Přípitek na radost? Ne, Češi pijí alkohol z jiných důvodů
Ilustrační foto: Pexels

Přípitek na radost? Ne, Češi pijí alkohol z jiných důvodů

15. 3. 2022

Veselost, zábava, dobrá společnost, uvolněná nálada. Tyto pojmy si většinou spojujeme s pitím alkoholu. Kéž by tomu tak bylo ve skutečnosti. Většina lidí si s vínem či panáky něčeho tvrdého spojuje negativní emoce, nikoli zábavu.

Jaká je motivace k pití? Tuto otázku si letos položili organizátoři kampaně Suchej únor, což je akce,  během které  se lidé snaží skoncovat aspoň na čas s alkoholem a zamyslet se, zda na něm nejsou závislí.  Její letošní součástí byla sonda, která se pokusila zmapovat motivaci Čechů k pití. „Nejčastěji je to stres, smutek, nervozita, úzkost, vztek, únava, pocit zmatku a bezmoci,“ uvedla psychoterapeutka Johanka Růžková s tím, že motivace se lépe a jasněji vyjeví právě ve chvíli, kdy lidé abstinují a jsou schopní své pocity nezkresleně vnímat. Jindy je totiž alkoholem takzvaně přepijí. „Nejčastější motivací je potřeba se uvolnit a vyrovnat se se stresem,“ řekla psychoterapeutka z organizace Suchej únor.

Pozoruhodné je, že účastníci akce v mnohem menší míře uváděli jako spouštěče chutě na alkohol pozitivní pocity a situace, jako jsou například oslavy, setkání s kamarády, příjemné chvíle pohody. Velká část lidí uváděla, že pije ze setrvačnosti, tedy i v situaci, kdy vlastně nemá chuť.

Jedním z těch, kteří se každý rok účastní akce Suchej únor, je třiasedmdesátiletý Ludvík. „Vím, že je to trochu alibismus, kdybych chtěl s pitím úplně seknout, tak bych to mohl udělat kdykoli a napořád, ne jen v únoru. Jakkoli jsem odpůrce hromadných organizovaných kampaní, téhle se přesto účastním, protože si prostě vždy chci otestovat, jestli bez piva, vína a občasných panáků vydržím,“ vypráví. „Vydržím, ale jde to těžce, manželka se mi vždy směje. Mám pocit, že moje generace je zvyklá pít více než mladí. Moji synové jsou téměř abstinenti, dají si sklenku vína při oslavách a konec. Já jsem zvyklý dávat si pivko nebo víno k večeři téměř každý den. V mládí jsem pil hodně, dokonce bývalo běžné dávat si nějaké panáky i v práci, byl jsem úředník a to byste se divili, jak se za bolševika dalo pěkně v klidu strávit pracovní den u nějaké té ve skříňce schované lahvinky. Synové mi vůbec nevěří, pro jejich generaci je nemyslitelné, že by si v práci otevřeli flašku, oni tam ani mezi kolegy neslaví narozeniny,“ říká.

„Česká republika se dlouhodobě drží mezi zeměmi s nejvyšší spotřebou čistého lihu na hlavu. Za hranicí rizikového pití se u nás pohybuje přes milion lidí,“ říká Ladislav Czémy z Národního ústavu duševního zdraví.

To, že únor je měsíc kampaně za omezení alkoholu, se časem stalo velmi známé, z posledního ročníku vyplynulo, že kampaň zná přes osmdesát čtyři procent české populace starších osmnácti let.  Za deset let jejího konání si ji vyzkoušelo přes dvacet šest procent dospělých Čechů. Přibližně třetina ze zúčastněných tvrdí, že vlivem kampaně spotřebu alkoholu omezila dlouhodobě.

Potíž je v tom, že pokud se někdo rozhodne alkohol omezit, místo toho, aby se v okolí setkal s uznáním, často se setkává spíše s posměchem, podceňováním jeho rozhodnutí, zlehčováním situace.

„Kdykoli jdeme na setkání s přáteli, vyslechne si můj manžel narážky na to, že nepije. Naši kamarádi jsou milí, inteligentní, vysokoškolsky vzdělaní lidé, ale přesto se chovají jako pitomci, protože neustále komentují, že přestal pít alkohol,“ vypráví jednašedesátiletá Jana. „Manžel sám poznal, že měl problémy. Propadal se do depresí, měl potíže v práci, přidaly se nemoci. Prošel si těžkým obdobím, začal brát antidepresiva, takže s alkoholem úplně seknul. Jednou se napil na ty léky a sám pochopil, že to nejde. Přátelům nevyprávíme, že bere prášky, co je komu do toho? Co je divného na tom, že si místo piva nebo vína dá čaj? Přesto pořád posloucháme pitomé řeči,“ tvrdí.

Právě u starší generace je zvykem považovat alkohol za nezbytnou součást přátelských setkání a oslav. Naopak, starší lidé méně často pijí alkohol o samotě, to je často doménou žen v mladém a středním věku.

„Dcera mi řekla, že si klidně dává co druhý den sedmičku vína, sama, večer, když děti usnou. Její partner  chodívá často na noční, ona se prý cítí po náročném dni s dvěma dětmi tak vyčerpaná, že se jí s alkoholem dobře usne. Když si ho nedá, prý nemůže spát. Začínám mít o ni strach, ale ona se směje a říká, že to tak dělají všechny její kamarádky,“ vypráví sedmapadesátiletá Hana.

