Zuzana (64 let): Snaha ušetřit mě připravila o celoživotní kamarádky

Také se stále přátelím s dvěma kamarádkami už několik desítek let, voláme si denně, protože už se nemůžeme často scházet, všechny špatně chodíme, ale bydlet společně by opravdu nešlo. Každá jsme jiná , teď už je každá sama, ale máme rozdílné povahy, životní zkušenosti, názory. Když jsme spolu, každá říká své nové zážitky, třeba si i postěžujeme, ale zase se rozejdeme a těšíme se, až se zase setkáme.

Opravdu poučné. Mám kamarádky od dětství. Mám je moc ráda, ale být s nimi jeden den mi stačí. Každá jsme jiná. A k tomu bydlení. Společná kuchyň dvou žen bývá problém. Vím o čem mluvím, bydlela u mne dost dlouho dcera, když se rozvedla. Ne že bychom se hádaly, ale ona hodně pekla dorty a cukroví a motejte se jí v kuchyni.

Díky za článek, je hodně poučný pro nás všechny.

Dámy, vůbec nechápu, jak jste takovou blbost mohly udělat!

Není nad soukromí. Stačí málo a je po kamarádství, natož, když se sdílí společné bydlení.

Nikdy by mne nenapadlo přistěhovat se ke kamarádkám. Žena ve své domácnosti velmi těžko snese druhou ženu, platí to i pro maminky, které rády radí. Možná, že bych se v jedné domácnosti shodla se svým tátou, i když si nejsem stopro jistá. Jsem šťastná, že si mohu dovolit singl život, přestože doba je hodně složitá.

Netouzim po nicem takovem, dnes jsem rada ze i deti maji svoje zazemi a chodi jen na navstevu.

Ano komunitní bydlení je v zahraníčí běžné ale to tam bydlí lidé kteří se neznají a ne kamarádky na celý život největší hloupost.

Asi bych se do takového spolubydlení vůbec nepouštěla. Krátkodobě to asi fungovat může, protože všechny strany vidí nějaký konec a snaží se být tolerantní, ale dlouhodobě je to nemožné. Alespoň pro mě.

Moc zajímavý článek. Ještě že jste ty své byty neprodaly. Takhle se snad časem zase sblížíte:)