Silvestrovská omikron párty
Tady se "na zdraví" nepřipíjí. FOTO: Jan Raška

Silvestrovská omikron párty

7. 1. 2022

"Mám slabou rýmičku, tak raději volám, jestli vám to nebude vadit, když se máme dnes sejít," říká mi do telefonu kamarád hodinu po silvestrovském poledni. "Jasně, že ne, dáš si večer pár panáčků hruškovičky a rýma bude pryč," odpověděl jsem mu.

A tak jsme se sešli tři rodiny na malé silvestrovské párty. Vymysleli jsme to tak, že nebudeme jenom sedět za stolem, popíjet a pojídat, ale že se také projdeme - vždy cca po dvou hodinkách prostřídáme domácnosti. Spojnice našich příbytků tvoří trojúhelník s obvodem kolem 3,5 kilometru, což už se dá považovat za malou zdravotní túru. Nápad kupodivu kvitovaly i naše pubertální děti, které by normálně nejraděly ležely ve svých pokojících s mobilem v ruce.

Začali jsme u první rodinky zvesela. Čekaly nás dobroty v podobě skvělých jednohubek, pomazánek, salátu z červené řepy, kozího sýra a dalších laskomin a nás chlapy ochutnávka skotských whisky s dobou zrání nad deset let. Když jsem po páté či šesté rundě začal shánět sukni a dudy, zavelelo se, k mé lítosti, k odchodu. Po cestě k našemu domu jsme potkali ještě jednu dvojici známých, která si poslední večer v roce chtěla zpříjemnit nerušenou procházkou. Dlouho se nenechali přemlouvat, přidali se do party, a tak nás bylo o dva veseleji...

Na našem stole již voněl pět hodin tažený bůček, vedle něj feferonkový a také čočkový salát, plněná vajíčka na tvrdo a a já nevím, co všechno ještě, protože jsem se soustředil hlavně na chlapy, pro které jsem měl nachystánu 50procentní slivovici a hruškovici stejného volume. Připíjeli jsme si samozřejmě hlavně na to zdravíčko v novém roce...

Ale raději zkratkou k titulku článku. Nebo vlastně ještě lehkou oklikou. Novoroční ráno vůbec nebylo tak zlé, jak jsem se bál, že bude. Očekávanou kocovinu jsem zahnal litrem vody s citrónem a vyrazil na procházku se psem a za čerstvým luftem. Také novoroční neděle byla procházková, to jsme se vydali s rodinkou na Vyšehrad, kde jsme se po výstupu třiaosmdesáti schodů (daly mi tentokrát nějak zabrat) kochali pohledem na Vltavu a Hrad a prošli si na hřbitově jména velikánů českého národa. Večer mi začala být poměrně velká zima, v noci jsem se asi třikrát zpotil. Také žena měla údajně noc plnou napínavých snů, které se zcvrkly do krůpějí potu. Zvláštní, říkal jsem si, to se asi po dvou dnech naše těla vypořádávají s alkoholem.

V pondělí odpoledne už nám kamarád se silvestrovskou rýmou hlásil, že je pozitivní, tedy že má covid-19. Bylo nám všem jasné, že z toho se jen tak nevykroutíme. Ani nevyočkujeme. Po této zprávě se nám všem - jistě podvědomě - začal zhoršovat zdravotní stav. Začala bolet hlava, prazvláštně svědit nos a lehce pálet v krku. V úterý ráno jsme celá rodina odjeli na PCR testy. (Na Zličíně před obchodním domem IKEA jsou drive-in testy, kde vám přes okénko v autě vytřou štětečkem hrdlo a nejpozději do osmi hodin pošlou výsledek mailem). Resumé - všichni NEGATIVNÍ.

Překvapilo nás to. K bolestem hlavy a trochu více otravnější rýmě se u mě ve středu přidala bolest svalů. No, vyvinuté svalstvo příliš nemám, ale přesto to bolelo. A když ani ve čtvrtek ráno všechny příznaky nepolevily, zavelel jsem k dalším PCR testům a výsledek už byl: POZITIVNÍ.

Nastupujeme tedy do izolace, tak jak velí hygienické předpisy. Naštěstí jsme od toho pondělka nemohli nikoho dalšího nakazit, protože jsme byli doma, již v předtuše, že se ten pozitivní verdikt přeci jen dostaví.

Když teď slyším informace o bleskovém šíření omikronu ve světě, Česka nevyjímaje, mohu v závěru konstatovat, že je tato zpráva o jedné silvestrovské párty (omikron nakonec napadl šest z osmi dospělých, dvakrát naočkovaných účastníků) vlastně poněkud všední a nudná. Tak pardon. Buďte zdrávi!

