Všeználci. Všechno vědí, všechno znají. Žít v jejich blízkosti je vskutku těžké
FOTO: Ingimage

Všeználci. Všechno vědí, všechno znají. Žít v jejich blízkosti je vskutku těžké

26. 3. 2022

Na jakoukoli větu reagují slovy: to znám, tam jsem byl, to jsem viděl. Pánové chytří a dámy chytré jsou zvláštní druh a současná doba jim přeje. Na sociálních sítích a v internetových diskusích mohou projevovat svou schopnost komentovat a hodnotit cokoli.

V běžném životě radí, jak správně zaparkovat auto. Oni by totiž vždy zaparkovali jinak, lépe.

Poučují, jak vyžehlit košili. Oni by to totiž udělali perfektně.

Vědí, jak má chutnat správný guláš, hovězí vývar, svíčková, pizza, gyros, všechno. Oni by to totiž uvařili a připravili lépe.

Oni dokonce vědí, jak vyřešit válku. O mezinárodní politické situaci mají více jasno, než všichni profesoři politologie z celého světa dohromady a tak o tom vedou čilé internetové diskuse.

Psycholožka Marta Krajnijaková se svým týmem před časem dělala rozsáhlý výzkum toho, proč někteří lidé mají pocit, že všemu rozumí lépe než jiní. „Došli jsme k závěru, že lidé s nízkou emoční inteligencí hůře ovládají impulzy v mozku a naopak lidé s vysokou emoční inteligencí umí lépe přizpůsobovat své chování těm, se kterými právě jsou,“ uvedla. Znamená to, že emoční inteligence se projevuje mimo jiné právě tím, že lidé netrvají na striktně na svém názoru a snaží se vyhodnocovat názory ostatních, vyhledávat si různé informace z různých zdrojů, snažit se s ostatními nepohádat, ale naopak dohodnout.

Emoční inteligence nemá nic společného s inteligencí v tom smyslu, co si pod ní obvykle představujeme. V tomto případě nejde o to, zda je někdo schopný vyřešit matematický úkol nebo složit hlavolam, nýbrž o to, zda je schopen chovat se tak, že uspěje v běžném životě, nevytváří si zbytečně nepřátele, umí spolupracovat a pomáhat druhým.

Bohužel, když se sejde všeználek s někým, kdo je emočně inteligentní, zpravidla to skončí prohrou toho druhého, protože je časem pokusy oponovat a argumentovat značně vysílen. S všeználky je totiž těžká diskuse. Mnohdy není vůbec možná.

Dávají o sobě vědět v různých situacích, velmi často se s nimi setkávají například lékaři. „Je to typ pacientů, které léčí doktor Google a sestra Wikipedie,“ říká šéf lékařské komory Milan Kubek a dodává, že tito lidé velmi často mají pocit, že sami nejlépe vědí, co jim je i jakou léčbu si naordinovat. Všeználci se v ordinacích velmi často projevují slovy: to jsem už měl, to znám, to je jednoznačně žlučník, doktore, to já přece vím.

Všeználkovstvím někdo trpí celý život, u někoho se však začne projevovat až ve vyšším věku. Stárnutí totiž mnoha lidem přináší pocit, že už vše zažili, vše znají, tudíž mají právo ba přímo povinnost říkat okolí, jak to vlastně všechno je.

Nejvíce tím trpí jejich vrstevníci, kteří mají ten dar, že si uvědomují, že čím jsou starší, tím méně v mnoha směrech světu rozumí a tudíž se snaží stále se dovzdělávat, povídat si s lidmi, zajímat se o vše nové. I jim pak dost leze na nervy, když vidí, jak jejich vrstevníci říkají mladším lidem: Jo, holčičko, to musíš takhle, to se ti vymstí, to chodí tak a ne jinak…

Nejhorší argument je: Já jsem starší a proto to vím lépe.

Jenže je těžké ubránit se jeho použití, když přibývající roky opravdu tento pocit vyvolávají.

„Snažím se tomu bránit, nerada někoho poučuju, ale když vidím, jaké mé děti a teď už i vnoučata dělají chyby, mám nutkání je upozorňovat, vysvětlovat jim různé věci. Jasně, že jim to leze na nervy. Mně také lezlo na nervy, když se mně máma snažila poučovat. Ale já si nemůžu pomoct, některé jejich názory a kroky jsou mírně řečeno naivní, vím, že dělají chyby, tak přece nemůžu mlčet,“ říká třiasedmdesátiletá Vlasta.

