Získat nové přátele je ve vyšším věku těžké. Mnozí starší lidé o to ani nestojí
Ilustrační foto: Ingimage

Získat nové přátele je ve vyšším věku těžké. Mnozí starší lidé o to ani nestojí

15. 6. 2022

Jste přibližně stejně staří, tak si musíte rozumět. Mnoho lidí si myslí, že by se například obyvatelé domovů pro seniory měli družit a přátelit jen proto, že spadají do stejné věkové kategorie. Je to nesmyslný mýtus – věk přece lidi automaticky nespojuje.

"Babi, proč nechodíš do klubu seniorů?"

"A proč bych měla?"

"Všechny sousedky tam chodí..."

"No a co jako?"

"No tak, že tam chodí lidé ve tvém věku,  tak by sis s nimi mohla rozumět, skamarádit se."

"A ty chodíš do nějakého klubu pro třicátníky, milá vnučko? Existují spolky, v nichž se lidé sdružují jen proto, že jim je dvacet nebo čtyřicet let?"

Tato debata připadala vnučce podivná, nicméně její pětasedmdesátiletá babička Jana ji označuje za jasnou ukázku toho, jak se mladí dívají na život ve stáří zjednodušeně.

„Nevím, jestli, až budu stará, budu mít chuť se s někým setkávat jen proto, že je mu taky osmdesát. To mně připadá jako příliš návodný ukazatel. Teď se přece s lidmi taky nepřátelím jen na základě věku, ale proto, že si rozumíme,“ říká spisovatelka Barbora Šťastná.

Terapeutka Jana Novotná, která pracovala v několika domovech pro seniory, má následující zkušenost: „Měly jsme za úkol klienty doslova nahánět na různé společné akce. Vedení domovů neustále trvá na různých aktivitách. Nesnesou, aby si klienti jen tak sedli pospolu a povídali si, pořád je personálu kladeno za úkol, abychom jim něco vysvětlovali, četli, hráli hry, takzvaně je aktivizovali. Jenže každého z těch lidí baví něco jiného. Jedna paní měla ráda vážnou hudbu, druhou vůbec nebavila a třetí poslouchala zásadně moderní písničky. Jeden pán řekl, že má rád dechovku a další, že ho hudba nezajímá. Jenže já měla za úkol vytvářet pro ně hudební pořady. Když jsem se snažila vedení vysvětlit, že každý z klientů je úplně jiný a není důvod je nutit, aby se scházeli na stejné akci, slyšela jsem: ale vždyť je jim všem přes osmdesát, tak přece musejí mít podobné zájmy, musejí si společně rozumět."

Říká, že mnoho klientů domovů pro seniory vůbec žádné kamarádství natož přátelství ve vysokém věku vytvářet nechce a vůbec jim nevadí, když žijí spíše uzavřeně. „Párkrát jsem si zašla do společenské místnosti, ale nenašla jsem za rok, co jsem tady, nikoho, s kým bych si rozuměla. V mém věku už se nová přátelství navazují těžko, tak proč bych se měla nutit s někým tlachat jen proto, že je nám oběma osmdesát?“ říká jednaosmdesátiletá Zdena, obyvatelka jednoho z ostravských domovů pro seniory. Jenže velmi často od personálu slyší: „Paní Zdeničko, proč jste si tady ještě nenašla žádnou kamarádku?“

„Nehledám kamarádku. Všechny mé kamarádky už umřely. Ráda si popovídám s lidmi, kteří jsou nějakým způsobem zajímaví, příjemní, ale je mi jedno, kolik jim je let. Moc si rozumím s jedním pečovatelem, kterému je kolem čtyřiceti. Povídám si s ním raději než s babkama,“ dodává paní Zdena.

Samozřejmě jsou věci, které příslušníky jednotlivých generací spojují. Je přirozené, že lidé podobného věku mají podobné vzpomínky, zkušenosti a tudíž najdou spoustu témat k hovoru. Ale většinou jde o běžný, nezávazný hovor. Navázat ve vysokém věku nové hluboké  přátelství je velmi těžké, protože takový vztah se zpravidla buduje roky. „Jednou z největších chyb ve vnímání seniorů je to, že je považujeme za masu stejných lidí. Jenže to je nesmysl, každý člověk je jiný a když zestárne, nic se na tom přece nemění,“ tvrdí gerontoložka Iva Holmerová.

