudr nebo krém mám používat na zkrášlení pleti. To bylo pro dospívající dívku něco naprosto nového. Později se však všechno provalilo, byla jsem vyslýchána a poté mi bylo odpuštěno, když zjistili důvod mých návštěv: touha po vědění.

Už jsem zmínila půdu, podkroví a nesmím zapomenout na sklep. To byla důležitá záležitost. Jedna místnost na praní, kotel, pod kterým se topilo a vyvářelo prádlo. Již tenkrát jsme měli pračku, snad jediní, protože maminky mých kamarádek praly ručně na valše. Vedle prádelny bylo uskladněno uhlí a brambory. Zvláště zajímavá a hodně důležitá byla ruční pumpa na vodu. Ó, jak jsme se my sourozenci hádali, kdo půjde pumpovat! Člověk se chtěl napít v kuchyni z kohoutku a nic. Voda tekla jen tehdy, když se napumpovala do zásoby. A zase musím říci, že spolužačky nosily pitnou vodu v kýblech z veřejné pumpy, protože doma žádné takové vymoženosti neměli.

Za domem tekl potok. Byl schován mezi zahradami a zarostlý olšemi. Zadní brankou se dalo po schůdkách dojít až k vodě. Byla studená a nedalo se tam ani moc koupat.  Potok vlastně protékal celou dědinou a hodně se využíval k zalévání zahrádek. Byl to svět sám pro sebe. V létě příjemný chládek a my dokázali udělat z větví tajné místo, které jsme vybavili jako domácnost; něco na sednutí, nějaká polička, nosili jsme si tam občerstvení a bylo to bezva!

Zimy byly v našem domě dost nepříjemné. Topilo se v kamnech - klubkách, takže v jedné místnosti bylo přetopeno, občas zakouřeno, a všude na chodbách, v koupelně i záchodě byla vlezlá zima. Bylo málo uhlí pro domácnosti a každá rodina měla příděl na rok; na podzim se mohlo koupit jen určité množství a s tím jsme se snažili vystačit až do jara. Muselo se tedy hodně šetřit. V kůlně na dvorku byly zásoby dřeva a dost brzy jsme my děti uměly zacházet se sekyrou, protože bylo potřeba naštípat třísky na podpal.

Jak mně se nechtělo v zimě vylézat ráno ze zahřáté postele! Někdy jsem tak trochu oklamala maminku, když jsem po ránu tvrdila, že mě strašně škrábe v krku a potřebovala bych se vyležet, že ani nemá cenu chodit k doktorovi, že si dám jen obklad na krk a bude to dobrý. Zavrtala jsem se do peřin, spala, četla a užívala si pohody. Byla to mezi námi taková hra. Maminka určitě věděla, že to s tou nemocí není tak zlé, ale dělala, že mi věří, a já se nechala tak krásně rozmazlovat!

Stejně to bylo naposledy! Od té doby jsem se pak v životě už jen já starala o druhé. Nu, třeba to ještě někdy přijde, až se na stáří zase vrátím do dětství. Cha!

