Zuzana (63): Ztráta manžela byla impulsem pro můj nový život
Ilustrační foto: Pexels

Zuzana (63): Ztráta manžela byla impulsem pro můj nový život

4. 11. 2021

Můj muž zemřel, když mi bylo 59 let. Naboural se v autě. Naše manželství nebylo moc dobré. Vím o jedné jeho nevěře. Občas se napil a pak si vyléval zlost na mně, ponižoval mě. Já jsem to všechno vydržela, protože jsem přesvědčená, že pro děti je lepší žít v úplné rodině.

Možná jsem si tím omlouvala svou zbabělost, neschopnost udělat radikální rozhodnutí. Když syn a dcera dospěli a odešli z domova, v podstatě jsme s manželem žili jako dva cizí lidé. Jenže já jsem měla pocit, že už jsem na rozvod a nový začátek stará. Ani jsem neměla prostředky na pořízení si vlastního bytu, tak kam bych šla? Když mi přišla policie oznámit, že měl nehodu, byla jsem pár dní v šoku. Přece jen jsme spolu strávili třicet let života, bylo v něm kromě toho zlého i hodně dobrých chvil.

Po pár měsících jsme se začala cítit tak nějak klidně. Vím, že mě za to lidé odsoudí, ale já se cítila dobře. Nikdo mi najednou nedával najevo, že jsem hloupá, nemusela jsem vařit, najednou jsem měla spoustu volného času. Vyhodila jsem z bytu některé věci, zařídila si ho jinak, nově, po svém. Změnila jsem účes. Najednou jsem měla chuť žít nový život a to byly maličkosti, kterými jsem si ho dělala.

Koupila jsem si poznávací zájezd po Itálii. Vždy jsem o něm snila, ale manžel nikam jezdit nechtěl. V autobuse jeli i dva starší muži. Postupně jsme se dávali do řeči. Byli to bratři, jeden z nich byl vdovec a ten druhý ho vytáhl na zájezd, aby ho trochu rozptýlil. Zůstali jsme v kontaktu i po návratu, oba bydleli v Praze stejně jako já, navíc shodou okolností nedaleko.

Jednou mě pozvali na grilování. Seznámila jsem se s jejich rodinou, byli to moc milí lidé. Došlo mi, že mě ten muž svému bratrovi-vdovci tak trochu dohazuje. Kdyby mi někdo dříve řekl, že v šedesáti navážu vztah, řekla bych, že je to šílenost. Ale stalo se.

Syn a dcera to příliš nechápali, syn mi dokonce řekl, že je trošku trapné, navázat v mém věku vztah rok po smrti muže. Vím, že to mnoha lidem tak může připadat. Ale já se teď, po dlouhých letech, zase těším na každý další den. Našla jsem nejen přítele, ale i jeho bratra, jeho ženu, jejich dceru, se kterými se stýkáme a rozumíme si. Přítel je velmi inteligentní, citlivý, váží si mě a dává mi to najevo.

Proč jsem se tady o sobě rozhodla napsat? Nechci na sebe upozorňovat, nechci se dělat takzvaně zajímavá. Chtěla bych se také omluvit, že neuvedu své celé jméno. Mám strach z reakcí, z toho, že by mě lidé kritizovali.

Ale jestli nějaká vdova prožívá trápení a má pocit, že její život skončil, může to pro ni být povzbuzením, nadějí do budoucna. Člověk nikdy neví, co ho v životě ještě čeká. Byla bych ráda, kdybyste takto můj příspěvek brali a neodsuzovali mě. Myslím, že by můj příběh mohl nějakým jiným ženám pomoci.

Zuzana (63 let, ovdověla v 59 letech, psáno pro neziskový portál vdovyvdovam.cz)

 