Opačný přístup k životu má šedesátiletý Milan, který říká: „Měl jsem v práci staršího kolegu, který všechno věděl, tedy myslel si, že všechno ví. A když se objevilo něco nového, situace či problém, který neuměl řešit, tvářil se, že jde o zbytečnost. Bohužel, byl na vedoucí pozici a dost nám to všem komplikovalo život. Ale kdykoli jsem něco řekl, navrhl, on reagoval slovy: Jo, chlapče, až ti bude tolik co mě… Nebo: Jo, chlapče, až tady budeš tak dlouho jako já… Dávám si pozor, abych to teď neříkal. Vlastně mě to ani nenapadá. Naopak mám pocit, že mladší lidi teď ovládají spoustu dovedností, které já nemám. Umějí jazyky, jsou šikovní, já jim fandím a poučovat se je rozhodně nechystám.“

Speciální druh všeználků jsou ti internetoví. Ti svou vášeň přesvědčovat okolí, že vše vědí nejlépe a vše by uměli nejlépe vyřešit, ventilují na různých chatech a diskusních fórech. Speciální kategorií jsou ti, kteří reagují na každý názor někoho jiného a je pro ně věcí cti přesvědčit dotyčného, že se mýlí, protože oni to přece vědí.

Zkrátka, jedná se o živočišný druh, v jehož blízkosti se těžko žije, ale je velmi pravděpodobné, že se ním každý člověk někdy v životě v nějaké situaci potká. V ordinaci, v práci, ve škole, mezi přáteli, v rodině. A když ne, tak na sociálních sítích, na internetu určitě. Výhodou toho posledně zmíněného prostředí však je, že v něm se jim dá vyhnout. Tam je snadné na ně nereagovat, nediskutovat s nimi, utéct před nimi.

