Příběhy naší rodiny: Dědeček Gustav
FOTO: Archiv Hany Šimkové

Příběhy naší rodiny: Dědeček Gustav

15. 8. 2022

Říká se, abychom se nedívali zpátky, ale hleděli dopředu. Dopředu se dívat nechci, protože tam nečeká nic dobrého. Vidím, že každý se obrací raději dozadu a vzpomíná, co hezkého prožil a nyní už naše děti ani neprožijí. Babičky a dědečkové, včetně mé osoby, už málokdy splňují to kritérium, na které jsme byli zvyklí v dětství my.

Vracíme se zpátky, protože máme vzpomínky opravdu nezapomenutelné. Ano, měla jsem nezapomenutelného dědečka. Byl to tatínek od tatínka. Z maminčiny strany jsem už měla jenom nevlastní babičku. Můj dědeček byl strašně schopný člověk. Pamatuji jako dítě, že měl pronajatý papírnický obchod. Obchod to byl malinký, ale naproti škole, a tak tam děti s rodiči nakupovaly hodně školních pomůcek. Pro mne byl obchůdek velmi tajuplný. Přiznám se, že jsem jako malé dítě ukradla skleněnou, duhovou kuličku a vyměnila ji se sousedovic holčičkou za žvýkačku. Dědeček se to dozvěděl a to, jak mi domlouval, že se to nedělá, to nezapomenu nikdy. Hrozně jsem se styděla. Když byl obchůdek dědečkovi zabaven a znárodněn, tak se odstěhoval na penzi do svého domečku na venkově. 

Tam jsme za ním jezdily jako děti odmalička. Dědeček žil sám, stal se velice brzy vdovcem a my jsme s bratrem už babičku nepoznali. U dědečka bylo krásně a dodnes nevím, jak to dokázal, ale na zahradě rostlo snad úplně všechno, od ovoce po zeleninu a také tam byly snad všechny ovocné stromy.

Zahrada byla vždy plná různých lidí, protože sI postavili v okolí chaty a k dědečkovi chodili pro rady, jak a co mají na svých zahradách pěstovat. Také si vždy nějaké dědečkovy výdobytky koupili. V okolí snad nikdo nevlastnil studnu, a tak pro vodu chodili také k dědečkovi. Lidé, co šli od vlaku, si také zkracovali cestu ke svým chatám přes dědečkovu zahradu, protože jinak by museli kus obcházet.

Dědeček byl hrozný dobrák a nikdy mu to nevadilo. Měl také velikou vášeň pro včely. Jako děti jsme musely mít zdravý základ, protože jsme se toho zdravého medu najedly hodně. Dědeček si chodil po obědě zdřímnout na křeslo ke včelníku, kde ho nikdo pro naše alergie na včelí bodnutí neobtěžoval a kde poslouchal bzučení svých milovaných včeliček.

Dědeček pocházel ze Šumavy a uměl krásně vyprávět příhody odtamtud. Vždycky jsme se s bratrem těšili do postele a čekali, až si k nám dědeček sedne a začne vyprávět. Někdy při tom povídání i usnul a my jsme ho museli budit, aby pokračoval. Nevadilo mu to a hned navázal na další neuvěřitelnou příhodu. Když nás dva musel dědeček někdy hlídat a my jsme zlobili, jeho nejhorší pokárání bylo: "Já z vás jednou dostanu mladý."  No, mladý nikdy nedostal. Byl to opravdu hrozně hodný a moudrý dědeček. Každý ho měl rád. Mám na něho opravdu krásné vzpomínky a zjišťuji, že by se mi to povídání o něm sem ani nevešlo.

Dívám se na dědečkovu fotografii, kterou mám vystavenou a říkám:" Dědečku moc děkuji!"

Příběhy naší rodiny
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Soukupová
Hanko, moc hezké vzpomínání. A je to asi opravdu tak, že v našem věku hledíme spíš zpět do vzpomínek, než do budoucna, které se nám rychle krátí.
Vladislava Dejmková
Milé vyprávění. Hezké vzpomínky člověka pohladí.
Zuzana Pivcová
Já jsem zažila jen prarodiče z maminčiny strany, dědečka do 6 let (kdysi jsem tu o něm psala, myslím Poprvé v blízkosti smrti) a babičku asi do 24. Dědeček byl mimořádný a bylo mezi námi silné pouto. Babička z tatínkovy strany zemřela krátce poté, co jsem přišla na svět, a už mě nikdy neviděla. A její muž už dávno předtím. Díky, Haničko, hezky jsi to podala.
Jana Jurečková
Vaše povídání je pohlazením po duši.
Martin Vrba
Moc pěkné vzpomínání, paní Šimková. Takové vzpomínky nám nikdo nemůže ukrást, jsou naše a dokonce se může i stát, že sourozenci mají na stejné události vzpomínky rozličné, protože už i děti mají rozličné chápání a dávají akcent něčemu jinému. To vidím při setkání se třemi sourozenci. Někteří lidé mají na dětství vzpomínky špatné a tak se neradi vracejí, ti pak tvrdí, že je lépe se do minulosti nevracet. Psychologové ale doporučují se i se špatnými vzpomínkami vyrovnat a těm, kterým bylo ublíženo, se doporučuje to žijícím lidem říct a pak jim i odpustit. Někteří lidé vzpomínat nemohou, protože si objektivně toho už moc nepamatují. Ti také v okruhu známých tvrdí, že se nemá vzpomínat, že se má žít přítomností. Ti se, jak se později pozná, už trochu stydí, že jsou s pamětí na štíru. Tací mají problém s pamětí už i současnou. Moje moc milovaná manželka často zapomene, kde zaparkovala auto. Já si to raději poznamenám na lísteček do peněženky, ale vzpomínky od dětství až po dnešek mám bohaté, ale abych to věděl datumově, jak a kde jsem zrovna pracoval, tak s tím už to nebylo tak jednoznačné při vyměření důchodu, ale nakonec si i to povedlo a je to tak nyní i vodítkem při vyprávění, abych příběhy lépe zařadil datumově.
Jan Zelenka
Krásné vzpomínky. Také se občas rád ohlédnu, protože to jsou příjemná ohlédnutí. O těch ohlédnutích jsem už napsal dvě knihy. Při pohledu vpřed nic pěkného už neuvidím. Moc hezké, paní Šimková!
Daniela Řeřichová
Moc hezké vyprávění.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.