Radikální upřímnost může život zkomplikovat, ale někdy ho zlepší

Něco o radikální upřímnosti z naší rodiny: Když byl můj brácha malý, tak šel s tatínkem za ruku, náhle se zastavil a na celé kolo vykřikl:" Jé tati, podívej se, jak je ten pán malý, on je malý jako já!" Ten pán si to nenechal líbit a povídá mému otci: "To nemůže toho kluka okřiknout, aby na mne neupozorňoval?" Táta mu odpověděl: "A za co bych ho měl okřiknout, za to, že řekl pravdu, copak vy jste nějaký veliký, ne jste malý, on už ví, že se neukazuje na lidi postižené - na mrzáky, ale to vy přece nejste, jste jen malý, jako je někdo třeba zase veliký. Já jsem v tom jeho konstatování neshledal vůči vám nic špatného, dokonce jsem v tom vycítil jistou sympatii. Ono je pro děti totiž velice nepříjemné pořád koukat dospělým jen na poklopec a on konečně poznal člověka, s kterým se může koukat s očí do očí. Pak všichni tři nastoupili do tramvaje a bylo na světě zase veseleji a lépe, protože se lidé dokázali domluvit a pochopit.

Radikální upřímnost je zcela subjektivní emoce, stav mysli, a následné verbální projevy nemusí vždy být adekvátní podnětům, které ji vyvolaly. Tak to vnímám vždy zpětně, když můj rozum zvítězí nad emocemi a to je obvykle až poté. Obdivuji všechny, kteří dokáží najít ve správné chvíli ta správná slova. :-)

Mně zatím nikdo přímo neřekl, že jsem blbec, možná jen naznačoval/a a i kdyby řekl, nemám potřebu mu to vyvracet, jen bych mu to svým přesvědčováním potvrdila. Je to jeho názor a se mnou nemá nic společného, stejně jako by to byla jen jeho myšlenka :-) :-)

Pane Vrbo, když mi někdo řekne, že jsem blbec tak se ho fakty snažím přesvědčit, že nemá pravdu. Ne vždy úspěšně.

Proto je pane Vrbo upřímný přítel nad zlato, myslím, čím je kdo vzdělanější, tím více se umí přetvařovat, jsou to diplomaté, ne tedy všichni. Upřímnost ano, ovšem s citem a empatií, nezraňovat zbytečně toho druhého a nikdo jsme všechnu moudrost nesnědli/lidově drsněji/.

Pro mě je nejlepší varianta, ze svojí osobní roviny nikoho nepodceňovat, nemít nikoho za blbce. Každý má svoji cenu.

08:38 - A co když "někdo" vám upřímně řekne, že jste blbec, protože o tom bude přesvědčený, stane se snad pro vás přítelem a necháte se jím všude tahat? :-) Upřímnost je dvousečná zbraň, co si myslím o druhém, tak to samé si může ten druhý myslet o mně a oba budeme mít svoji upřímnou pravdu :-) :-)

Vím, že když někomu upřímně sdělím, že je blbec, že mám hned nového nepřítele a když blbci neupřímně řeknu, že je inteligent, že mám hned o jednoho blbého přítele navíc. Co ale s tolika blbými přáteli, to mi neporadí nikdo a tak je tahám všude s sebou a nejhorší je na tom to pomyšlení, že si oni o mne myslí to samé. :)

Radikální (od slova radix - kořen) znamená "jdoucí ke kořenu věci, k její podstatě". Když se vrátím k názvu článku a uvedeného příkladu, tak je radikální upřímnost (od kohokoliv), pravdou, lží, nebo obyčejným patolízalstvím? Učíme, nebo učili jsme snad své děti pod rouškou, zvanou "radikální upřímnost", lhát? Důležité je umět být svůj a ne to děti odnaučovat. Každý jsme jiný a mám snad dát svoji osvědčenou pravdu všanc neosvědčené pravdě druhého? Je ale otázkou, zda dítě ovlivněné rodiči, obzvláště když se názory otce a matky různí, může vědět kde je pravda.

Pěkný článek. Je to opravdu velmi citlivé a osobní. A taky si myslím, že někteří lidé od někoho "radikální upřímnost" přijmou bez problémů a od jiného ne. Záleží to na mnoha faktorech, žádná šablona to nevyřeší. To je můj názor.