dum-drnovice.jpg

Příběhy naší rodiny vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
S odstupem se nám zdá naše dětství trošku krásnější nebo také smutnější,než bylo.My bydleli ve městě, v domě bez ústředního topení,s koupelnou a WC ve 3.patře bez výtahu.Neměli jsme žádné babičky,dědy,jen pratetu,ke které jsme občas jezdili na venkov. Ovšem každou neděli jsme chodívali do lesa,kde jsme mohli blbnout,křičet,lítat do roztrhání těla, sbírat borůvky,houby,maliny a brusinky... Když jdu "naší" bývalou ulicí,dívám se nahoru do oken,ale už to je jen cizí dům...
Soňa Prachfeldová
Staré domy mají svá kouzla. Když se vrátím k našemu, vidím každý detail. Na půdu a do sklepa jsem nerada chodila. Vždy jsem tam měla tísnivý pocit.
Věra Lišková
Také mám stejné vzpomínky,bydleli jsme v podobném domě. Léto bylo parádní, ale zima se vlekla, jako všechny nepříjemné věci. Nemám ji ráda dodnes. O nějakém zateplení domu tenkrát nikdo neslyšel. Kuchyně se ohřívala vařenim a topilo se v kamnech uhlím jen v jeďnom pokoji. Na spaní musely být mohutné peřiny, pod kterými bylo teplo. Děkuji za hezké vzpomínání.
Libuše Münsterová
Děkuji všem za krásné komentáře. Všichni jsme si hezky zavzpomínali.
Hana Rarasch
Moc vám děkuji. V dnešní digitální době je to úžasné pohlazení po duši. Já byla sice vysloveně městské dítě, ale bydleli jsme v poctivém domě z 20. let a právě ve sklepě byla prádelna s kotlem a pračku jsme měli tenkrát-sloužila snad 20 let- "dělanyko " . Obojí pražští prarodiče žili také ve starých krásných činžácích, ale jezdili jsme do malého města na letní byt k jedné babičce a později měli maličkou chatičku bez tekoucí vody, elektřiny, ale v lese, kolem tekl potůček, koupali jsme se v rybníku, pekli buřty u táboráků, chodili jsme na houby a stavěli v lese bunkry se zařízením z větví a mechu. Na nákup se chodilo i pár kilometrů v partě dětí a mládežníků... Dětství je prostě pro každého idylka.
Marie Novotná
Vrátila jsem se do dětství. Ano,tak jsme vyrůstali a byla to doba ,na kterou se nezapomíná. Děkuji za sdílení.
Naděžda Špásová
Vyrůstala jsem na vesnici, nejdřív s rodiči a sourozenci s babičkou v jejím malém domku a pak v pronajatém domě se zahradou bez vody a WC na dvoře za chlívkem. Dodnes mě to občas straší ve snu. Neměla jsem ráda ani sklep ani půdu. Vaše vzpomínky jsou moc hezké. :-)
Jana Jurečková
Krásné vyprávění! Hned jsem si vzpomněla na činžák, kde jsem bydlela s rodiči. Náš byt byl v 1.poschodí. Měl dva pokoje, předsíň, záchod a spíž. Z chodby vedly schody nahoru, na půdu. Dveře se nezamykaly, přesto tam žádné krámy nebyly, naprosto čisto, jen šňůry a na nich se sušilo prádlo. Uprosila jsem maminku, abych si tam mohla vzít kočárek a panenku. A trávila jsem tam čas, v tom tichu a hrála si na maminku. A brala vše vážně. Dům tam stojí dodnes. Jedno okno je zazděné, právě to, z kterého jsem mávala své kamarádce v domě naproti.
Eva Kopecká
Jako dítě jsem byla u babičky a dědy tak často, že se dá říct, že jsem tam vpodstatě vyrostla. Naši chodili do práce a bylo jim to pohodlné. Když babička, která byla v domácnosti, zemřela, šel do důchodu děda a moje víkendy a prázdniny pokračovaly. Ještě dneska si pamatuji, co kde v domku bylo a zahrádku se všemi trvalkami a stromky. Bylo to obyčejné dětství na vesnici, ale nevyměnila bych ho.
Jitka Caklová
Hezké vzpomínání. Pravdou ale je, že vzpomínky z dětství jsou velmi zkreslené i vzhledem k tomu, zda dům byl "náš", protože jsme v něm bydleli, nebo "náš", protože jsme ho vlastnili. Moje vzpomínky na náš dům, tak jak jsem ho viděla v dětství, nejsou vůbec idylické, protože všichni kolem měli daleko lepší bydlení, než jsme měli my a v hloubi dětské Duše jsem tiše záviděla. Dnes pohledem dospěláka moje vzpomínky zkrásněly, neboť i "náš" dům, který je ve vlastnictví bratra, velice zkrásněl a dokonce předběhl i moje představy, o hezkém bydlení z dětství. Ráda se tam vracím, neboť hodně věcí je i mým dílem a vím, že vždy se vracím domů ♥

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.