ovdovění
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Dostal
:-) :-) I komunální politika pěstuje konformitu reakcí na simulovanou realitu, je to její chleba... :-) :-)
Jindřich Berka
Dobrý den, každý to vidíme jinak. Proto každý má právo na svůj názor. Já lidem přeji a nezávidím, proto paní přeji a určitě bych i uvítal, kdyby má 84 letá matka měla přítele. Jindra
Jiří Dostal
:-) Paní Křapová, už kdysi jsem vám napsal, že (nejspíš) nepíšu pro vás, máme zřejmě poněkud rozdílné vidění světa a všelijakých problémů, ale ani tím si nejsem úplně jistý, protože je obtížné hledat v naší diskusi Duchem posvěcený řád prostý převracení témat a úkroků stranou. Že užívám slova bůh, Duch atd., mě vůbec neřadí k věřícím, k stejnojazyčně prefabrikovaným příběhům si pěstujeme rozdílná pochopení, fungují nám každému jinak, gender nechejme stranou stejně jako v uvozovkách vtip a empatii, případně plácání pátého přes deváté; nerad bych vás obtěžoval, abyste mi některé své střehy vysvětlila. :-)
Libuše Křapová
Budete se i nyní divit? Já váš komentář pochopila. Nerozumím ale vašemu přístupu - protože vy sám nemáte nutkání se s něčím svěřit, nemají na to nárok ani ženy vdovy? Není přece na vás, abyste rozhodoval, kdo a jak má co cítit a s čím je povoleno se svěřovat. Jak jsem psala, já ty ženy chápu. A to i přesto, že sama jsem tuto nutnost nepociťovala. Navíc jsem ateistka. Mně žádný bůh nepomáhal, nenařizoval, na tož aby ověřoval pravdivost mého žalu. Musela jsem se s tím vším poprat sama. Možná by mi tenkrát takový portál pomohl. Nebyla bych s tou svou bolestí tenkrát tak sama. S mými pohádkami to nemá co dělat.
Jiří Dostal
:-) Nebudete mi, paní Křapová, věřit, ale přesně vaše opáčení jsem čekal, formulací i jmenovitě, skoro se až divím, že jako pohádkářka máte s pochopením mých komentářů problém. Alegorii s Krylovým textem lze rozumět jednoduše, životní příběh, situaci se zápletkami nemáme pevně v rukou, pro čoudy a kouř je ani pořádně nepřehlédneme, ale postoje k nim si furt dokola předstíráme a pilujeme v hraném étosu. Mimochodem, až vaším ohrazením jsem si připomněl, že mi také před sedmi roky zemřela dlouholetá partnerka, o jejíhož dospělého a polymorbního syna se starám vlastně jen tak z plezíru, ale nedovolil bych si svůj opravdový příběh nabídnout veřejnosti k přežvýkání; opravdovost toho příběhu je totiž u boha, ne u mě. Rozumět po vašem jakémusi příběhu si žádá notnou dávku konfabulace, předpokládám, že jste na web vdovyvdovam.cz zabrousila, Ohníček a Mateřídouška byly věrohodnější. :-) :-)
Libuše Křapová
Pane Dostale, co tím chcete říct? Není nic snadnějšího, než nečíst to, co se vám nelíbí. Já jako vdova těm ženám rozumím. Vůbec si nemyslím, že by byly redakcí vymyšlené či upravované. Čemu nerozumím, tak to jsou vaše "vtipné" příspěvky. I když s vtipností a empatií nemají vůbec nic společného. Ba naopak.
Jiří Dostal
:-) :-) Kostrbaté a bezduché příběhy na webu vdovyvdovám.cz jsou ponejvíce redakčně kašírované obsahy nečesaných příspěvků, proti kterým je snad kontrapunktem vdovec s prknem s dírou po suku, případně se zteřelou nafukovací pannou. Jak zpívá Karel Kryl v Rakovině: "...kůň běží bez udidla,/ kouř štípe do očí,/ hrajem si na pravidla/ a deska přeskočí,...přeskočí,...přeskočí" :-) :-) Zdánlivě syrová aktualita se vyloupne nadčasově. :-)
Lenka Kočandrlová
Život končí jen vlastní smrtí,tak proč si ještě neužít,když je ta možnost.
Jindřich Berka
Dobrý den, moc vám to přeji a hlavně, že to jde i normálně. Seznamky jsou o přehnaných požadavcích a hledání ideálu. Život je něčem jiném. My jsme spolu 40 let, děti jsou pryč, ale pořád chodíme po horách i s vnučkami a našimi dětmi, do divadla, do kina a další. Byt jsme předělali a vybavili novým nábytkem a další změny, na které nebyl čas. Nějaký posun nevidím a své hříchy, co jsem z tu dobu nadělal, se snažím aspoň trochu kompenzovat. Jsem rád, že mě žena nevyměnila. Jindra
Danuše Onderková
Pěkně napsané, a držím vám pěsti. Opravdu nikdy není pozdě začít, vím to moc dobře. Ať si každý žije svůj život podle svého, vy se nemusíte nikomu zpovídat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.