 

Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(4.8 b. / 36 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Raška
Do Strakonic!
Jaroslava Handlová
Myslím, že k životu patří dělat si radosti. Každého z nás potěší něco jiného. Proto jsem ráda, že v tomto článku „šéf" vyváženě a barvitě vylíčil klady i zápory silvestrovské oslavy. Radujme se ze života. Přeji všem „postiženým aktérům" brzký návrat k úplnému uzdravení. Možná, že bychom se mohli začít připravovat na dudácký festival (zatím tedy jen v Česku). Hanka R. jistě pomůže ve Strakonicích najít pro íčkaře prostor. Mám několik metrů kárované látky (třeba by se hodila na skotské sukně? Whisky už však vypili návštěvníci). Ve Strakonicích jsme dosud sraz neměli. Kdo by se přidal???
Jitka Caklová
Zaprvé, nenapsala jsem "všeobecně" a zadruhé na vlastní kůži jsem poznala co je utrpení, ze kterého mě vysvobodila má Duše tím, že na čas z mého těla odešla do astrálu (Druhý břeh), o čemž jsem napsala v článku, Už zase „skáču přes kaluže“, díky vesmírným zákonům, kterými se řídí příroda Po této zkušenosti se pro mě naprosto změnil žebříček hodnot a život mě těší víc, než kdy před tím a nepotřebuji k tomu alkoholové dýchánky, ani hospodu, kino, divadlo, pedikúru, manikúru, kosmetiku, plavecký bazén plný chlóru, dokonce už mi ani nechybí setkávání s lidmi, kterým nejsem sympatická, nebo ke mě dokonce cítí odpor. Ano, každého věc co potřebuje k tomu. aby ho život těšil.
Libuše Křapová
Že smrt je pro někoho vysvobození z utrpení, to beru. Já osobně jsem i zastáncem eutanazie. A že i já jednou zemřu, s tím jsem vyrovnaná, smířená, a netrápí mne to. Ale že by byla smrt všeobecně vysvobozením z utrpení? Ne! Ono je to spíše o tom, jak si kdo ten život dokáže užívat, na co vzpomíná a na co se těší. Mne osobně život velmi těší. Ale každého věc.
Jitka Caklová
Jen ještě dodám, že "díky" koronaviru, v pondělí to bude rok, kdy v nedožitých sedmdesáti dvou letech zemřel i dlouhodobě nemocný otec mých dvou dětí. Nikomu smrt nepřeji, ale kdo si dnes uvědomí, že smrt je vlastně vysvobozením z utrpení ve kterém "žije"♥
Jitka Caklová
Honzo, nikomu do hlavy nevidím, ani Tobě ne, napsala jsem jen o svém vnímání, například, jak spolehlivé je testování a o trasování nemluvě. Až přijde doba, kdy skuteční odborníci v daných oborech nebudou umlčováni, budou dostávat prostor v médiích, kolika lidem "spadne brada". Ale to my dva, ani diskutující viz. níže nevyřešíme.
Jan Raška
Jitko, je to text možná o mé či naší hlouposti a neopatrnosti. Rozhodně ne o propagaci očkování. Ale klidně svůj názor veřejně sdělím. S covidem zemřela moje babička, na covid málem umřela máma, koronavirus pěkně zamával se zdravím mého bráchy. To je jen nejbližší rodina (nestihli očkování v té úplně první vlně). Ve vedlejší ulici covidu podlehla manželská dvojice, také třeba otec a strýc naší kamarádky. Z médií víme o úmrtí desítek známých osobností. Pokud očkování zachránilo život stovkám, tisícům, desetitisícům lidí jen v České republice, tak si myslím, že můžeme být za vakcíny rádi, ať to stojí, co to stojí. A jestli jim někdo nevěří, je to jeho názor a jeho věc, já ho toleruji. Třeba s povinným očkováním bych nesouhlasil. A klidně bych si místo vakcíny raději vypil lektvar z kontryhele, kdyby zabíral... Buďme rádi, že už nejhorší covidová doba je za námi (tedy doufám), že ta poslední omikronová mutace bude jen slabým odvarem toho, co tu bylo, že lidé nebudou muset žít ve strachu a lékaři budou moci věnovat úsilí léčbě jiných, závažnějších chorob.
Dana Puchalská
Honzo,přeju Ti to , co určitě mnozí z nás. A tím je brzké uzdravení.
Jitka Caklová
Původně jsem nechtěla do diskuze přispívat. Zprvu jsem nepochopila, co Honzu k napsání tohoto článku vedlo. Až tak jsem si seděla na vedení, než mi došlo, že to v podstatě vnímám uměle skrytou propagaci očkování, "podívejte, takhle budete mít lehký průběh, když se dáte jednou, dvakrát, třikrát .................. očkovat". Neříkám, že tomu tak je, jen na mě to dělá takový dojem. Osobně doma v žádném případě nesedím a nikterak se ve svém věku necítím omezená. Alkoholovým dýchánkům jsem nikdy neholdovala, ani na Silvestra a co se týká kadeřnice, Radek je velmi špatně pohyblivý, že ho kadeřnice chodí ostříhat domů a tak mě při této příležitosti ostříhá také. Věřím, že ať se každý rozhodl tak či tak, rozhodl se dobře.
Miloslava Richterová
Teprve dnes jsem si přečetla, jak se tu hádáte, to je smutné, vždyť vše je neprobádané; nejstarší členka naší rodiny, očkovaná 3x, je na tom s covidem v současné době hodně špatně díky těm, kteří ji o Vánocích navštívili. Má za pár 90 a imunitu špatnou. A s tou rýmičkou, nezlobte se, ale měl zůstat doma.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.