Drobné kurzivky všedních dnů 3
Foto: Pixabay.com

Drobné kurzivky všedních dnů 3

3. 3. 2022

Eldorádo
 

El Dorado. Bájné místo, plné bohatství a zlata, které po staletí marně hledali a nenacházeli nejrůznější dobrodruzi. Postupem času se proto z tohoto pojmu stalo synonymum jakéhosi vysněného cíle, synonym bohatství, jak materiálního, tak i duchovního. Zkrátka eldorádo.

Když jsem si dnes procházel jeden seniorský portál, na kterém i aktivně působím, narazil jsem na článek, věnovaný hudbě. A pod tím článkem byly webové odkazy na určitou hudbu. Dva odkazy byly věnované Čajkovskému a Verdimu a tři odkazy Waldemaru Matuškovi. Jeden z nich patřil právě Matuškově písni Eldorádo. S velkou chutí jsem se vrátil zpátky do šedesátých let, klikl na odkaz a tu jeho krásnou píseň si opět připomněl.

Nenapodobitelný Matuškův hlas a text Ivo Fischera mě naladily až trochu naměkko. V dnešních dnech jsou to krásná a aktuální slova. 

 

Jít a hledat Eldorádo,

zbavené vší bídy člověčí.

Jít a hledat Eldorádo,

kde je láska, mír a bezpečí.

 

 

 Jeden prázdninový den pubertálního kluka

 

Čekanice. Malá a líbezná jihočeská vesnička, obklopená hlubokými lesy a rybníky, o prázdninách plnými povykujících dětí. Scenérie, která se mi vryla hluboko do podvědomí.

Ten rok bylo léto suché a horké. I lesy byly suché. Hub bylo málo. Čekanické babičce, ke které jsme přijeli na část prázdnin, jsme toho s Jirkou moc nepřinesli.

Sluncem prozářené lesní mýtiny voněly v tom čase pryskyřicí a senem z  nedalekých luk a nejasnou touhou našich patnácti let. Mlčky jsme procházeli krajem, občas jsme prohodili pár slov. Nikam jsme nespěchali. Odpoledne jsme si lehli do trávy na kraj lesa, zapálili nezbytné Lípy a pozorovali ptáky a stádo kravek, pasoucích se poblíž kraje lesa na louce. Připadali jsme si dospěle.

Úmorné odpolední vedro vystřídal k večeru chladnější větřík. Ten se později změnil ve vítr, obloha se zatáhla a spustil se liják. Rozsvítili jsme petrolejku a zahráli si  s  babičkou karty. Velkoryse jsme přehlédli, že babička švindluje. Měla z toho velkou radost.

„Teď je škoda si jít lehnout," říkám Jirkovi, když přestalo pršet. „Půjdeme se ještě projít, ne?“

Setmělým parkem, kolem lesní kaple, jsme došli až k malému jezírku, ze tří stran obklopenému lesem. Byla už tma a nad vodou visel lehký závoj mlhy. Ticho, až posvátné, ozařoval sinalý, všeobjímající svit měsíce, který dával této pozdně večerní scenérii zvláštní kouzlo. Příroda usínala.

Něco jsme cítili u srdce. Něco jsme chtěli a nevěděli co. A tak jsme se mlčky posadili na břeh pod košatý strom. Ani cigarety jsme nevyndali. Rušily by. Ze stanu u lesa na druhé straně jezera vyšla žena a za ní nějaký muž. Posadili se na břeh naproti nám. Neviděli nás. Potom se objali a ten muž se nad ni pomalu skláněl.

Seděli jsme tiše, beze slov a stejně tak tiše jsme se po malé chvíli zvedli a zamířili domů. A za námi, u jezera, zůstalo to posvátné kouzlo oné noci a dva osamělí milenci, pro které se tam na chvíli zastavil čas.

 

 

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Švancarová
Já si tady ráda čtu články,které sem Vy,co to umíte,vkládáte.A pak reaguji tak jak na mě zapůsobí.Samozřejmě jsem ráda,když z článku vyzařuje radost,aktivita.A na pohádky nedám dopustit,škoda,že už mám velká vnoučata,četla jsem jim ráda a pak jsem chtěla,aby mi vyprávěla o čem ta pohádka byla.Jsem ráda a jistě nejen já,když s lidí vyzařuje optimismus a tak i z článků.
Jan Zelenka
Nic ve zlém, paní Švancarová, nenapsal jsem to sice nejlépe, ale chtěl jsem jen tím říci, že povaha tohoto článku vylučuje nějaké přílišné veselí. Vložil jsem na íčko už 240 článků, některé jsou veselejší, některé smutnější, nostalgické, nebo historické i cestopisné. Mám poměrně široký záběr. Na íčku si můžete vybrat podle svého vkusu. A paní Řeřichové bych doporučil, aby četla to, co je v mém komentáři psáno. Jediným slovem jsem nezpochybnil literární hodnotu pohádek. Jen jsem pohádky doporučil, neboť ty bývají vesměs optimistické.
Daniela Řeřichová
Pane Zelenko, nechápu váš nemístný komentář na nevinný povzdech paní Aleny Švancarové. Myslím, že všichni uživatelé zde na íčku bychom měli mít k sobě vzájemný respekt. P. S. Jako autorka pohádek bych vás ráda informovala, že tento žánr má stejnou hodnotu jako ostatní literární útvary.
Alena Švancarová
Proč křečovitě?A naposledy reaguji na Vaše psaní.Byl to můj pohled a pochlebovat neumím.
Jan Zelenka
Pokud máte ráda něco až křečovitě veselého, budete muset jít číst jinam, paní Švancarová. Třeba pohádky pro děti.
Alena Švancarová
ACH zas ta nostalgie.CHtělo by to něco veselého.
Martina Růžičková
Díky za připomenutí slov z písničky Eldorádo. Mám ji moc ráda. Jen dnes působí úplně jinak než dříve...
Jan Zelenka
Věrko, díky za komentář. Tato kurzivka je skutečně reakcí na tvůj krásný článek o hudbě. I přes svůj sluchový handicap jsem si hudbu pustil a vzpomínal. Napsal jsem to anonymně, neboť tato kurzivka je zařazená do mé poslední knihy, kterou právě dopisuji.
Věra Ježková
Jendo, jsem ráda, že jsem tě inspirovala k napsání kurzivky. Pubertální kluk byl velmi citlivý a vnímavý. A zůstalo mu to dodnes.
Dana Puchalská
Honzo,děkuju.Kurzívky se mi moc líbí. Myslím,že mnozí z nás rádi vzpomenou na hezké okamžiky ze svého mládí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.