Vzpomínka: Čas chmelových brigád
Na chmelnici s Alenkou. FOTO: Poskytnuto z archivu D. Řeřichové

Vzpomínka: Čas chmelových brigád

14. 2. 2022

Poslední červnový den nastalo před modřanskou školou hloučkování, objímání a předávání si adres, protože telefon měl tehdy málokdo. Slibovali jsme si, jak se po prázdninách sejdeme, avšak nikdy už k tomu nedošlo.

Naše cesty se s posledním vysvědčením na základce navždy rozešly, i budova byla zbourána.

Rodiče mě sice pochválili, ale jedničky pro ně byly standard, takže žádné ovace se nekonaly. S maminkou jsme odpoledne došly do místního zahradnictví, kde mě nerudný majitel stručně zasvětil do úkonů, které budu od následujícího dne vykonávat. Zdálo se mi to celkem jednoduché. Doma jsme pomáhali na zahradě a motyku jsem měla v ruce častěji než kabelku.

Ale ouha. Osmihodinová šichta s rýčem bez ohledu na vedro či déšť bylo něco jiného než vytrhat plevel z několika záhonů.

Puchýře na rukou se nestačily zahojit, záda obolavělá, končetiny poštípané od všelijakého hmyzu.

Po měsíci jsem dostala svou první výplatu – tři sta korun československých.

Polovinu jsem dala mamince a za druhou si koupila jednobarevné šaty. Poprvé ve svém životě, protože do té době se v šestičlenné rodině vše neustále přešívalo.

Má radost byla neskutečná a s kamarádkou Alenkou jsem si ji čtrnáct dní náležitě užívala.

V polovině srpna přišel povolávací rozkaz na chmelovou brigádu.

Jako budoucí studentka ekonomické školy jsem přibyla do party bojující o zelené zlato v Kněževsi u Rakovníka.

Čekalo nás čtyřicet spartakiádních lehátek na půdě obrovské stodoly. Komfortní hygiena se odehrávala nad koryty se studenou vodou. Strava sestávala z kolínek a masa v kožichu. Od té doby tuto výtvarnou podobu těstovin nejím, z vepřové kůže se štětinami mám dodnes kůži husí.

Nebylo v mých silách natrhat víc než šest věrtelů, což byla hodnota stravy a ubytování, takže jsem stále visela na černé listině s výstrahou, že budu potupně odeslána domů. Naštěstí nevzniklo podezření, že se jedná o sabotáž. Na vině byly jen obě ruce levé.

Nepomohly ani maminčiny povzbudivé dopisy a zásilky s oblíbeným kondenzovaným mlékem.

Nepomohly ani nájezdy dědečka a strýčka, kteří obětavě obden přijížděli na pionýrech z nedalekého Chomutova a pilným stahováním chmelových štoků se snažili napravit moji pošramocenou pověst. Klukovsky vyhlížející strýc, jenž je o pouhých deset let starší než já, vzbuzoval v mých souputnicích neskrývané touhy a já jsem jim měla napomoci v získání jeho přízně. Nepokrytě přiznávám, že občas za to přibylo pár zelených šištic do věrtele.

Ostatně první hlubší prolnutí dívčího a chlapeckého světa česáčů mělo na chmelové brigádě své kouzlo.

I já jsem byla poněkud drsnějším způsobem vyzvána na rande.

Nešikovná pusa sice padla, ale za pár dní kluci z průmyslovky v Masné splnili svou normu a jejich mise na chmelu skončila.

Dovolím si ovšem nesouhlasit s tezí, že chmel obsahující fytoestrogeny tlumí mužské vášně. Možná až v tekuté podobě.

O legraci a bláznivé kousky na chmelnici nebyla nouze a třeba jsme i trochu pozvedli naše národní hospodářství.

Před odjezdem šla má výkonnost trochu nahoru, takže jsem dokonce obdržela pár korunek za poškrábané ruce, které jsem pak v tanečních umně schovávala v bílých silonových rukavičkách.

Chmelové brigády mě neminuly ani v dalších letech, patřily tehdy k studentskému folkloru podobně jako účast při sbírání brambor či cukrové řepy.

Jo, to všechno vodnes´ čas…

Nebo ne?

