Měření štěstí. Posedlost, které podlehlo mnoho lidí
Ilustrační foto: Ingimage

Měření štěstí. Posedlost, které podlehlo mnoho lidí

1. 8. 2022

Být šťastný. Nepřetržitě. Šťastnější, než jsou ostatní. A hlavně o tom dát všem vědět. To je trend, kterému během minulých let podlehla většina lidí. Ze štěstí se stal byznys. Pojednává o něm spousta knih, vyučuje se v kurzech a dokonce se i měří.

Štěstí už dávno není cosi neuchopitelného, tedy něco, co se pokoušejí popsat básníci. Naopak, stala se z něj veličina, která se měří, zkoumá a obchoduje se s ní.

V Dánsku dokonce funguje Institut pro výzkum štěstí a jeho zakladatel, jistý Meik Wiking si na zkoumání štěstí založil dobře fungující byznys. Píše o něm knihy, přednáší na akcích v různých zemích světa. A lidé jeho rady, tipy a přednášky přímo hltají.

 Existuje několik měřících nástrojů štěstí, například Happiness report, Gallup Wellbeing Index, OECD Life Index, Good Country index. K nim si vlastní žebříčky vytvářejí i jednotlivé státy, v čemž je průkopníkem Bhútán, kde se měří takzvané hrubé národní štěstí, tedy něco jako hrubý domácí produkt, ale vyjadřující míru kvality života obyvatel. Ostatně, právě v Bhútánu se s měřením štěstí začalo a to už v sedmdesátých letech, kdy si tam dali do ústavy cíl, že všichni této obyvatelé země mají právo na štěstí.

Otázkou je, co si pod tím výrazem představit. Přesněji, jde o problém, protože si pod pojmem štěstí každý představuje něco trochu jiného. Zatímco třeba stará dáma, která vzpomíná, jak prožila válku, tvrdí, že pro ni je štěstí pocit, že se každé ráno vzbudí v posteli, má co jíst a nebojí se, že na ni spadne bomba, její vnučka tvrdí, že by byla šťastná jedině v případě, kdyby měla vlastní velký dům na pobřeží na Mallorce.

Zatímco dříve mnoho lidí považovalo štěstí za jakýsi prchavý okamžik, které se v životě objevuje spíše sporadicky, nyní si pod tím pojmem většina lidí představuje něco, na co má každý právo a to pokud možno nepřetržitě.

„Lidé vnímají svůj život ve srovnání s ostatními. Všimněme si, že spíše než kolik berou oni sami, je zajímá srovnání s tím, kolik berou ostatní. Chtějí vědět, jak si stojí ve společenském žebříčku, potřebují se neustále srovnávat. Ale k pocitu štěstí přispívá to, když si člověk uvědomí, co potřebuje k životu, co mu dělá radost a nezajímá se až tak, co potřebují či mají druzí. Ale je těžké to dokázat,“ vysvětluje na svých přednáškách Meik Wiking.

Podobný názor prezentuje Tomáš Studeník, který se zabývá inovacemi a pořádáním různých akcí: „Všimněme si, že si lidé na sociální sítě nedávají momenty všednosti, ale snímky, na kterých vypadají šťastně. Vyfotografují se jako šťastná, rozesmátá rodina, i když ve skutečnosti je ta rodina třeba rozhádaná a její členové si lezou na nervy. Ale ten, kdo vidí její fotku, si říká: Proč taky nejsem tak šťastný jako oni, proč nemám tak krásný život?“

Naštvanost se dnes nenosí, módou se stalo tvářit se, že jsme šťastní. I když je nám třeba hodně mizerně, považujeme za nevhodné odpovědět na otázku, jak se máme, že blbě. Protože se bojíme, že si o nás lidé pomyslí, že jsme staří bručouni. Ze všech stran se valí rady, jak nebýt negativně naladění, jak myslet pozitivně, jak si do života pouštět štěstí, ba dokonce jak se naučit ho vytvářet.

„Lidé nyní věří nejrůznějším návodům na štěstí, z nichž mnohé jsou téměř škodlivé. Mnohé jsou založené na radách typu, že šťastní budeme, když se vyhneme všemu, co je nám nepříjemné. Jenže tak to přece v životě není. Když se vyhýbáme návštěvě zubaře nebo nepříjemným úkolům ve škole či práci, výsledkem není štěstí, ale průšvih,“ říká psycholog Jeroným Klimeš.

