Paní, vám to dneska sluší. Proč už muži neříkají komplimenty?

Karel Poláček, Hostinec u Kamenného stolu: " Paní hostinská Tatrmužová byla počestná žena a dovolovala jen tomu, kdo se jí líbil,aby si dovoloval."

No , jsem raději za upřímná slova:" Ty dnes vypadáš děsně, pojď sem ,ať tě obejmu."

Paní Jakubcová, já jsem vám velice dobřel rozuměl a článek autorky, jako její všechny články, je skvělý a ten film je krásný, ale i smutný. Já se neberu vůbec vážně, natož celý svět, jsem převážně srandista a i když to někdy vypadá, že jsem už konečně zvážněl, tak se ve skutečnosti jedná jen o vyšší patro humoru věčného puberťáka. Stačí nahlédnout do jiných příspěvků a do mých článků, tam jsem někdy až nevkusně vtipný. Tedy podle mínění jiných. :)

Pane Vrba já bych to a tak neřešila. Moje poznámka nebyla možná nejvhodnější, ale ten film se mi fakt líbil. Každá doba přináší jiné pohledy na život. Dnes si raději píšeme sms či mejlíky. Článek paní Hofmanové se mi líbil. V současné době, kdy čtu jen o válce, zdražování a dalších katastrofách byl příjemným osvěžením. A neberte se tak vážně pane Vrbo.

21:32 Lidé jsou v zásadě pořád stejní. I ti, kteří se vzájemně slušně zdravili a smekali klobouky a klaněli se jeden před druhým, tak si vzájemně současně i zapalovali stodoly a domy a trávili domácí zvířata a vzájemně se udávali. Tak to se Vám moc ten příklad o ohleduplnosti v té konkrétní době nepodařil, snad jen v tom, že konkrétně pan Hanzlík – student Vojta (pan Berka) byl ohleduplný ke svému dědovi, který byl evidentně už totálně dementní a už ani nebyl schopen rozeznat, že je červenec a tvrdil, že možná zamrzla i řeka, protože prý mrzlo celou noc a že nebudou potřebovat přívoz. Ta paní nadlesní v době mládí dědy byla možná opravdu pěkně vypadající, nemusela to být jen planá povrchní lichotka – fráze, a že mu i přes jeho demenci zůstala uložena takto krásná i v jeho choré hlavě, mu ze srdce opravdu přeji a nechci mu to ani slovem pokazit – alespoň to mu chci uvěřit . Víc pro tu filmovou postavu udělat nemohu. Vidíte – také jsem slušný – a to i v dnešní době. :) https://www.youtube.com/watch?v=AGxEM_wdrgM

Článek mi připomněl film "Romance pro křídlovku" natočený na motivy básně F.Hrubína scénu, kdy Jaromír Hanzlík jako student Vojta vede na procházku svého starého dědu a ten zdraví imaginární paní nadlesní slovy " vy tak dobře vypadáte paní nadlesní". V té době k sobě asi byli lidé více vlídní a ohleduplní.

Je dětství, mládí, dospělost a "dobře vypadáš" Asi jde o to pochválit to, čeho si pochválený sám váží. Pochvalu účesu bych při kvalitě svých vlasů asi nebrala.

:-)))

Něco za odměnu pro ty, co čtou i mé delší kecy. Víte co je paradox? Že nás ostatní začnou nazývat pamětníky v době, kdy už právě ztrácíme paměť a lichotit nám, jak dobře vypadáme, až v době, když na sebe skoro nevidíme už ani do zrcadla.

Všechno se musí umět: lichotit i lichotku přijmout. :-) Umím obojí! :-) Když mi někdo řekne, že dobře vypadám, tak mě tím může pobavit, určitě ne naštvat. Nenaštvalo by mě ani konstatování: "Ty máš dneska ránu". Mám doma zrcadlo a vím o tom své. Tak proč mu nedopřát tu radost vyjádřit se, když cítí potřebu to udělat?