Nikdy se nerozvedu. Proč mnozí lidé setrvávají ve vztazích, které nefungují
Ilustrační foto: Ingimage

Nikdy se nerozvedu. Proč mnozí lidé setrvávají ve vztazích, které nefungují

13. 5. 2022

Co když si už nikoho nenajdu? Co když je to ve všech manželstvích stejné? A co když to bude ještě horší? To jsou otázky, které si kladou lidé žijící  ve vztahu, jenž jim přestal do života přinášet radost. Rozhodnutí, zda setrvat či odejít, je jedno z nejtěžších v životě.

Žili spolu šťastně až do smrti. To je věta, kterou končí pohádky a tak většina lidí získá v dětství pocit, že takzvaně pravá láska je taková, která vydrží celý život. Podle mnoha psychologů je to jeden z největších mýtů provázejících vztahy a příčina toho, proč je mnoho párů nešťastných. V poslední době se v tomto směru mnohé změnilo. Ubylo lidí, kteří považují rozvod za selhání či přímo ostudu. Rozpad manželství se stal mnohem častější a společensky tolerovanější, než býval v minulosti. Přesto ale mnoho lidí žije ve vztahu, který je pro ně nudou a mnohdy i trápením a odmítají udělat krok ke změně. Bojí se.

Zpravidla je k tomu vedou velmi podobné důvody. Jedním z nejčastějších je strach ze samoty: Co když si už nikdy nikoho nenajdu?  Z výzkumu publikovaného v odborném časopisu Journal of Personality and Social Psychology vyplývá, že i když jsou lidé ve vztahu nespokojení, velmi často se bojí, že už je pro ně pozdě na nalezení lásky, která bude lepší. Pozoruhodné je, že takové obavy přiznávali často i relativně mladí lidé, například čtyřicátníci. S přibývajícím věkem je pak taková obava častější, ale pozor, když se lidé dostanou do věku nad šedesát, vyslovují ji méně často. Ti, pokud uvažovali o rozvodu, tvrdili, že už nepočítají s tím, že by nějakého nového partnera hledali a naopak si chtějí zkusit užívat život, o kterém rozhodují oni sami.

Jako další častý důvod, proč se lidé obávají iniciovat rozchod, je pocit, že by tím hodně ztratili. Tento jev je označován výrazem teorie utopených nákladů. A je srovnáván se situací, kdy člověk má staré auto, se kterým už není spokojen, ale nechce se mu ho prodat, protože ho už jeho opravy stály hodně peněz a má různé hezké vzpomínky na cesty s ním spojené. Ano, zní to krutě, ale toto srovnání je opravdu používáno.

„V minulosti různé výzkumy tvrdily, že život ve vztahu přispívá k delšímu životu a ke zdraví. Jenže už víme, že toto platí pouze u kvalitních vztahů. Je prokázáno, že mezi těmi, kteří žijí ve špatném vztahu, třicet procent žen trpí depresemi, přestávají o sebe pečovat, mají různé další problémy,“ uvedl psycholog Pavel Rataj.

Zůstat nebo odejít? To  je otázka, kterou každý, kdo si ji někdy pokládal, označuje za jednu z nejtěžších v životě.

„Pro moji maminku byla představa, že by se rozvedla, naprosto vyloučená, přestože se táta k nám oběma choval hrubě a pil. Přesto s ním prožila celý život a já až v dospělosti pochopila, jak nešťastná musela být. Ona se obětovala. Byla už stará a nemocná, když jsem se já rozhodla ukončit své manželství. Když jsem jí to řekla, překvapilo mě, jak to přijala. Řekla, že jsem to měla udělat dříve, že ví, že mi bez muže bude lépe,“ vypráví Jarmila, která se k rozvodu odhodlala v padesáti šesti letech po třicetiletém manželství. „Asi máme my ženy z naší rodiny v tomto směru dědičnou smůlu, ale já vidím, že ani moje dcera nemá spokojené manželství. Zřejmě děláme stále stejné chyby. A tak jsem jí řekla, že když se rozvede, podpořím ji, pomůžu jí s dětmi. Pokusila jsem se jí naznačit, že nemá udělat stejnou chybu jako jsem udělala já i moje máma. A dcera mi na to řekla: Víš, mami, já se bojím, že už si nikoho nenajdu. A když jo, tak že to bude zase stejně blbé. Ono je to vlastně vždy stejné, vidím to u kamarádek, které se rozvedly, pak si někoho našly a je to totéž. Proto se nikdy nerozvedu, řekla. Překvapilo mě, že je tak rezignovaná v mladém věku,“ dodává Jarmila.