Právě chuť se seznamovat a hledat nové kamarády je jedna z věcí, které dokumentují pravdivost těchto vět. Někteří lidé s nadšením vyhledávají každou možnost seznámit se a nabízejí přátelství stále novým a novým lidem, jiní mají za život jen jednoho nebo pár přátel. A pokud se právě jim stane, že žijí déle, než oni, je pak pro ně nesmírně obtížné pustit si do života někoho, komu otevřou svá srdce. Protože na své kamarády nikdy nezapomenou. S opravdovým kamarádstvím se to totiž má podobně jako s láskou. V mládí se potká snadno, vzniká lehce. Léta pak prověří její kvalitu. Ovšem ve vysokém věku se objevuje velmi zřídka a jde vlastně o vzácný jev.

přátelství stárnutí
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
"....o tom, kdy do kolektivu zaběhnutých letitých přátel a příbuzných pozvat někoho dalšího.....", o tom ale článek paní Hofmanové není. Leda v případě, že by domovy pro seniory měly mít speciální komisi, která by posuzovala, koho do kolektivu přijmout a koho ne? Vy byste to s přehledem a zodpovědností určitě zvládl sám :-) Howgh
Martin Vrba
10:30 Já ale mluvil přece o něčem jiném, o tom, kdy do kolektivu zaběhnutých letitých přátel a příbuzných pozvat někoho dalšího a v tom jistá zodpovědnost je. A s kým se já setkávám jednotlivě, do toho je mým přátelům jen tolik, kolik jim toho chci jen sám sdělit - některé ani neznají a nevědí, že existují. A tak to mohou být i "exoti" pro studijní účely, což by ostatní nemuseli pochopit. :).
Jitka Caklová
Parafráze 09:31 Pokud se cítím jako zářivé sluníčko, nepotřebuji si někoho "proklepávat" a zjišťovat, zda pro moji spokojenost nemá nějaký "kaz", nejsem posudková komise, ani komise výběrového řízení :-) Líbí se mi věcný příspěvek paní Švancarové v 09:48.
Martin Vrba
Jeden pukavec ale dokáže zničit celou omeletu. Sluníčková zář ostatních 12 je rázem ta tam. Stejně dokáže pokazit atmosféru společnosti i jeden jediný zapšklý člověk . Proto je dobré každé to vajíčko nejdříve mimo pánev do hrníčku rozklepnout, stejně jako dalšího člověka "proklepnout" mimo již zaběhnutý kolektiv, a teprve pak, když zjistíme, že je bez "kazu", tak ho pak přizvat. :)
Alena Švancarová
Jsem ráda,když potkám lidi se kterými se mi dobře povídá.V případě potřeby se mám na koho obrátit.Přátelství je složitá věc,přátelství a kamarádství jsou dva různé pojmy.Život nás naučí opatrnosti,jak moc si koho pustit k tělu.A hlavně ne ty,kteří z nás vysávají energii.
Jitka Caklová
K sebeodhalení není pesimismu třeba, stačí se smířit se skutečností, že ne všichni jsou naladěni na stejné vlnové délce, jako je ta moje. Pokud se niterně cítím jako zářivé sluníčko, tak mi "pukavci" nevadí :-)
Martin Vrba
9:16 Nejsem tak pesimistický k sobě a tudíž věřím i v čistotu jiných, ale protože mi někteří lidé nevoní, tak tuším, že to samé mohou cítit i druzí. S těmi se jen míjíme k všeobecné spokojenosti a i to je přece úspěch. :) Proto je dobré vajíčka rozklepat mimo pánvičku - j"tedy ještě lépe mimo příbytek" . . . . .
Jitka Caklová
Problém je v tom, že podle skořápky nikdo nepozná, zda je uvnitř pukavec, nebo zářivé sluníčko. Jisté je pouze to, že dostane jen to, co je on sám :-)
Věra Ježková
Hezký článek. Maminka v DS měla jednu kamarádku v sousedním pokoji, účastnila se společných akcí a velmi si rozuměla se svou pečovatelkou – mladou dívčinou. Já jsem spíš samotářka a jsem ráda za několik kamarádek, které mám.
Martin Vrba
Velice nerad bych kohokoli obtěžoval svou přítomností, protože si sám nejvíce vážím klidu a pohody, ale když se nám stejně založeným na podobných základech srandy podaří vzájemně prorazit tu slupku, už i úsměv dokáže ten zázrak, kterou si kolem sebe držíme, tak pak je to stejná výhra, jako když rozklepnete vajíčko a jsou tam dvě. Kdo vám to dneska dá? Průser je - když to jsou ale pukavci - tak pozor. :)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.