MILÝ VOLE! - úplně malá a hodně dávná vzpomínka
Ilustrační fotografie: Pixabay

MILÝ VOLE! - úplně malá a hodně dávná vzpomínka

8. 6. 2022

Kdysi, už hodně dávno, v šesté třídě kralupské měšťanky, při pohledu na ostatní kluky, kteří se bavili tím, že pošťuchovali holky, které to evidentně bavilo, jsem se cítil až méněcenný a zbytečný. Holky se smály, honily se s kluky po třídě, aby se posléze rozječely, když některý z  kluků, v touze po lepším poznání, vlezl holce až pod lavici.

To tedy ne, řekl jsem si, půjdu na to jinak. Pod lavici nepolezu, vzájemný stav jsme si už před časem ujasnili se sousedovic Jiřinkou při hře na doktory, napíši raději dopis.

Vzal jsem si papír a nadepsal ho:

„Ahoj Mirko! Rozhodl jsem se, že s tebou budu chodit…“ a tak dál, vše si už nepamatuji. Papír jsem pečlivě složil a o přestávce jsem ho, pln sebevědomí, strčil Mirce do ruky.

Její reakce byla rychlá. O další přestávce mi strčila do ruky můj pečlivě složený papír se svojí odpovědí. Ta začínala následovně:

„Milý vole! Tak na tebe jsem zrovna čekala.“

Celý obsah její odpovědi si nepamatuji, pouze tento úvod. Milý vole! Bylo to drsné prozření. Nemá to cenu dál rozvádět. Tato naše vzájemná korespondence se, bohužel, později ztratila ve víru mých častých stěhování.

Přinesla mi však do dalšího života jedno velké ponaučení. A sice – dvakrát měř a jednou řež. A když nevíš co a nemáš potřebnou zkušenost, tak raději drž hubu.
K  ženskému pohlaví jsem však v žádném případě nezahořkl a své seběvědomí jsem si napravil o pár let později v tanečních.

Po 45 letech od konce měšťanky jsme se s Mirkou na prvním a bohužel i posledním třídním srazu setkali, popovídali si a já jsem se chránil toho, vzpomenout na ten nešťastný dopis. Ona o tom naštěstí nemluvila. Asi na tu záležitost zapomněla. A tak jsme si dali pusu. První a také poslední. Trochu pozdě. Bohužel. Tenkrát ve škole bych ji uvítal raději.

 

 

glosa Můj příběh vzpomínky
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ludmila Černá
Honzo, po roce, ale pobavila jsem se. Jo, první lásky a nesmělost...A mindráky.
Alena Velková
Bezvadný článek, který mi vloni utekl :-)
Jan Zelenka
Dobrý den, pane Berko. Podle údaje, který uvádíte, jste zřejmě o deset let mladší. Já šel do školy v roce 1950. Takže vašeho spolužáka bohužel nemohu znát. Kralupy nejsou pěkné město, ale rád na ně vzpomínám. Bylo to mé mládí. Honza
Jindřich Berka
Dobrý den, pane Zelenka, neznáte Milana Chvojku z Kralup nad Vltavou? Mého spolužáka. Slavili jsme v Chrudimi v červnu 50 let od vyučení. Jindra
Jana Šenbergerová
I když to tak na první pohled nevypadá, jsou to milé vzpomínky, protože se pojí s mládím. A kdeže ty časy jsou ... Nevím, jestli jsem dostávala psaníčka, ale svůj idol jsem si tajně nakreslila. Když jsem zjistila, že by mě portrét odhalil coby ctitelku, překreslila jsem ho na Jana Husa. Po mnoha letech jsme si na srazu spolu skvěle zatančili lambadu, kterou ho naučily jeho dcery. Já ji s ním tančila poprvé a naposled.
Jana Šenbergerová
I když to tak na první pohled nevypadá, jsou to milé vzpomínky, protože se pojí s mládím. A kdeže ty časy jsou ... Nevím, jestli jsem dostávala psaníčka, ale svůj idol jsem si tajně nakreslila. Když jsem zjistila, že by mě portrét odhalil coby ctitelku, překreslila jsem ho na Jana Husa. Po mnoha letech jsme si na srazu spolu skvěle zatančili lambadu, kterou ho naučily jeho dcery. Já ji s ním tančila poprvé a naposled.
Dana Divišová
Krásné vzpomínky na školní léta. Taky jsme si posílali psaníčka. Pamatuju taky asi v šestce, že mi psal Slávek J., -nemůžu za tebou chodit, protože máš samé jedničky a já trojky-..na to se nedá zapomenout.
Eva Mužíková
Já jsem nejméně do sedmé třídy patřila mezi dívky o které moc velký zájem nebyl. Hobená, dlouhé nohy, oblečení po starší sestře, takže psanícka nebyla. Upoutala jsem až později na střední sportem a snad i znalostmi a smyslem pro humor.....Zase jsi mne Jendo potěšil, hezké čtení po ránu.
Hana Šimková
Už nevím kolik kluků jsem odmítla, ale žádnému jsem neříkala vole.
Soňa Prachfeldová
Lásky školní, nesmělé. LáskyHolky měly raději kluky, kteří to frajerství uměli dát najevo, určitě to platí dodnes. Hodní kluci byli nudní. No asi každý z nás měl marné toužení po někom, hezky i veselé se na dětinské lásky vzpomíná. Jeden můj spolužák a ctitel, když mě potká, mě už nezdraví, nepoznává, spokojeně capká vedle manželky. Raději bych byla, kdyby mi řekl ahoj milý vole.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.