Další z častých důvodů proč lidé rozvod odmítají je: odnesly by to děti. „Existuje nemálo párů, které tvrdí, že spolu zůstávají v zájmu dětí, ale omlouvají tím vlastně skutečnost, že se samí bojí udělat krok a myslí na své pohodlí,“ uvedl psychoterapeut Richard Joelson, který je zastáncem teorie, že děti stejně velmi dobře cítí, že v rodině není harmonie, pokud vztah rodičů není funkční. „Nejde samozřejmě jen o děti, které jsou svědky hádek či dokonce fyzického napadání. V těchto nejtěžších případech je jasné, že děti trpí. Ale děti cítí i to, že jejich rodiče žijí v emocionálně plochých rodinách, ve kterých není radost, náklonnost. To také není prostředí pro jejich zdravý vývoj,“ tvrdí.

Mnozí lidé se však k rozvodu rozhodnou právě až v době, kdy se jejich dětí osamostatní. A vzhledem k tomu, že nyní se párům děti rodí ve vyšším věku než dříve, je už nyní jasné, že rozvodů starších lidí bude přibývat. Jestliže si nyní lidé běžně pořizují děti ve věku kolem čtyřicítky, dá se očekávat, že po šedesátce, až budou děti dospělé, se mnozí z nich rozvedou. Navíc, ve srovnání s minulostí, budou v šedesáti v dobré kondici a budou mít chuť zažít v životě ještě něco nového. Statistiky to naznačují už nyní. Podle Českého statistického úřadu se v devadesátých letech ve věkové kategorii šedesát let a více rozvádělo osm set lidí ročně, nyní je jich v této věkové skupině více než dva tisíce pět set.

Zároveň se však dá předpokládat, že pro mnoho párů zůstane rozvod tabu, přestože se v jejich vztahu rozhodně o souladu, natož o stále trvající lásce mluvit nedá. Zkrátka, rozvod byl, je a bude téma, které bude vždy vzbuzovat emoce, diskusi a nikdy se v ní všichni neshodnou.