Zajímavou zkušenost na toto téma popsala spisovatelka Barbora Šťastná, která před léty psala blog s názvem Šťastný blog a je autorkou několika knížek, v nichž se tématu štěstí věnuje. Rozebírala ho ze všech stran, byla považována za expertku na vše, co se štěstím souvisí. A pak najednou tohoto tématu zanechala. „Dostávala jsem neustále otázky na téma štěstí. Postupně jsem si začala připadat nekompetentní, měla jsem výčitky svědomí. Ve skutečnosti jsem se cítila zpruzená, nešťastná, ale psala jsem o štěstí a lidé si mysleli, že jim mám co poradit. Časem jsem si začala říkat, že takhle to dál nejde.“

Vlastně popsala přesně to, v čem je největší problém. Nikdo přece není nepřetržitě šťastný. Štěstí přece nejde uměle vytvořit. Každý prožívá dny, kdy je takzvaně nahoře a kdy dole.

Přesto jsou různé knihy a besedy na téma štěstí stále velmi žádané. Existují čaje štěstí, svíčky štěstí, ba i ponožky či deky štěstí. Fakt, prý se do nich zachumláme a cítíme se šťastnější. Ideálně, když se v této pozici vyfotíme, budeme se na něm spokojeně usmívat a dáme si ho na sociální sítě, aby celý svět viděl, jak nezměrné a krásné naše štěstí je.

Mnoho lidí v tomto trendu úspěšně jede už řadu let. Zároveň přibývá lidí, kteří začínají přemýšlet nad tím, že jim všechny ty příručky a pomůcky vlastně stále žádné štěstí nepřinesly. Nebo ano a nedokážou ho poznat? I to není v pořádku, vždyť se snažili naučit se najít štěstí v kurzech. A tak jedna zajímavá zpráva na závěr. Ze všech těch měření a výzkumů, které na toto téma proběhly, vychází, že šťastnější jsou paradoxně staří lidé. Jak je to možné, že lidé, kterým už nezbývá moc života a navíc je trápí nemoci a prožili často hodně zlého, se cítí být šťastnější než lidé mladí, zdraví, hezcí?

„Možná se už nestresují tím, co bude, protože jim moc času nezbývá. Umějí proto žít přítomností, okamžikem,“ říká Barbora Šťastná.

Další možný důvod je, že nejstarší generace si do života nepustila srovnávání si na sociálních sítích. Jak říká se smíchem jedna sedmaosmdesátiletá obyvatelka domova pro seniory: „Tady se už nikdo s nikým nesrovnává, protože jsme na tom všichni stejně blbě.“

 

