Zapšklost a jak na ni
Foto: Picsart, koláž autorka

Zapšklost a jak na ni

9. 2. 2022

Určitě se to stalo i vám. Zvesela si jdete životem a ouha. Narazíte na zapšklého člověka. Koho tím myslím? Lidi nepříjemné, nepřející, zahořklé, karatelské a nepřátelské. Zkrátka nerudy. Na toto téma uveřejnil V. Pišl na portálu Psychologie.cz článek "Naštvaní na svět". A čtení je to zajímavé!

Jedna věc je, že zapšklost může podle autora plynout z poruch mozku, které doprovází stárnutí. Může mít původ i v pocitu bezmoci, která doprovází úbytek sil, finančních možností i poklesu společenského postavení. Já dodávám, že zapšklounů je stejně dost i bez toho. A navíc  i mezi mladšími.

Z podrobného rozboru V. Pišla zkusím vytáhnout to (podle mě) nejužitečnější: Zapšklost je formou určitého vidění světa. Zapškloun má dojem, že svět nefunguje, jak má. Rozumí se: svět nefunguje, jak si zapškloun přeje! Proto je naštvaný a smutný. Může se to třeba týkat byrokracie, nedokonalosti sociálního státu nebo třeba špatné dopravní sítě, koronaviru a všech s tím spojených opatření. V. Pišl připomíná, že z psychologického hlediska jde pořád jen o starou známou "poloplnou a poloprázdnou sklenici". Zapškloun vidí tu poloprázdnou. Nad tou pláče. Poloplnou nevidí. A proto se z ní nemůže radovat.

A jaký protilék V. Pišl ordinuje?

Jednak si musíme uvědomit, že "poloprázdných sklenic" a s tím spojené zapšklosti se zbavíme jen, když jsme ochotni se jí zbavit. Že to závisí jen a jen na nás. Co to jsou ty "poloprázdné sklenice"? Jsou to všechna dětinská, narcistická přesvědčení, že zrovna my víme, jak by svět měl fungovat. A s tím spojená neochota přijmout jiné názory.

Jak to V.Pišl myslí?

Jde o to pochopit, že za našimi zapšklými názory nestojí jen poznání, ale i široká paleta jiné motivace. Potřeba jedinečnosti nebo chuť cítit se chytrý a kompetentní. Někdy to, že jde prostě o názor někoho, koho nemám rád. Nebo snaha svádět vinu na druhé. Když připustíme, že naše zapšklá představa, že máme pravdu zrovna my, je narcistickým bludem, připustíme svoji omylnost. A právě to je lék proti zapšklosti!

Pochopení vlastní omylnosti nás osvobozuje od utrpení spojeného s iluzí vlastní nadřazenosti. Ta nám totiž našeptává, že svět není tak dobrý, jak by mohl – a tedy měl! – být!

A k tomu je už jen krůček k dalšímu pochopení poloplné sklenice:  pokud svět  neodpovídá mým představám, má to zřejmě důvod, ať už ho chápu, nebo ne.  A nepříjemné věci se nedějí svévolně, nedějí se proto, aby mi bylo křivděno, abych měl vztek atd. V. Pišl k tomu v článku uzavírá: "Svět ani společnost nejsou projektem postaveným za nějakým účelem, takže se těžko můžeme zlobit, že neodpovídají našim představám. Svět je zkrátka takový, jaký je – a pokud se zbavíme falešného pocitu vlastní nadřazenosti, můžeme přijmout nedokonalosti státu a společnosti se stejnou samozřejmostí, s jakou přijímáme gravitaci, střídání dne a noci nebo smrtelnost všeho živého. A přestat prožívat vztek a zoufalství."

Souhlasíte, že takový výsledek je snadnější přijmout?