psychika životní styl
Hodnocení:
(4.9 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Já jich "pár" znám, dokonce vědí, jak bych se měla chovat, vyjadřovat, oblékat......, abych pro ně byla přijatelná. Přesto mi nevadí, já žiji svůj život :-) :-)
Eva Mužíková
Jak tak přemýšlím došla jsem k názoru, že žádného všeználka neznám.
Soňa Prachfeldová
Všeználci mi nevadí, buď něco dobrého vyslechnu, nebo až tak nevnímám.
Jitka Caklová
Pokud komukoliv všeználkové vadí a to dokonce tolik, že mají potřebu o tom psát, tak k tomu mají určitě pádný důvod. Jedním z těchto důvodů bývá pocit vlastní dokonalosti a tento pocit nevědomky podsouvají komukoliv, kdo jim ve chvíli "načechraného" ega první přijde do cesty :-) Každý jsme zkrátka nějaký, mně všeználkové nevadí a je jen na mně, zda mám důvod na ně reagovat, či nikoliv.
Margita Melegova
Nejsem a uz nikdy nebudu Vseznalek, jsem si vedoma mezer v ruznych oblastech jak praktickych tak teoretickych, to laskave prenecham jinym.
Martin Vrba
Paní Kopecká, rozepíšu se, jako správný Všeználek:) Vypůjčil jsem si charakteristiku od někoho cizího, ale zastávám stejný názor: Cituji úryvek: Neználkovým hlavním protipólem je Všeználek. Dokonalý klaďas, uznávaný vůdce, něco mezi Vinnetouem a Taťkou Šmoulou. Je zajímavé, že ačkoliv je řeč o postavě veskrze dokonalé, když v dospělosti někoho nazvete Všeználkem, málokdy se jedná o lichotivé přirovnání :-). konec citace. Zdroj: https://jandourek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=210092 Já pokračuji: Z toho plyne, že právě takový člověk – Všeználek podle knížek, ten jedničkář, ten inteligentní je skutečným ne oblíbencem, právě proto, že toho tolik ví. Takové ve škole nazývají šprty. Všeználek, který by nic nevěděl, jen uděloval špatné rady, o které by nikdo nestál, protože by radil špatně, tak by byl jen k politování a to by byl spíše kibic, ale takového lidé raději snesou, dá se rychle „odstřelit“ - správnou odpovědí - názorem, ale s Všeználkem si neví rady, tak ho napadají jen kvůli tomu, že moc ví a proti tomu nemá argument ani Všeználek.:) Paní autorka do toho zapletla i sociální inteligenci, jako by ta všem Neználkům už z principu chyběla, což je blbost. Ta je rozprostřena v populaci, jak sama autorka píše, bez rozdílu vědomostí, které lze oznámkovat u tabule a může tedy „sociální inteligence potkat“ stejně toho Všeználka jako třeba Sirupčíka. :) A ještě k tomu, že si doktoři stěžují na Všeználky vyzbrojené internetem, co jim do toho kecají. Dnes existují počítačové programy, které vám označí léky, které jdou proti sobě a přitom je vám klidně doktor předepíše, ten program se primárně určen pro doktory, ale ti staří s počítačem neumí a tak to dělá lékárna nebo pacient „Všeználek“ sám. Co je na tom špatně? Že pan doktor to neumí sám a ne že si to vyhledá pacient – Všeználek. Co ti doktoři, kteří zničili nedávno život toho mladého kluka po banální operaci mandlí? Možná, kdyby si všechno přečetl těsně před operací takový poučený Všeználek internetem, tak by takovou chybu neudělal. . . .
Eva Kopecká
Ve výrazu Všeználek pane Vrbo nejde o člověka inteligentního, výherce vědomostních soutěží, jedničkáře, studenta s červeným diplomem. Všeználka si naopak představuji jako věčného radila, který vnucuje svoje moudra všem kolem, aniž by o to žádali a stáli.
Martin Vrba
Ono je to lehké takto označit člověka se snahou ho potupit. Vždyť, co je špatné na tom, když někdo například zná lépe pravopis a druhé o tom poučí. Je to ten Všeználek? Já si myslím, že ne v tom pejorativním významu. Je Všeználek, kdo pro nás vyzobá to nejdůležitější, jak mají vypadat různé literární formy? Já si myslím, že určitě ne v tom pejorativním významu. Já si myslím, že to není žádný člověk, který ty druhé poučí, protože o té věci hodně ví a jsou lidé, kteří mají široký přehled a pak jsou lidé, kteří takový přehled nemají a ti buď o takové poučení stojí nebo nestojí. Teprve tam nastává problém, když ten chytrý se to snaží natlačit pod tlakem do hlavy tomu, kdo o to nestojí, protože to stejně není schopen pochopit ani po sté. Nebo vůbec nesnese, aby byl v té roli poučovaného, protože to naruší jeho integritu – jak se dneska říká, dříve jsme jen řekli – sere ho to. Pak si dotyčný Neználek „vyleje vzteka“ z vlastní nevědomosti ještě na tom ochotném dobrákovy Všeználkovi a označí ho potupně a ostatní stejně „nadaní“ v jeho okolí, jako Neználek, se k němu ochotně připojí: „Jo – ty jsi ten nejchytřejší ze všech!“ Například moje manželka není schopna ani po 43letém manželství pochopit, jak je možné, že se tak ohromné a těžké letadlo může vznést do oblak. Vztlak jí nic neříká. V rodině platím za toho zde přesně popisovaného Všeználka, ale kdo tu krásnou knížku přečetl, tak se za to nemusí stydět. K zahození není ani jiná pohádková postava – Brouk Pytlík. Když někdo žije v kině jako on, tak tam sem tam něco pochytí, i kdyby nechtěl, nemá kam jinam koukat. A jen tak na konec, aby byla legrace, tak jak autorka popsala v tomto článku všechno kolem Všeználků, tak si možná neuvědomila, že se i tím automaticky mezi ty všeználky také zařadila pro ty, kteří by chtěli být na ni zlí. Kdo chce psa být, tak si hůl najde. Ovšem, někdy se stane, že se i dobrák Všeználek vzbouří. Jednou jsme se chystali vyhodit do sběrného dvora část křesílek a ponechat jen ta nová ve stejném provedení, nedávno koupená a já chtěl zbytku rodiny pomoci s výběrem a naložením těch špatných, která lidem trhala oděv a byla rozklížená a čekala jen, až se koupí ta nová. Pustili se do mne, jako jeden muž, že nepotřebují, abych jim do toho zase kecal, že si ví rady. Tak jsem si šel číst na horní balkon knížku. Přišel jsem, až když bylo po všem, kdy jsem si chtěl dočíst poslední kapitolu ve stínu břízy na terase a vychutnat triumf. Jasně, že odvezli ta nová křesílka. Když to zjistili, bylo pozdě, tak pěkná křesílka se hned někomu hodila – už tam nebyla. Všeználkové, dejte si také občas pauzu a ztrestejte ty urážky – je to těžké, já jsem si málem prokousl jazyk, když jsem viděl, jak ta nová křesílka cpou do auťáku, aby se jim tam pořádně vešla a nemuseli jezdit nadvakrát. :)
Jana Kollinová
Článek mě zaujal a když se oprostím od autorčina záměru upozornit na chytrolíny, kteří nám znepříjemňují život, tak označení "všeználek" ztrácí pejorativní význam a autorčino téma mě nasměruje na výjimečné lidi. Kdo sleduje v TV televizní soutěž Na lovu, tak nepochybně ocení znalosti Lovců. Kdo má v rodině člena Mensy, což mě postihlo před dvěma lety, tak ho možná potěší chvíle, kdy sdílí své znalosti bez povýšenosti, prostě, jen tak.
Eva Kopecká
Vím, jaké to bylo, když jsem byla v práci nová...teď jsem tam nejstarší a mám to za pár. V životě bych nechtěla být tou starou nesnesitelnou, co všechno ví a všechno zná. Aby mě měli ostatní plné zuby. Jsem ráda, že zvládám to, co ony, dělám si svoje a když mají nový nápad, nikdy ho z vlastní lenosti nesmetu se stolu. Na to mám moc dobrou paměť. Sice tam už ty ostatní, co nade mnou tehdy ohromovaly nos, nejsou, ale mám dobrý pocit z toho, že ty některé mé nápady se ujaly a fungují dodnes.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.