psychika životní styl
Hodnocení:
(4.5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Pane Berko, souhlasím s Vámi, jen s jednou výjimkou. Pro mě osud není dán v genech, je to jakýsi plán Duše a záleží na tom, zda člověk naslouchá vlastní Duši a nebo dá přednost systému, který se jen tak mimochodem stejně hroutí. Můj děda z otcovy strany byl těžký alkoholik a jednou na hřbitově tetička (švagrová mého otce) řekla: "To je hrůza, to je snad osud, ten chmel se za dědou táhne i do hrobu." Na to maminka, ale až doma, řekla: "Kdyby místo těch keců vzala motyku a ten chmel vykopala, tak by se tam netáhnul." A o tom to je, můj otec se alkoholu nikdy nedotkl. Měl na výběr a to bylo zase moje štěstí.
Jindřich Berka
Paní Caklová, velmi s vámi souhlasím. Milovat a být milován je vrch pyramidy zvané ŠTĚSTÍ. Být vděčný za to, že jsem a co mám, ale také je třeba pro to trochu něco udělat. Jeden z posledních velkých psychoanalytiků, rodák z Nitry, se zabýval osudem. Tvrdil, že každý člověk má osud dán v genech, ale je tam například 10 cest, takže si může vybrat. Jako svůj příklad uvádím, pocházím z alkoholické rodiny, možná jsem měl k tomu v genech sklony, ale šel jsem jinou cestou. To samé já vidím u štěstí. Člověk má na výběr. Tomu věřím. Jindra
Jitka Caklová
Oprava: Louise L. Hay ♥
Jitka Caklová
Celé dětství, dospívání, mládí, vlastně celý život (73), jsem si kladla otázku, proč nemám to štěstí, jako mají ostatní, kteří mají vše na co si vzpomenou a daří se jim. Až v posledních dvou letech jsem pochopila a stále mi dochází, jaké jsem měla štěstí, že jsem se narodila rodičům, kterým jsem se narodila, jaké jsem měla štěstí, že jsem s nimi měla možnost prožít to, co jsem s nimi prožila, jaké jsem měla štěstí, že jsem nedosáhla "vzdušných zámků", které jsem druhým záviděla. Jak napsala Louise L. Hai - "S pokorou se propadám do pocitu vděčnosti.", žít v lásce je pro mě to pravé štěstí ♥♥♥
Jindřich Berka
Dobrý den paní Švejnochová, já jsem o rok starší jako vy. Ještě jsem 5 let spokojeně přesluhoval. Ne že bych na práci nestačil, ale mladší samozřejmě, pokud jsou mají přednost. Tomu rozumím. Přijel k nám na návštěvu syn od známých, povídal, že tata nemohl studovat za socialismu. Povídám mu je blbost. prostě se mu nechtělo. Já jsem se vyučil, potom střední, 2 vysoké, postgraduál a další certifikáty z VŠ. Spokojenost a štěstí člověka je samozřejmě jen podle mě o CHTĚNÍ A POHODLNOSTI. Nic víc. Přeji hezký den. Jindra
Hana Švejnohová
Tak tohle mě vážně dostalo. Téma štěstí a polemiky o jeho podobě je nevyčerpatelná studnice inspirace, každý z úhlu svého pohledu, zkušeností, vlastních úvah a prožitků... Všimli jste si, že na to zatím reagovali jen muži??? Už jsem dlouho ničím nepřispěla, ale sledovat diskuse na články ostatních íčkařů mě pokaždé přitáhnou, protože v nich často probíhají pěkně husté výměny názorů, které mě od dalšího psaní někdy odradí. Ale zároveň i vyburcují svědomí, že jsem nějak zlenivěla... Možná lepší varianta než přiznání, že zrovna neprožívám úplně SŤASTNÉ období. A že se přistihuju, jak moc se snažím o definici toho svého ŠTESTÍ, jak se ho ve svých sedmašedesáti letech stále snažím pojmenovat a naplňovat. Volím k tomu všechny zmíněné a ověřené způsoby, občas to prostřídám s nějakým experimentem, a stejně se v kolotoči času dostanu až na hranici touhy všechno skončit, abych se v příštím okamžiku za takovou myšlenku sama odsoudila a silou vlastní tíhy (a že není malá!) se zase odrazila k pocitu vnitřní radosti, která je pro ŠTĚSTÍ nezbytnou podmínkou. A neustále v sobě obnovovat vnitřní radost jako životní styl je při všem, co se děje kolem nás i v nás samotných, velká dřina... Ale kdo to dokáže, je ŠŤASTNÝ člověk.
Antonín Nebuželský
Jsem spokojený, občas i šťastný. Což je takový fyzický pocit,aspoň tak to mám já. No uvidíme na podzim...
Jindřich Berka
Dobrý den, štěstí je o ničem. Je prchavé jako těkavá kapalina. Uvedu příklady. Mladý muž touží po sportovním vozu Ferrari . Získá peníze a zakoupí si ho, ale štěstí je již splněno a hledá dál. Mladá žena sní o tom fešákovi. Má ho. Najednou zjistí, že není ideální a hledá dál. Kdežto spokojenost je stav trvalý. Lidé dávejte si malé cíle, nebuďte líní, něco proto udělejte a budete spokojeni!!!! Je to můj recept, na který jsem přišel až ve zralém věku, ale není pozdě!! Umřu spokojený, nikoliv šťastný!! Jindra
Jiří Dostal
:-) Poněkud prefabrikované téma bez hlavy a paty, asi jako reporty o válce na Ukrajině... :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.