--- 

Zdroj: https://psychologie.cz/nastvani-na-svet/

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Granda Nekonata
Snad mě nepodezíráš ze spasitelského komplexu? :-) ten mi tedy nehrozí :-) prostě jsem se chtěla podělit, upozornit na to.. k dušení vzteku - jasně, to je špatně, ale právě v seniorském věku je čas zkusit si to trochu přestavět a víc si užívat dny.
Jiří Dostal
:-) Psavé kejklení aspirující na úvahu s esejistickou manýrou si žádá hluboký ponor do tématu, z něhož (toho ponoru) je pak literární výsledek sublimátem povědomosti a znalosti. Až v úhrnu článku i diskuse se dobíráme podstaty "vo co go", ale i tak dobře, zejména zásluhou paní Ledlové. :-)
Granda Nekonata
Máte pravdu! Koukám na to a fakt jsem čerpala i z toho druhého článku. A vůbec jsem si to neuvědomila, příště si dám na uvedení zdrojů větší pozor. Takže tímto děkuji za upozornění! Teď už chápu: vám připadá, že zapšklost a naštvání na svět jsou dvě různé věci, které jsem pospojovala jen tak halabala. Já si za obsahem svého článku ale stojím. Naštvání na svět je největší část podmnožiny, kde množinou je zapšklosti. Naštvání na svět je přitom nejsnáze řešitelné (Jde jen o úhel pohledu na život). Jestliže mě "návod" na to jak pootočit kormidlo, oslovil mě, může zaujmout i jiné. Vždyť i já sama vždy uvítám, když mi někdo řekne, že existuje zajímavý člověk nebo zajímavý článek nebo zajímavý portál. Vítám tedy Vaše upozornění k formě a zůstávám na svém stanovisku k obsahu.
Vlasta Ledlová
"Staří lidé nám často připadají zapšklí – a nejspíš takoví skutečně jsou, aspoň ze statistického pohledu. Exaktně se k tomu lze vyjádřit jen těžko, protože vědci „zapšklost“ a „nerudnost“ neměří. Drobné poruchy mozku, které stárnutí často doprovází, se nicméně projevují i nevlídností, stejně jako bezmoc, která doprovází úbytek sil, finančních možností i pokles společenského postavení." Tato pasáž o zapšklosti je z článku Otázka na konci života. V článku Naštvaní na svět, který tak hojně citujete a vysvětlujete, není slovo zapšklost nebo zapšklý zmíněno ani jednou. Protože autor se už v první větě ptá: "Býváte naštvaní nebo smutní, že svět nefunguje, jak byste si přáli?" A pak nám ukazuje, jak z toho ven. Myslím, že naštvaní nebo smutní z téhož důvodu nejspíš někdy byli všichni, ostatně autor byl k sobě i ostatním velice vlídný a zapšklými je ani jejich názory skutečně nenazval ani jednou.
Granda Nekonata
14.18 co jsem citovala z článku, který jsem nečetla? nějak se nechytám...
Jitka Caklová
Ještě dodám, pokud si jakoukoliv nálepku, kterou mi dávají druzí, nepřisvojím, jsem svobodný člověk :-)
Jitka Caklová
Na každém záleží, co si z psaného, ať už z článků, nebo z diskuzních příspěvků přisvojí. Ono na tomto portálu totiž vůbec nezáleží na tom, CO se píše, ale KDO píše a taky tím neříkám, že se mi tu nelíbí, nebo někdo nelíbí. Osobně vnímám rozdíl mezi kritikou a odlišným názorem a je mi úplně jedno jak mě kdo za odlišný názor nálepkuje.
Zuzana Pivcová
V tomto případě se opravdu stavím za názor Vlasty. Mně by úplně stačil ten závěrečný odkaz na časopis Psychologie. Plesk, a už jsem si přilepila na čelo nálepku "zapšklouna". :-D :-D
Jitka Caklová
Názorný příklad, není to náhodou "zapšklost" někoho, nebo něco kritizovat jen proto, že to zrovna není napsané podle mého gusta? :-)
Vlasta Ledlová
Tenhle příspěvek mi připomíná pohádku Jak pejsek s kočičkou pekli dort. To se vezme ne jeden, ale dva články pana Vojtěcha Pišla (Naštvaní na svět a Otázka na konci života. Ten druhý autorka asi omylem ve svém příspěvku nezmiňuje, i když z něj čerpala a citovala), z článků vytáhni z kontextu pár mouder, zamíchej, vlož do toho sem tam slovo zapšklost, místo názory napiš zapšklé názory a podobně a je to. Návod je na světě. Škoda, že portál Psychologie.cz je otevřený pouze předplatitelům a většina čtenářů si tak nemůže oba původní články přečíst a udělat si svůj obrázek. Podle mého názoru se tento "dort" příliš nepovedl.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.