Můj příběh vzpomínky Zimní soutěžení 2022
Hodnocení:
(5 b. / 49 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Koldová
S jistou nostalgií jsem si přečetla nejen článek ,ale i řadu diskuzí k němu.Já jsem ale byla na "druhé straně barikády"bydlela jsem totiž v chmelařské obci na Podbořansku.Jako mládež jsme na sklizeň chmele těšili,protože se do obce nahrnuli česáči a to byla doba,kdy se obec snažila o zajištění jejich kulturního vyžití a každý den se promítal nějaký film a to zdarma,což platilo i pro nás-starousedlíky.Je jasné ,že jsme to plně využívali,i když z dnešního hlediska to bylo děsné,nejen co se týká filmů,sedělo se na dřevěných lavicích a plátno bylo pověšené na nějaké stodole.Mnohdy došlo i na jisté kamarádství,které pokračovalo pár dopisy.
Blanka Lazarová
Holky já už se myší nebojím. Ale vzpomínám, že na chalupě, když proběhla první myška kolem mě, tak já i malá dcerka jsme stály na židlích a ječely na celou dědinu. Ale byly jsme tam samy a musely to vyřešit. Nakoupit pastičky, naklást, a co s tím dál ? Pracovní rukavice od malty a šup s myšičkou i celou pastičkou do popelnice. Vykoupila jsem všechny pasti v okolí a úspěch byl zaručen. Několik let se pak u nás neukázaly.
Daniela Řeřichová
Ještě jednou moc děkuji za souznění. /Eleno, myší se bojím i teď. :-)
Elena Valeriánová
Takové vzpomínky polechtají mozkové závity a koutky úst zvednou nahoru k úsměvu. Já jsem na chmelu nikdy nebyla a bramborové brigády jsem z duše nenáviděla, bála jsem se myší. Danielo, děkuji.
Libor Farský
Miloučké vzpomínky. Já také na chmelu nikdy nebyl, jen na bramborách - a to i později jako učitel.
Jitka Caklová
Brambory je záležitost na celou zimu a pokud je brambor zmrzlý, tak týden po rozmrznutí proteče mezi prsty. A že komunisti, respektive JZDáci potraviny nezaorávali, to je mi tedy novinka. Naše políčka byla na okrajích JZDáckých kamenitých lánů a paměť mi díky Bohu slouží dobře. Jedno z políček nám výměnou za kvalitní pole přidělili v místě, kde se do dnes říká Na Kamenci. Kameny v kamenité půdě mají svoji cenu, proto tam jsou.
Ladislav Hnyk
pro Alena Tollarová I když zmrzlé brambory, tak se s nimi dalo krmit (prasata a pod).Komunisti potraviny nezaorávali.A kamení se vybíralo, aby na poli něco rostlo, protože kámen zabraňuje růst rostlinám a nehledě na to, že se to pak špatně oře, protože kámen se vzpříčí a může poškodit secí stroj, radlici při orání atd.I staří hospodáři na polích sbírali kamení.
Helenka Vambleki
Já odjížděla s budoucím prvním járem na gymplu na první chmelovou brigádu 21.8.1969, ještě mi nebylo ani 15, protože jsem zářijová a máma měla samozřejmě o mne strach, protože se očekávaly nějaké demonstrace. Vesnice se jmenovala Liběšice. Ruční trhání a na krku šňůrka s navléknutými kolečky za věrtely. Moje výkonnnost mizerná, ale první cigareta, nesmělé polibky, zpívání při kytaře, výborná rajská omáčka z ešusu...ach jo, to byly časy. Za ty tři vydělané stovky jsem si koupila látku na šaty do tanečních a lodičky. Za rok jsem jela už na česačku a platonicky jsem se zamilovala do našeho mladého a krásného zdravotníka a denně jsem si vymýšlela nějaké choroby, bolesti a úrazy, abych ho mohla na ošetřovně navštívit :-) A výdělek byl mnohem vyšší a mohla jsem si tak poprvé v životě nakoupit hodně oblečení, protože do té doby jsem nosila většinou jen darované po někom. Bramborových brigád taky několik, poslední na VŠB
Jitka Caklová
Všem, kteří si krásné zážitky a hromadu legrace, které si na různých brigádách užili, to ze srdce přeji, přestože já jsem to "štěstí" neměla. Fyzické práce, ne jen na poli, krom sběru chmele a zmrzlých brambor, jsem si od dětství užívala dost a dost. Nebyly to však brigády s hromadou srandy, ale "boj" o holé živobytí a přežití. A přestože dnes už jsem stará, tak vím, že tato celoživotní zkušenost pod heslem, "Co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš", se určitě ještě hodí. Ne každý bude mít to štěstí.
Daniela Řeřichová
Jsem překvapena a dojata vašimi příspěvky. Máme podobné zkušenosti a dokážeme brát věci s nadhledem. Děkuji. ( Snímek pořídil strýček, který jediný z rodiny měl fotoaparát.) :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.