Přečtení jedné knihy vám může změnit úplně život - no nekupte to

Pokud nejsme nemocní tím hromaděním všeho možného, tedy i odpadků a zvířat, tak si do toho, jak máme mít zařízený - uklizený byt, nenechme od nikoho do toho kecat. Mezi úklidy existují opravdu velké rozdíly. Když se podíváte na úklid v nemocnicích, tak tam máte svůj kovový stoleček, na něm skleničku, v šuplíčku tužku, malé rádio, mobilní telefon, peněženku, nějakou knížku, toaletní papír, hodinky, pod postelí pantofle, ty si musíte zvednout, když vám přijde setřít podlahu Ukrajinka (a zvládnete to), zbytek doladí další na tom stolečku a máte uklizeno. To je vlastně to minimum, které vám stačí k přežití a představte si, že jsou i lidé, kteří jen o něco více mají ve svých bytech - tedy z důvodu nedostatku peněz, nebo programově se nechtějí obložit předměty, aby je nemuseli uklízet. Schválně jsem to přehnal, abyste si dokázali představit, že proti nim - na opačném pólu žijí lidé, kteří nejen že nedokáží nic vyhodit, ale nanosí do domu - do bytu z venku kde co a mají toho doma třeba nastláno až do výšky dvou metrů. To je pak nemoc, která se jmenuje Diogenův syndrom. Ale to mezi tím, jak máme zařízeno své okolí, tak to patří k naší osobnosti. Když někdo má svého koníčka a sbírá třeba stará rádia, nebo angličáky, tak tím bude jeho byt “poznamenán” stejně, jako když si bude stará paní schovávat všechny suvenýry z cest po světě, když byla ještě mladá a krásná holka. Pro cizího návštěvníka to všechno může být ukázka nevkusu, ale těm lidem, kteří se tím obklopili, je mínění ostatních úplně fuk, oni v tom mají svůj svět. Kdysi dávno jsem byl vypomáhat při likvidaci škod v pojišťovně po povodních a lidé měli největší smutek nad ztrátou těchto “cetek” a fotografií a ne lednic a televizorů. A tak i já mám dva pokoje plné hraček mých vnoučat (některé jsou dokonce ještě po jejich otcích), aby když přijdou, tak si mohli s tím hrát a já s nimi. Znám ze svého okolí domácnosti, ve kterých děti do roka už svou oblíbenou hračku doma v rámci úklidu už nenajdou a nikdo se jich neptá a ty hračky jim vyhodí a neuvědomuje si, že jim tím ničí něco - co je a mělo být jejich součástí určitě mnohem déle. Jednou, když bylo manželce asi 23 let, tak k nám přijela její babička a přivezla v ranci hračky, které u ní zanechala, když jí bylo asi 10 let a mezi nimi byla i panenka s nakřápnutou hlavou - zalepenou leukoplastí. Manželka mi vyprávěla jak se jí to stalo hned na štědrý den a že neví, kam se poděla. Ona chtěla tu chodící, ale dostala jen tuto obyčejnou (rodiče neměli peníze) a pak ji měla ráda i s tou nakřápnutou hlavou. Máme ji tedy doma a už ji vozí po zahradě druhá vnučka v kočárku. A tu bychom měli vyhodit? Ne - věci k nám patří a vůbec nevadí, že je to možná nevkusné, když s ostatními plyšáky zabrala jedno křeslo v hostinském pokoji. :)

Ještě dodám, že těch mých "pár" knížek a ještě ne úplně přečtených, mi úplně změnilo život, opravdu :-)

Není úklid jako úklid. "Pár" knížek o "úklidu" mám a i v tom málu si vybírám, co mi v úklidu pomáhá. Všechno moje vědění je v prožitém, tedy v mých životních zkušenostech, nikoliv v knížkách. Paradoxně mi v úklidu pomáhají lidé, kteří se mnou nesouhlasí, nebo mě přímo bytostně, z různých důvodů, nesnáší a umí to dát najevo :-)

Mě bohužel žádná kniha nepomůže...vyhazování věcí mě bolí...jedině ohled na pozůstalé mě občas donutí něco vyhodit :-))

Děkuju za vtipný článek.... Jo,to jsou mi starosti...ano ,za ten peníz,bych si radši koupila něco moc dobrého.

Ač jsem nikdy nepotřebovala shodit, ale jen vyhodit, nechala jsem se zlákat a knížku si půjčila. Kdybych si ji koupila, bylo by mi líto, že jsem raději neinvestovala do dvou lahví rumu, který by mi do vánočního cukroví vydržel možná až do smrti. Četlo se to hezky, ale s úklidem to ani nepohnulo. Sdílím váš pohled na věc.

Jejda, jejda, omlouvám se DALIBOROVI a všem ostatním. Mockrát se mi STALO!!!...

Mockrát se mi sralo to, co Liborovi. Takže vyhazuju opravdu jen "v nouzi nejvyšší". Ale článek mě pobavil.

Vtipný a zajímavý článek. Diogénovým syndromem netrpím a už vůbec nevyhledávám návody na zázračné úklidy nebo hubnutí. Pane Vrbo, pobavil jste mě, děkuji. :-)

Pár okamžiků potom, co něco vyhodím, zjistím, že to potřebuji. Takže zůstávám pořád na stejném .