Alkohol je pro někoho celý život kamarád a nic moc zlého se mu nestane, zatímco z někoho udělá pár let pití naprostou trosku. Problém je v tom, že nikdo neví, u koho a za jak dlouho malér nastane, případně, jak pomalu, plíživě se pití podepisuje na jeho zdraví.  Každopádně letošní akce Suchej únor, naznačila jeden dosti varovný, už zmíněný  fakt, a sice, že mnoho Čechů pitím zahání negativní emoce. Pijí takzvaně na žal. Pravidelně a často. A to je mnohem horší, než když se člověk jednou za čas opije při velké veselé rodinné oslavě a pak na to se smíchem a lehkým pocitem studu celá rodinou dlouho vzpomíná.

alkohol alkoholismus psychika zdraví
Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jindřich Berka
Dobrý den, především podle mě je alkohol nejdostupnější droga pro zlepší nálady. Je to vlastně antidepresivum. Panák na kuráž, panák na uklidnění, panák na splín. Nuda na mateřské. Malé sebevědomí? Dám si panáka. Utekl mě partner? Dám si panáka, Bude mi líp. Ano, ale pouze 90 minut. Z toho potom může být i závislost. Sám jsem to zažil doma. Kdysi jsem špatnou náladu zaháněl také alkoholem, dnes si to raději vyžeru, protože lety jsem došel k tomu, že neúspěchy, bolest, slzy k životu patří. Pokorně je přijímám, ale rád se směji, kochám a miluji. Tak to v životě chodí. Jindra
Martin Vrba
Pane Charváte, myslet si můžete, co chcete, vaše přirovnání pití alkoholu s topením v kamnech a požárem odpovídá tomu, že jste si dal asi tu skleničku, ale věda je věda a ta má na alkohol opačné názory, než máte vy a ta je na straně abstinentů. Normální je nepít alkohol a nekouřit, to druhé se už snažíme potírat a na to první čekají další generace.Já jsem za svůj život poznal tolik inteligentních lidí z uměleckého prostředí, kteří se mi před očima po evaceti letech proměnili doslova v trosky a pak v mrtvoly a na začátku se dopouštěli jen tak zvaného společenského pití. Kdysi se tvrdilo, že dokonce zdravého. Přečtěte si tento článek, ten vám řekne víc. https://www.celostnimedicina.cz/jedy-ktere-mame-radi.htm Já sám vím, jak rychle lidé ztrácí nad sebou kontrolu a v jakém stavu si jsou schopni sednout za volant a zavraždit sebe i ostatní. On je alkohol totiž návykový. Můj spolupracovník ( tehdy nám oběma bylo 35 let) takto přišel o celou rodinu – manželku a dvě malé děti. Už v dětském věku jsem měl jasno po shlédnutí tohoto filmu, že budu abstinent: „O skleničku víc“ (1952) https://www.youtube.com/watch?v=pyUAFzw24KA A tak doporučuji každému, aby nikdy s alkoholem nezačínal. Já jsem si dříve nechával na oslavách nalévat do skleniček od vína vodu z třešňových kompotů (nechtěl jsem poslouchat to vnucování alkoholu), ale kdo měl pak sledovat ty tlachy ožralů a uklízet poblité záchody? Na našich rodinných oslavách se už alkohol nepodává. Ona úroveň rozhovorů starších lidí klesá už i pouhým vlivem věku, nač za to vydávat ještě něco z peněženky. :)
Havel Václav Kotas
No jo, no, Zase jsme holt nejhorší na světě, že.
Jana Jurečková
Vím jak to probíhá na myslivecké poslední leči. Omluveni z přípitku jsou jen ti, co přijeli autem. Ostatní se cítí provinile, když si nepřipijí. Druzí si z nich dělají legraci, jestli nejsou nemocní. Jsou i jiné akce, kde se podává alkohol. Vím, že bych já osobně to prostě nezvládla, proto tam nechodím. Pokud mě navštívila kamarádka, nabídla jsem jí sklenku vína, ale když odmítla, nesmála jsem se jí a nenutila ji k pití. Dala si jen vodu....
Zdenka Soukupová
Tady platí pravidlo, jako ostatně u všeho v životě: nic se nemá přehánět.
Martin Vrba
Je jedno, zda se pije z radosti, ze smutku nebo jen, že je třeba zrovna úterý, delirium, cirhóza, rakovina a ostatní nemoci v tom nedělají rozdíly – ty jsou naprosto bezcitné.
Elena Valeriánová
Myslím, že nejenom Češi utápí v alkoholu své smutky. To je informace přímo zavádějící. Ale jedno je fakt, pomalu v každém filmu nebo seriálu neodmyslitelně patří k ději pití alkoholu. Jen v nekonečném seriálu ULICE už se vypilo tolik "alkoholu", že z herců tohoto seriálu už musí být tvrdí alkoholici. Bude to nemoc z povolání?
Antonín Nebuželský
Protože jsme tady všichni starší, tak si pamatujeme starší české filmy, kde každý kouřil. No, a najednou to jde i bez cigaret. Totéž bych doporučoval i s alkoholem. A protože zde běží i americké filmy, mrkněme se nezaujatě, kde se ta inspirace bere. Tím chci tak trochu reagovat na to pána úředníka, který "za bolševika", jak řekl, trávil pracovní dobu s lahvinkou. :-) Co vy na to?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.