Vzpomínka na dovolenou v Jugoslávii
Ilustrační foto: Pixabay

Vzpomínka na dovolenou v Jugoslávii

8. 5. 2022

Psal se rok 1978. Manžel se vrátil z práce a ještě ze dveří křičel: "Máme to, nebudeš mi věřit, ale dostali jsme výjezdní doložku. Pojedeme do Jugošky!"

Tak se to přeci jen podařilo. Čtyři roky po sobě jsme žádali o možnost vycestvat na dovolenou do Jugoslávie, ale vždy nám tu proklatou výjezdní doložku z nejrůznějších důvodů zamítli. Já ani manžel jsme nebyli ve straně, nechodili jsme do průvodu na prvního máje a nevyvěšovali vlaječky do oken, a to ani přes několikeré upozornění našeho domovního důvěrníka. Právě on, jak jsme se později dozvěděli, byl tím, kdo několikrát naši žádost o vycestování nedoporučil.

Okamžitě jsem začala přemýšlet, co si s sebou vezmeme - jaké oblečení, jaké jídlo, vybavení do kempu. Ty čtyři měsíce do prázdnin se zdály nekonečné, tak moc jsme se těšili. A konečně jsme vyrazili - škodovka naložena do posledního místečka, naši kluci byli na zadních sedadlech obloženi taškami, spacáky, nafukovacími lehátky. Ale ta touha vidět moře přebila veškeré nepohodlí.

A pak se stalo něco, na co nemohu zapomenout dodnes. Prohlídka na celnici. Nejdříve dlouhé prohlížení pasů, poté důkladná kontrola auta, kdy jsme museli vytáhnout z kufru i vnitřku auta veškeré věci. Veškeré věci, od ručníků po poslední konzervu jsme byli nuceni vyskládat na dlouhý stůl, pak přišla mladá celnice, která nám oznámila: "Já vám tady pohlídám děti a vy běžte támhle za kolegyní." Netušila jsem, co se bude dít. Osobní prohlídka. Nejdříve mi celnice prohledala kapsy svetru a kalhot, pak jsem se musela svléknout do spodního prádla. Byla jsem znechucena, ale to zdaleka nebylo všechno. Když mi nařídila, abych si sundala podprsenku, neudržela jsem se a začala na ni křičet, že přeci nejsem u doktora. "Chcete k moříčku, tak se laskavě svlékněte, podprsenku i kalhotky," sdělila mi s úšklebkem celnice a já jsem stála jako zkoprnělá. Mám tohle zapotřebí? Musím podstupovat takové ponížení jenom proto, abych mohla klukům ukázat moře? Ne, to se raději otočím a pojedu domů. Ale pak jsem po několika vteřinám ze sebe prádlo strhla a vystrčila na celnici zadek. "Oblečte se."

Jedna závora, pak druhá a ještě jedna a byli jsme za hranicemi. Zatímco mě manžel utěšoval, ať se na to vykašlu, že můžeme být rádi, že nás pustili, já jsem byla v naprostém šoku. Jak mohou takto jednt s lidmi, kteří nic neudělali, léta poctivě pracují, vychovávají děti, nikomu nijak neškodí, jen mají přání vidět jedno blbé moře. Začala jsem ho nenávidět, neměla jsem chuť nikam jezdit, chtěla jsem domů...

Dojeli jsme do Poreče a ubytovali se  v krásném kempu v borovicovém háji. Stan jsme měli asi dvacet metrů od vody. Dodnes si pamatuji tu specifickou vůni borovicového jehličí a moře. Hodně slaného, ale krásného, teplého moře. Nikdy nezapomenu na první pohlazení mořskou vlnou, na to, jak jsem se nechala nadšánet na hladině, na dovádění dětí, na teplé večery, kdy jsme leželi u moře a se zavřenýma očima poslouchali jeho šum a vřískot cikád...

Ale dodnes vzpomínám i na to ponížení.

