Přesně tak jsem pojmenoval mnou založenou soukromou pečovatelskou službu, která byla zaregistrována v dubnu 1990 na Ž.Ú. na Praze 4. Chtěl jsem si vyzkoušet v praxi své podnikatelské schopnosti a zaplnit volný čas mezi jízdami ve vlaku. Vsadil jsem na "jednu kartu", která dokonale vyšla. Spousta mladých lidí v roce 1968 a 69 emigrovala do zahraničí a nedopadla přitom jako já, který jsem byl z Českých Velenic šupem vrácen domů. Ti všichni měli tady doma alespoň jednoho rodiče, o kterého se chtěli dobře postarat, a protože Státní sociální služby ten nápor nezvládaly, využil jsem tzv. díry na trhu.
První věc, kterou jsem udělal, byly kroky vedoucí k nalezení kvalifikovaných pečovatelek. Z řad zdravotních sester v důchodu jsem nalezl několik skvělých žen, bez kterých bych se do této činnosti nikdy nepustil. Ocenil jsem to už u první klientky, kterou byla 90 let stará úžasná babička židovského původu. Bydlela v obrovském domě na Karlově náměstí a u prvního jednání byly přítomny její tři dcery, které žily v New Yorku. Jednalo se o kontrakt na 24 hod. nepřetržité služby v bytě, a tak jsem byl nucen najmout 3 pečovatelky na střídání. Nejstarší dcera byla úspěšná právnička a jednala se mnou ze začátku velice striktně. Až, když jsem ji upozornil, že za 1,- USD / cena byla dohodnuta na 25,- Kč za 1 hod. /, by u nich nesehnala ani nekvalifikovanou Portoričanku, pochopila, že není v doma v "Americe". Proběhla tam jedna zajímavá příhoda, když si moje klientka začala prohlížet moje adeptky. Všechny 3 zdravotní sestry prošly bez výhrad, ale u té čtvrté, co jsem měl na úklid, se stalo něco neobvyklého ! Babička se začala třást hrůzou, držela mě za ruku a prosila mě, abych ji okamžitě poslal pryč. Příslušnice jednoho z nejstarších národů na této planetě v ní neomylně poznala "služebnici ďábla"! Jednalo se o mou známou kartářku, o které jsem již tady na stránkách " Íčka " psal.
Ale i pro ni jsem časem našel dobrou práci. Chodila k několika penzistům 1x týdně kontrolovat obsah jejich ledniček a prošlé potraviny vynášela přes jejich protesty do kontejnerů. Chudáci staroušci vůbec nechápali, jak mohly ty jejich děti v "tý cizině tak strašlivě zblbnout", že nám za to platí ještě peníze!
Svoji roli pana ředitele a majitele agentury jsem si vychutnával i já. Zatímco na vagonech jsem stahoval do pytlů použité prádlo a tahal se s přepravkami piva, ve volných dnech jsem v obleku navštěvoval své klienty a přijímal v salonku jedné vinárny nové zájemce. Poznal jsem spoustu úžasných seniorů a seniorek, které měli nefalšovanou radost z toho, že si s nimi povídá sám pan ředitel! Byl jsem zkrátka ješitnej - vždyť to, dámy, dobře znáte!
Poznal jsem i nešťastníky, kteří dali příliš brzy všechny své úspory svým dětem, které se pak k nim obrátily zády. Měli s bídou na to, aby si jednou za 14 dnů objednali celkový úklid bytu.
Podnikání jsem ukončil zhruba po roce, protože začalo docházet právě při úklidech ke krádežím vzácných prstenů a ostatních věcí, nebyla mně schválena žádost o odložení daňové povinnosti (pro sebe jsem nevydělal kromě nákladů vůbec nic) a v neposlední řadě se některé pečovatelky "udělaly" za stokorunový poplatek pro sebe, když jim vyšla sázka na citovou závislost klientů.
Přesto nelituji ničeho. Kdo si jen tak mohl popovídat s ruskou kněžnou, operní pěvkyní či se slavným hercem!
