Jak a proč se připravit na svůj skon
Ilustrační foto: Ingimage

Jak a proč se připravit na svůj skon

22. 2. 2022

Smrt. Někomu už klepe na dveře, ale může také přijít náhle, nečekaně, bez ohlášení. Každopádně, smrti se jednou dočkáme všichni, a proto je dobré se na ni připravit včas a důkladně.

Já jsem začal přípravu na skon bezprostředně po oslavě sedmdesátin. "Dozrál jsem pro smrt," vtipkoval jsem na oslavách, ale tak trochu jsem to myslel i vážně, přestože jsem podle své praktické lékařky jakž takž zdráv, přesněji - přiměřeně k věku. 

Příprava na smrt rozhodně není jednoduchá. Člověk by si mohl říct: "No co, klepne mě pepka, naloží mě do rakve, tu pak spálí, urnu uloží do hrobu a je to." Jenže tak to může říct jen člověk nadmíru velkorysý, ba spíše nezodpovědný, neřku-li sobecký. Anebo ten, kdo žije sám, bez rodiny, bez potomků. Ale pokud člověk po své smrti zanechá manželku, děti, vnoučata, ten by se měl připravit na smrt s daleko větší vervou, odhodlaností či dokonce urputností. A právě takto jsem přistoupil k přípravě já.

Nejdříve jsem si představil, co se stane, až se sesunu k zemi a zastaví se mi dech. Co bude následovat v následujících minutách, hodinách a pak i dnech, měsících, letech? Co bude dělat manželka? Tedy co všechno bude muset zařídit, zajistit, obvolat, nachystat? Jak bude sama žít, starat se o dům, zahradu? Jak budou reagovat moji kumpáni v naší hospůdce, šachoví parťáci, kamarádi, známí?

Vše jsem si pečlivě promyslel a začal si psát nejprve kratší poznámky, které jsem postupně rozvíjel, až vznikl zhruba třicetistránkový manuál s názvem "Praktické rady a doporučení po smrti Antonína Váchy".

Materiál je rozdělen do osmi kapitol:

1. Smrt náhlá/očekávaná
2. Přiměřené truchlení
3. Rakev, pohřeb, rozptyl
4. O mrtvém jen dobře
5. Každému podle jeho zásluh
6. Co dělat v opuštěném domě
7. Zahrada - záhada?
8. No to se ví, zase se sejdem...

První kapitola dává na výběr z variant mého odchodu (neví se, jak to skončí) a nabízí soubor praktických kroků, jak postupovat bezprostředně po mém posledním vydechnutí. Její součástí je přehled nutných úkonů na úřadech či seznam osob, které budou v příslušném časovém sledu informování o smutné (snad) události.

Ve druhé kapitole se zaměřuji na osobní poděkování manželce a potomkům. Píše se v ní například, cituji: "Jednou to muselo přijít a pokud se vám zdá, že to přišlo brzy, je mi potěšením. Jen prosím, truchlete přiměřeně. Zasadil jsem strom, postavil dům, zplodil potomka, ale jinak mé zásluhy o velebení našeho rodu zdají se býti veskrze mizivými. Ač jsem k vám všem přistupoval vždy s péčí a láskou, pomníků a potoků slz netřeba..."

Třetí kapitola je opět ryze praktická. Obsahuje výčet osob, které bych pozval na pohřeb (manželka na něm trvá, já bych se bez něj klidně obešel), návrh parte, výběr hudby, a také doporučení místa a nastínění programu smuteční hostiny (věřím, že se na jejím konci bude zpívat). A v neposlední řadě též návrh místa pro rozptyl popela, neboť i po smrti bych rád, aby byla má duše svobodná a nebyla zavřena v útlé tmavé urně. Nesvobody a útisku jsem si zažil během nedemokratických let dost. Mimochodem, rozptylové místo je moc hezké, s krásným výhledem pod jedlí Douglaskou.

Čtvrtá kapitola je zase osobního charakteru a nerad bych ji zde rozvíjel, stejně jako pátá, která se zabývá mou spravedlivou závětí.

Nejobsáhlejší je kapitola šestá, která je doslova manuálem pro manželku, kterak si počínat v mnou opuštěném domě. Přehledně a detailně v ní například popisuji, kde jsou pojistky, jak postupovat v případě, že jističe přeruší tok elektrického proudu, dále jsou tam návody, jak zatopit v kamnech, kdy pozvat kominíka, kde a jak se provádí odečet vody, kdy se má uhradit pojištění domu, co je třeba opravit a celá řada dalších doporučení sestavených dle témat do jednotlivých oddílů a pododdílů. Podobně je strukturována i kapitola sedm. O zahradu se sice těch několik dekád starala žena, ovšem ani ona neví, kde jsem zakopal slivovici, kterou mi daroval můj věrný kamarád v roce 1968.