manželství rozvod vztahy a sex
Hodnocení:
(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Monika Monca
@Martin Vrba stridava pece je spravedliva hlavne ve vztahu k rodicum. Ti maji "pravo" se starat o sve dite rovnym dilem. Ale jak je spravedliva napriklad ve vztahu k diteti? Kazdy tyden se stehovat, pripadat si jako balik, protoze zase musi k druhemu rodici? Existuje jeste jedna instituce, ktera neni takto kontroverzni, proto se o ni moc nemluvi. Jmenuje se spolecna pece. Rodina se sama rozhodne, jak dlouho bude dite kde pobyvat, nikdo neni vazany rozhodnutim treti osoby ohledne alimentu, presne delky a intenzity vztahu ditete s jednim ci druhym rodicem. Proste se na vsem domluvi. Ale to jde jen v pripade, ze se rozejdou dva slusni rozumni lide, kteri dokazou dat stranou sve neshody v zajmu ditete.
Jindřich Berka
Dobrý den, mám maminku, která nemá žádné vzdělání, ale 4 její děti ano. Je to moudrá žena. Je přirozeně inteligentní. Náš otec byl nadaný matematik a muzikant, ale pil 1.ligu. měla kolem padesátky, děti na vlastních nohách. Vyřešila problém "po svém". Povídá mě: "Nebudu lítat po soudech". Odstěhovala se k rozvedené sestře, aby ji pomohla s malými dětmi. Samozřejmě si našla v jejím městě práci a ubytování. Jednou za měsíc jela otci uklidit, vyprat záclony a jiné. Žila si svým životem. Táta zemřel po šedesátce, máma má vdovský důchod a užívá si života. Jindra
Hana Rypáčková
Znám případ, že jsou naprosto odcizeni, ale jak vyřešit bydlení?
Jiří Dostal
:-) Ke sňatku, manželství a rodině patří také společenská odpovědnost, rodina je sice základ státu, ale také naopak - vrtošivý a politicky rozklížený řád státu neprospívá lidské soudržnosti a rodině zvlášť. " Nepovažuji manželství za tak důležitou instituci, aby bylo nutné se navzájem kvůli němu ničit." Ivan Olbracht - Žalář nejtemnější
Soňa Prachfeldová
To vědí jen ti dva, proč už spolu nechtějí být. Někdy také jen jeden z nich, když si našel partnera jiného. Zřejmě od sebe čekali víc, někdy zůstávají, nemají odvahu zůstat sami. U starých lidí je to smutné, ale nikdo jim v tom nemůže bránit. Do soukromí nikdo nevidí a řeči kolem to nevyřeší.
Jana Jurečková
V prvním manželství jsem měla všechno, ale to neznamená, že jsem byla spokojená. Po 13 letech jsem jsem se rozvedla a našla si muže a měla štěstí, jsme spolu 28 let. Tím, ale nechci říct, že to vždycky musí vyjít...
Margita Melegova
.... a zili spolu stastne az do smrti... jasne to plati i v pohadkach, ale kdo nikdy v zivote si nerekl ze se rozvede, zivot prinesl ruzne situace, nekdo sebral odvahu to resit, jiny cekal az se kalna reka vycisti, roky v manzelstvi ubihaly a stari prineslo jine starosti, ktere se derou do popredi.
Martin Vrba
Už se mi nelíbí ani to větné spojení v titulku: „NEFUNGUJÍCÍ VZTAH“. Zda něco funguje nebo ne, bych ponechal jen strojům. Nedovedu si představit, že bych o svém manželství prohlásil, že bylo fungujícím – to jsme nějací roboti? V manželství, kdy je jeden například nemocný a je tedy z té technické stránky asymetrické, co se týká podílu na „fungování“ rodiny, jako takové, tak může být přece i plné lásky a porozumění a krásnější než ta jiná okolo. A někdo by mohl namítnout, že je nefungující a že jeden je tam v tom vztahu jen „páté kolo u vozu“ a v žádném případě ho nelze pojmout ani tak, jako u auta – že je tou nezbytnou rezervou. Jsou známy případy, kdy mladí lidé spolu nezávazně jen chodí a pak jako blesk z čistého nebe jednoho z nich postihne nemoc nebo úraz a ti lidé se nerozejdou a naopak je to spojí v manželství - je to LÁSKA, která je ve vztahu rozhodující. Ne funkčnost – nefunkčnost. Určitě v takovém vztahu dostala ta technická stránka a možná i „rozum“ na frak, každý, hledící na to jen tímto „technickým okem“, by musel dát přednost „nějakému jinému novému autu - partnerovi“, před tímto havarovaným.:)
Miloslava Richterová
Otci děti nesvěří, musela by platit a byla by zas ona ta horší, dítě v neděli řekne, nikdo si neumí představit, co prožívám... Co dokázala udělat zas žena v jiné rodině z otce také znám, většího lumpa na světě nebylo, ale zakryla tím to, že ona z rodiny odešla za jiným, děti svěřeny jí, ty se v dospělosti nijak nerozhodly, konec, ani na pohřeb mu nešly. Prostě rozvod je smůla.
Martin Vrba
Střídavá péče je spravedlivá, protože nedělá, tak jako když jsou děti svěřeny po rozvodu jen matce, z otce šmahem „zločince“. A umožňuje to, aby děti získaly postupem času větší vhled do problému (problém to v každém případě je a ne že ne a nezačíná tím rozdělováním dětí, ale už tím rozvodem samotným) a mohly se pak samy třeba rozhodnout a vyslovit se samy, u koho chtějí být trvaleji – nebo dokonce natrvalo a i když i to vyvolá problémy mezi dětmi – rodiči, tak je to už lidské a nedělá z dítěte jen „balík“. Z toho však mohou vznikat další problémy v ekonomické oblasti – jak to bude s placením, když je dítě u jednoho z rodičů déle, než bylo plánováno.(Jak je to stanoveno dnes, když se ceny všeho mění den, co den,- jak se stanovuj alimenty, aby době odpovídaly skutečným nákladům – to si vůbec nedovedu představit). Myslím, že ne všechny ženy, které poukazují na to, že ta střídavá péče o děti je pro děti „nezdravá“, trochu „podvádějí“ a že by nejraději zase chtěly mít děti pro sebe – protože by před sebou i „světem“ to bylo pro ně „důkazem“, že ony byly ve vztahu bezchybné a tak to přeci není. Tak, jako na děti musí být dva, tak na rozvodu se podílejí ve většině případů také dva – tedy někdy i „tři“. A rozsekla by to u nich ta otázka, zda se tedy ony vzdávají té střídavé péče, ve prospěch „zdravého psychického vývoje dítěte“ a dítě tedy svěří otci, když on má o ně zájem. A hned bude jasno – čí zájem sledují. :) Já si myslím, že nějaké zbrklé rozhodnutí o rozvodu jednoho (nebo dokonce obou) je pak trestem v těch celoživotních komplikacích, protože to „spálení mostů“ rozvodem nekončí a rodiče jsou okolnostmi donuceni spolu „bojovat“ i po rozvodu, jen k tomu ještě ale potřebují „stát“, aby jim dělal dál arbitra.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.