 

 

dovolená Jarní soutěžení 2022 moře
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Handlová
Dnes už se nad tím jen usmívám. Ale to proto, že něco podobného jsem také zažila v totalitním režimu. Jen jsem se nenechala rozhodit a do Poreče jsme dorazili spokojeně celá rodina. Krásy Jugoslávie nám myšlenky na to ponížení dokonale rozptýlily.
Soňa Prachfeldová
Moc hezké a pravdivé. Tak to tehdy bylo. Zažila jsem osobní prohlídku od německé celnice. Hnus. Hlavně, že vás moře nezklamalo a ukázalo se v plné kráse.
Dana Puchalská
Na šílenou celnici jsem narazila taky. Při cestě z Jugoslávie v r.1976 mi ona akční babizna prošacovala celý kufr a asi v návalu vzteku,že nic nenašla mi aspoň rozlámala hvězdici,kterou jsem si vezla na památku. Hurá,že ona doba už skončila.
Alice Zelena
Taky jsem zažila podobnou osobní prohlídku na hraničním přechodu Rusovce, bylo mi tenkrát 16 a vyjely jsme s babičkou na poznávací zájezd s Čedokem. Včetně promačkávání zubní pasty a rozbalování tampónů a vložek. Nakonec tedy těch sto marek, které měla babička zašité v podšívce kabelky, našli a zabavili. Ale tak po letech je z toho hezká historka, zvlášť pro přátele z druhé strany bývalé železné opony.
Jan Zelenka
Nepříjemná zkušenost. Já v těch letech byl jen v NDR a přechod hranic byl bez problému.
Dana Helekalová
Heleno Štěpánková, mohla jste jet bez ponížení jinam. Já jsem do roku 1989 u moře nebyla, jezdili jsme na rybník do Želechovic u Uničova, kde mohl manžel i chytat ryby. Byl tam borovicový háječek a vonělo to tan stejně pěkně, jako později, když jsme po rooce 1989 byly 2x v Itálii. Já jsem nikdy nikde nic otevírat nemusela, žádný kufr, nikdy nikde jsem se nemusela svlékat ani moji známí ani příbuzní NIKDY. Nevím, jestli jsme měli takové štěstí ale vždycky jsme pouze ukazovali pas.
Jana Jurečková
Já si vzpomínám, že v 80. létech manžel přinesl poukaz na rekreaci do Jugoslávie, ale zase ho vrátil, protože mamka mi nechtěla hlídat děti, škoda. Vaše vzpomínka je moc pěkná. Na ty nepříjemné celníky musíte zapomenout...
Jarmila Komberec Jakubcová
Do roku 1989 jsem do Jugošky necestovala a krásy Jadranu jsem objevila až po smrti prvního manžela. Od té doby se snažím alespoň 1x ročně Chorvatsko navštívit. Oblíbila jsem si Podgoru a Omiš. Hezký článek.
Dana Novotná
Tak to jste měli smůlu na nějakou krávu na celnici. Asi jste se jí nelíbila. Ale jinak to byly namátkové kontroly. JE fakt, že jsme byli vždycky vycukaní, jestli neobjeví naše marky zašité někde v krabičce na filmy, nebo někde jinde, ale dalo se to přežít. A k moři jste přece mohli i k Černému. Já byla poprve sama v 16 letech v roce1970 v Rumunsku a pak v Bulharsku bez problémů. v "Jugošce" dvakrát, jednou letecky a to byla úplná pohoda, žádná kontrola a podruhé autem a taky dobrý.
Naděžda Špásová
V době hlubokého komunismu a naším životním podmínkám cesta do zahraničí nehrozila. Poprvé jsem se do ciziny dostala, když jsem pracovala na Barrandově, v moři jsem se koupala až po revoluci. To , co se vám stalo na hranicích bych taky nevydýchala, naštěstí nás to minulo. Hlavně, že jste si to pak krásné užili, ale je fakt, že na ten pocit ponížení bych taky nezapomněla.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.