Zážitek roku 2021:  Nefňukej, Zuzko!
FOTO: autorka

Zážitek roku 2021: Nefňukej, Zuzko!

27. 12. 2021

Probouzím se ze spánku, vyvolaného uklidňujícími prostředky. A vzápětí se jako každé ráno v mé hlavě roztáčí kolotoč úzkostných myšlenek s jedním jediným tématem: co bude dál. Mám strach ze všeho, co je, co bude, a snad i z toho, co bylo. Netěším se na nic. Nechci s nikým mluvit, nikam jít, nic dělat. Je z toho nějaká cesta ven? Jak se mohlo stát, že jsem se dostala až sem? Nechci umřít, ale jak dlouho dokážu takhle žít? Je květen 2021 v Praze.


Probouzím se, protože se mnou trochu třese sestra. "Vstávej, něco se asi stalo." To něco znamená nějaký zdravotní problém vedle. Vedle, to je v druhé části domku. Bydlí tam už léta starší pár. Pánovi je přes 80 a má velké pohybové problémy. Před lety spadl ze žebříku a zlomil si páteř. Paní má vážné onemocnění. V noci tvrdě spí pod prášky. Pán při nočním vstávání občas upadne. Není vždy snadné to zjistit a dostat ho zpět do postele.
Venku před oknem předsíně kymácivě svítí světlo. Jinak je ještě tma, jsou 2 hodiny, Pán leží na zádech na trávníku, hlavou přímo na podezdívce domu. V ruce drží baterku. Děsivý pohled. Nepřemýšlíme, jak se sem dostal  (při zhášení lampičky vyhodil jističe a vydal se do dílny pro štafle!), důležité je pomoci mu na nohy a odvléct ho dovnitř. Sestra spěchá vzbudit paní a já ho mezitím dostávám do sedu, aby se zády mohl opřít o mé nohy a nepadl zpět na kamenné zdivo. Krev z jeho poraněné hlavy mi stéká po rukou a noční košili. Ale je při vědomí a začíná komunikovat. Nakonec už stojí a pak spolu krůček po krůčku kráčíme ke vchodu do jejich bytu. Paní vyděšeně pláče, ale nechá se obejmout a uklidnit. Pán sedí za chvíli na posteli. Je potřeba mu umýt a vyčistit rány. Pomáháme si koloidním stříbrem a odvarem z řepíku. Mluvím na něj jako na dítě a vůbec mě nic nepřekvapuje, jde to vše zcela spontánně. Někdo Nahoře mi asi radí. Mám najednou dobrou náladu a říkám mu, že jsme to zvládli a že už je zase fajn. Není to přetvářka, zkrátka to tak cítím. Pak voláme jejich příbuznému, je asi půl 4. Už vlastně nic nepotřebujeme. Sklízíme později pochvalu, že jsme "záchranářská četa". Díky za to.
A to je vlastně zatím konec. Nebo snad spíše začátek? Začátek nového smyslu života? Tak nefňukej, Zuzko, život si to nezaslouží. Je říjen 2021 v Týně nad Vltavou.

P. S. Omlouvám se, že z etických důvodů neuvádím jména, ani nepřikládám odpovídající fotografie. Snad bude stačit pohled na domek.

 

 

 

 

 

Můj příběh Vánoční soutěžení 2021
Hodnocení:
(5.1 b. / 36 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Granda Nekonata
19.10 někdy se nám dějí kotrmelce :-(
Elena Valeriánová
Zuzko, děkuji. Je to jako ukázat cestu vyčerpanému pocestnému, podat sklenici vody. Tvůj hrozný zážitek z milované Albánie Tě poznamenal na dlouhou dobu. Vůbec se nedivím, my tady jsme trnuly hrůzou a obavami jestli a jak se vrátíš. A pak smrt zvířátka, kterého jsi měla hluboko v srdci. Tvoji zkušenost z Albánie mohu přirovnat k mému zážitku - povodně 1997 - navždy to mám v sobě. Ale Tvůj zážitek a pomoc bližnímu byla Tvá cesta, ta která Tě vede životem. Kéž by každý našel tu svou.
ivana kosťunová
Zuzko, to jsme pochopili, alespoň ti, co pochopit chtěli. Ostatně- je to řečeno již v nadpisu.
Zuzana Pivcová
Dobrý večer, všem, kteří tu tak hezky reagovali na tenhle příspěvek, chci poděkovat. A zároveň mám potřebu říct, že jeho smyslem nebyla sebechvála a vyzdvihování vlastní důležitosti. Šlo mi o něco zcela jiného. Ukázat, jak je důležité nezabývat se moc sama sebou a hlavně se moc nelitovat. Po zemětřesení v Albánii a následném konci milovaného kocourka u mě vypukly velké psychické obtíže, tedy onemocnění, které došlo až do stádia nutnosti léčby. Z někdejší Zuzky toho moc nezbylo. Od příjezdu sem do Týna jsem se začala postupně vzpamatovávat. Mám zdejší lidičky moc ráda a vlastně tím pomáhám i sama sobě. To je všechno.
Jindra Hubačová
Pohled na krev moc dobře nesnáším, a přesto jsem zastavila u dopravní nehody a do příjezdu záchranky jsem byla schopna poskytnout zraněné ženě první pomoc.Krve teklo dosti, ale v ten moment jsem na nic jiného nemyslela, jen že musím pomoci.Lekar , který k nehodě přijel, se mě zeptal, zda jsem zdravotnice.Pomoc byla prý naprosto profesionální.
Eva Krausová
Zuzko, jsem ráda, že zas mohu číst Tvůj příspěvek. Každý z nás má stavy někdy, kdy se ptá po smyslu života. Ale strach je špatný rádce. A ty máš sestru, kočičky, hezký pobyt v Týně nad Vltavou (ač i v Praze je hezky) to je přece štěstí. Pravda, kéž bychom se uměli radovat jako děti, čtyřnozí parťáci. Mě Robin rozjasní den hned po ránu, když se s radostí vrhne po jeho plyšácích, jen co já vylezu z postele. A dnes mi udělalo radost i jeho foto na hlavní stránce "Íčka". Byť nejvíce energie čerpám ze společných vycházek v přírodě. Posílám objetí.
Hana Polednová
Zuzko, moc hezké, i když trochu smutné, hlavně, že to dobře dopadlo. Přeji Ti se sestrou hodně dalších krásných let, prožitých společně v Týně nad Vltavou.
Granda Nekonata
13.27 - moc hezky řećeno
Martina Růžičková
Jsem ráda, že to s poraněným pánem dobře dopadlo. Zasloužíte si se sestrou velké díky. Přeji hezký zbytek odcházejícího roku a zdraví a klid do roku nadcházejícího.
Soňa Prachfeldová
Pomoc je u dobrých lidi úplně spontánní a zvládnou to. Jako jste zvládly i vy dvě. Je to přirozené a krásné. Každý je někdy moc potřebný pro druhé. A vrátí se mu to. Díky Zuzko a všem, kdo pomohou.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.