Poslední, osmá kapitola je opět osobní a je ryze věnována ženě, ke které chovám úctu, neb byla celý život partnerkou milující a také tolerantní, což pro muže mého vzezření a charakteru bylo žádoucí a potřebné. A tak věřím, že se spolu zase "tam nahoře" (nebo pod jedlí) sejdeme.

Zpracování celého manuálu, jež je pro rodinu připraven ve druhé zásuvce mého stolu, zabralo několik měsíců pečlivé práce. Musím říct, že s výsledkem jsem velmi spokojen. Nejdůležitější však je to, že jsem připraven! Budu odcházet s klidnou myslí, bez výčitek, bez dluhů a bez obav, že to tu beze mne rodina nezvládne.

A co vy, jste také připraveni?

 

 

 

 

psychika smrt stárnutí
Hodnocení:
(4.8 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ludmila Černá
Dobrý nápad, schvaluji vám ho. Své předky jsem pohřbívala párkrát a nejhorší je, když třeba zjistíte 10 let po smrti otce, že je na něj psaný telefon atd. Dohledávat pojistky, platby atd. není nic jednoduchého, zvlášť, když žijete jinde.
Marie Hrádková
To je snad sranda, ne?
Jitka Caklová
.... a už vůbec nevím, kam by po mém odchodu všechny ty krámy po mně dali a k čemu by jim byly, proto to neřeším. Že mám ušetřeno na funus vědí a když můj popel vysypou na zahradu, nebo do lesa a ušetřené peníze použijí na hezkou dovolenou, bude jim přána :-) :-)
Jitka Caklová
Naše maminka ve svých sedmdesátých narozeninách říkala, "Pokud mi chcete dělat radost, dávat lásku, dělejte to dokud žiju. Až budu za zdí, tam už to nebudu potřebovat." Toto celé jsem plně pochopila, až když se moje Duše před rokem a půl z procházky po "Druhém břehu" vrátila zpět do mého těla. Byl to příběh k nezaplacení. Vždycky jsem věděla, že jsem ve svém životě dělala všechno pro spokojenost všech kolem mě, ale dnes už si zdaleka nejsem jistá, že i oni to tak vnímali. Všechno je pomíjivé a dnes je mi úplně jedno, co se s hodnotami, které jsem svýma rukama vytvořila, stane. Žádný seznam nesepisuji. Carpe diem Memento mori – "Užívej života, ale pamatuj na smrt"
VANDA Blaškovič
Pane Vácho, a kdy se vyjádříte k tomu, co se nyní děje??? To je důležité!
Lenka Kočandrlová
Něco na tom seznamu je,dříve se např. pohřeb velmi řešil a prožíval a hodnotil.Dnes někdo zemře a člověk se to ani nedozví, někdy jen náhodou.Vše je údajně "na přání nebožtíka" bez obřadu,popel se někam vysype a konec.Žádné důstojné rozloučení. Chápu,že lidi nemají peníze a tak se šetří,jak se dá. Ty ostatní body jsou praktické,pozůstalým to ušetří mnohé hledání a přemýšlení. Asi také něco sepíšu,aby děti věděly.Nejvíc člověka ale předem mrzí,že třeba něco sbíral,těšil se z toho,a po jeho smrti se to promění na nepotřebné věci a je to buď zpeněženo nebo vyhozeno. Pak někdy po létech se začne litovat,jó kdybychom si nechali to a to,jak vlastně byla rodinná historie,není koho se ptát,není nic. Na zemřelé dokáže přivolat vzpomínku i zdánlivá maličkost,já tedy nerada vyhazuji.
Jana Tulejová
Mívám divné asociace a dnes po přečtení článku pana Váchy, mi přišla na mysl historka mého kolegy. Trochu černého humoru. Honzík měl takové manželství ze zvyku - máme barák, kam bych šel. I k 50. narozeninám dostal Honzí,k dárek - žena mu nechala zvýšit životní pojistku. V den narozenin mu věnovala hrob. Prý - pěkný výhled. Aby se revanšoval, Honzík ženě nechal na náhrobek napsat Rodina ...., pod to napřed jméno ženy, pod ni svoje. Bez data úmrtí.
Jana Kollinová
Vracím se k článku pana Váchy. Nabízí se mi nadčasová hláška z filmu Vesničko má středisková (v kontextu autorova sdílení). Cituji: " Jeď do Pelhřimova - prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš!" :-)
Zuzana Roučková
Protože jsem zažila ze strany mých rodičů i manželovo rodičů opačný případ, tedy že dříve odešly maminky, také jsem již uvažovala o sepsání takového seznamu. Věřte, že osamoceným mužům by se také hodil. A to vůbec nemyslím špatně, naopak mám s nimi soucit. K “70”tinám jsem svému muži přála ještě hodně času a zdraví ?
Dana Puchalská
Paní Lischkovám, upřímnou soustrast.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.