O desateru
Ilustrační foto: pixabay.com

O desateru

3. 1. 2022

Články na i60 máme ke čtení a máme i prostor se k nim vyjadřovat. Článek Nesesmilníš mne přivedl k této úvaze:

Nejrozšířenější duchovní směr v Čechách je Něcizmus. Jo, něco je nad náma. To něco se mnou musí být spokojeno. Nikoho jsem nezabila, nekradu jako tamten a tuhle jsem dala dvacku žebrákovi. To musí stačit.

Když se podíváme kolem sebe, očividně to nestačí. Problémy rostou tak, že to k optimismu zrovna nevybízí. Tak kde je ten Bůh?

Bůh nám dal desatero. To desatero nějak začíná: V jednoho Boha budeš věřit. Až teprve pak následuje, co se Bohu líbí (světit jeden den k Jeho chvále) a co se mu nelíbí (nesesmilníš) a ostatní si v Bibli najdete v knize Exodus (druhá Mojžíšova) ve dvacáté kapitole.

Lidé, kteří jsou vychováni v tom, že se Bůh dívá a potrestá je, se některým problémům opravdu vyhnou. Ale jsme jen lidi, bez hříchu neumíme žít. Jak tedy poslouchat Boha, když to vlastně nejde?

V jedné křesťanské diskusi se moderátor ptal posluchačů, co křesťan musí. Jedna z odpovědí zněla: Musí milovat bližního svého. Musí milovat? Museli jsme milovat Sovětský svaz a jsme rádi, že jsme z toho venku. Muset milovat je nesmysl.

Co tedy křesťan musí? Musí dávat na chudé a pouštět před sebe lidi ve frontě? Musí si nechat všechno líbit? To vše funguje jen v některých situacích. Ale ve kterých?

Křesťan se musí Boha ptát, co má dělat. A hledat Boží odpověď. Tak teď asi přestanete číst a budete si říkat: Bába se zbláznila, slyší hlasy, to je jasná diagnoza.

Jenže i vy můžete udělat tu zkušenost, že se Boha zeptáte: Co mám dělat? Co  mám dělat v situaci, kdy se partner chová tak, že nejlepší by bylo umlátit ho tupým předmětem? Co mám dělat, když soused spoléhá na to, že schody v domě vytřu za něj jako minule? Co mám dělat, když jsem našla plnou peněženku? Co mám dělat v této konkrétní těžké situaci, se kterou si nevím rady ani já, ani lidi okolo? A pak následuje to napínavé: vyhlížet Boží odpověď. Vsadím kytaru, a že mám jenom jednu, že vám Bůh odpoví. Každému, kdo bude chtít slyšet. Je v tom ohromně vynalézavý a promlouvá ke každému přesně tak, jak ten dotyčný potřebuje.

Tohle jsem se začala učit ve čtyřiceti. To už jsem v životě leccos zpackala. A Bůh mi poradil odpustit manželovi. Takže jsme se tenkrát nerozvedli a naše děti se učily Boha poslouchat od školního věku. Dvě ze tří dětí vystudovaly biblickou školu naší církve, našly tam životního partnera a žijí ve spokojeném manželství se svými dětmi. Nejstarší syn Boha neposlouchá a jeho život nám opravdu nedělá radost a věřím, že jemu taky ne. Že se může vrátit k Bohu a začít znova - to ví, ale ještě to neudělal.

 Naše věřící děti si daly od Boha poradit při výběru životního partnera a neměly sexuální zkušenosti před svatbou. Nyní jsou jeden s druhým spokojeni tak, že další sexuální zkušenosti dělat nemusí. Sex je krásný Boží dar, ale když s ním zacházíme jinak, než Bůh radí, jen si přiděláváme problémy. I s tím v naší církvi někteří udělali své zkušenosti.

Kdysi jsme u táboráků zpívali: Tak už jsem ti teda fouk, prsten si dej za klobouk, nechci tě znát a neměl jsem tě rád, to ti říkám rovnou. My jsme to zpívali, naše děti to žijou a všichni jsme z toho tak akorát nešťastní.

Já vím, i křesťané se rozvádějí, zpackat se dá leccos. Ale Bůh je Bohem nových začátků. Vždycky se dá k Bohu přijít a nechat se z té šlamastyky vyvést. Jenže to musím uznat, že nějaký Bůh je a že je chytřejší než já. 

V roce 2022 vám všem přeji setkání s milujícím a moudrým Bohem. S jeho pomocí zvládnete vše. I samotu, protože kdo chodí s Bohem, ten vlastně nikdy není sám.

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.7 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Granda Nekonata
19.46 rozumím, ale neztotožňuji zbožnost s církví
Elena Valeriánová
Michael Weber: Zpověď inkvizitora (doporučuji tuto knihu k přečtení, ale upozorňuji, že to není líbivé čtení ani čtení vhodné před spaním. Často jsem musela knihu odložit a nejdříve se srovnat s tím, co jsem se dočetla.) Kde ovšem byl Bůh, když církev konala ... to netuším, zřejmě měl něco jiného na práci.
Elena Valeriánová
Bůh není totéž co církev a její přisluhovači. To jen lidé potřebují zástupce na zemi a tak to vypadá. Přesně tak jak píše paní Richterová, církev dřela především chudáky, a nikdo nikdy se na lidech nedopustil tolik bezpráví a zločinů jako církev ve jménu víry. Zřejmě jsem ateista, ale asi všichni, každý z nás, pokud je zle se dovoláváme Boha (ale stejně tak policajtů a doktorů a normálně jim nemůžeme přijít na jméno). Boha nebo víru v něco zřejmě potřebuje každý z nás, ale určitě k víře nepotřebuji chodit do kostela a líbat ruce nebo se klanět smrtelníkům. Uveďte mi jen jeden případ, kdy církev - ne Bůh - udělala pro lidstvo něco dobrého. A já vám připomenu: křížové výpravy, inkvizici, desátky, husičky, kuchařky na farách a jejich nemanželské děti, prznění dětí ... a fuj to je snůška hrůz.
Miloslava Richterová
Vadí mi nespravedlnost. Ta bázeń byla směřována na chudé vrstvy. Modli se a pracuj, robotuj. Byla odlišná pravidla pro život chudých a movitých, kteří vše uplatili. Domorodcům v novém světě bylo ukradeno mnoho území, víra vnucena. Bylo upalování lidí na hranici, umírání v žalářích či popravy po selských bouřích, kdy sedláci pracovali na svém v noci, protože v neděli nemohli a jinak byli na panském; později robota 3 dny, ale odvádění dávek. Ohni hřbet a nerouhej se. Byl to těžký, nespravedlivý život a proto mi to, co tady čtu, zavání fanatismem.
Marie Faldynová
Děkuji všem, kdo se vyjádřili, nejlíp to napsala Věra Malá. Ale vážím si každého, kdo napsal svůj názor. S Granda Nekonata bychom si také rozuměli. Je to docela složité téma a tak mne potěšilo, že se objevilo tolik náhledů.
Granda Nekonata
16.39 ono je to myšleno trochu jinak, Zuzanko: bázeň Boží není strachem z Boha, ale vědomím jeho velikosti a lásky, vědomím, že náš život se děje před jeho očima, a že směřuje k setkání s ním. Více: https://magazin.signaly.cz/2108/7d-bazen-bozi
Zuzana Pivcová
Nelíbí se mi pojem Žít v bázni boží. Věřící, hlavně chudí, byli odjakživa Bohem zastrašováni, což není dobré. Protože Bůh, Vesmír atd. chce tvory šťastné. Strašíme se akorát my sami.
Hana Rypáčková
Věřím v něco mezi nebem a zemí, v přírodu. Nad postýlkou jsem v dětství měla obrázek dětí, jdoucí přes lávku a nad nimi anděl strážný. Můj přítel je věřící a neuznává církev. Vystačí si s Bohem.
Jiří Dostal
:-) :-) Na "něcismu" rajtuje už dlouhá léta Tomáš Halík, kreativní vykradač křesťanského odkazu, něcisté ale byli už před Halíkem třeba v kantorském žargonu študáci, co uměli jenom něco. :-)
Margita Melegova
Neverim, vsechno je dano osudem ale druhym jejich viru neberu pokud neskodi tem dalsim.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.