Literární koutek č. 1
úvodní foto: Pixabay.com

Literární koutek č. 1

2. 11. 2021

Pár slov na úvod
 

Po seriálu Jazykových koutků, skvěle zpracovaném odbornicí na tuto problematiku, dr. Věrou Ježkovou, předkládám potenciálním čtenářům a zájemcům íčka něco podobného, týkajícího se však tvorby literární a jednotlivých literárních druhů. Rád bych v tomto seriálu v krátkosti osvětlil a připomenul čtenářům teoretickou formu a skladbu některých literárních žánrů, jako je povídka, román, fejeton, esej, recenze, glosa či jednoduchý Tip na výlet. A také, jak by měl výsledný text vypadat a co pro to můžete udělat vy, jako autoři. Tento desetidílný seriál byl odsouhlasený panem Raškou.

 

O literární tvorbě obecně
 

Psaní, řekněme raději a obecněji, literární tvorba, to je u někoho posedlost. Potřeba k životu, stejně jako jiné, přirozenější životní potřeby. Spánek, jídlo a tak dále, netřeba to více specifikovat. Alespoň u mne tomu tak bylo již od mládí a trvá to až do dnešních dnů. Začal jsem totiž psát již někdy v patnácti, šestnácti letech.

U mladého člověka se někdy objevuje a postupně sílí jakýsi vnitřní hlas, který ho čas od času ponouká a nabádá, aby si už konečně vzal do ruky pero a před sebe notes, nebo dnes si otevřel počítač a něco z toho, co zatím drží vší mocí ve své nepokojné duši, přenesl na papír. Pod vlivem přečtených knih, vstřebaných poznatků a emocionálních prožitků, je jak přeplněný kotel, a tak nakonec ten pojistný ventil otevře. 

Drtivá většina těchto neumělých, avšak z  hloubi duše pramenících časných literárních aktivit končí bohužel prvním krokem dotyčného autora do reálného života. Ale něco přece jen v hlubokém podvědomí člověka zůstává. Možná, že si toho už ani sám není vědom. Je to nepostřehnutelné, latentní, ukryté kdesi v hloubi jeho vědomí. Je to něco, co jen dřímá, aby se v určitý čas znovu objevilo a vzlétlo na světlo světa jak bájný pták Fénix z popela zapomenutých pubertálních snů a představ. Stává se to zřídka. Ale stává. To něco, co člověka po dlouhých a dlouhých letech donutí vzít si opět pero a notes a dát volný prostor své stále nepokojné duši.  A začít opět psát. To byl právě můj příběh. A je to určitě i příběh dalších seniorů, zde na íčku.

Následující seriál Literárních koutků si neosobuje tu schopnost udělat ze svých potenciálních čtenářů náhle spisovatele, stejně, jako jazykové koutky dr. Ježkové z nás neudělají přes noc jazykové experty. Oba Koutky by vám však měly pomoci ve chvílích, kdy jste nerozhodnuti, jak dál, aniž byste museli dlouho hledat na webu či v různých odborných publikacích.

Vraťme se ale k podstatě tohoto článku. A do současnosti. Řekněme si něco málo o psaní a literární tvorbě obecně. Petr Bílek, šéfredaktor Literárních novin, ve svém redakčním článku v LN, 19. 4. 2014, rozebírá tehdejší literární tvorbu. Cituji:

„Není v lidských silách seznámit se s naší spisovatelskou produkcí v úplnosti. Češi píší rychleji, než čtou. Například v loňském roce vyšlo každý pracovní den alespoň dvacet nových knížek beletrie.“

Petr Bílek, který se literaturou a žurnalistikou zabývá jako profesionál celý život, se ovšem na množství a úroveň této literární aktivity dívá velmi skepticky. Já to vidím, naopak, jako velmi pozitivní, společenský rys. Seznámil jsem se s  několika webovými portály zaměřenými výhradně na literaturu v celé její šíři. A udivilo mě tam neobyčejné množství lidí, kteří se literatuře věnují, převážně tedy amatérsky, ale mnozí i na vyšší úrovni a svou tvorbu i vydávají. I na portálu i60 je patrné, že celá řada jeho uživatelů má snahu vyjadřovat své myšlenky a události, které se jich dotkly a nadále průběžně dotýkají, formou literární. A hlavně mají snahu je někomu sdělit. Především svým přátelům virtuálním, kteří jsou pro osobní kontakt méně dostupní. A to je, na rozdíl od mínění Petra Bílka, vysoce pozitivní fakt. A mnozí íčkaři i svou tvorbu vydávají. Ne všechny íčkové příspěvky jsou profesionálně napsané, ale o to zde ani nejde. Přejme proto lidem tu možnost, v dnešním světě vyspělé techniky, prezentovat své myšlenky, postřehy a názory svým známým i neznámým čtenářům, i touto formou virtuální. A třeba i vydávat knihy k vlastní potěše a prezentaci své tvorby. Snad vám oba seriály Koutků budou prospěšné.

Na závěr ještě jedna citace z  výše vzpomínaného článku Petra Bílka, s  jejíž myšlenkou se tentokrát velmi ztotožňuji:

„Každá kniha, a zejména každý román, je vesmír sám pro sebe. Jeho zákonodárcem je autor. Autorské vize vtiskují tvář a povahu říši, která hledá kontakt se světem, jenž žije a zná čtenář. Za každým slovem mateřštiny vibruje tolik emocionálních rovin, kolik je čtenářů. Čtenářova představivost, paměť, intelekt a vzdělání tvoří ozvučnou desku a ta pod dopadem autorových slov rezonuje v obranném či vstřícném gestu, nebo zůstává netknutá. Kniha se měří čtenářem, není to autor, kdo ví, co napsal. Autor je nejhorší čtenář svých knih. Není schopen vznést vůči dílu nárok jiný než svůj. Teprve v různořečí nároků, v mlýnici společenských vrstev, generačních třenic a etnických stereotypů, sexuálních fixací a psychických obsesí, kulturních narážek, krádeží a citací se literární text rozžívá, rozhořívá, nebo hasne.“

 

Citace:

Bílek P.: Literární noviny, 19. 4. 2014.

 

 

literární koutek
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(4.6 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Jo, Jindro, to je holt ten pokrok. V ruce chytrý mobil a v hlavě nas.... Honza
Jindřich Berka
Dobrý den, jsem životní optimista a na této vlně to už dojedu, jen pláči jako pedagog nad tím, že jednou nebude knihy nikdo číst, takže se nebudeme hádat co a jak psát. V 7.třídě chytré děti neumí pořádně číst. Proč. Rodiče jim nečtou, oni nečtou ani jejich nebudou číst. Stejné je to se zdravením a úctě ke starším lidem. Budeme se na to dívat k sousedům přes hranice. Jindra
Jiří Dostal
:-) Esprit přípisu paní S. P. zaslouží uznání, třebas za ním občas kulhám (za tím espritem :-) ) :-)
Soňa Prachfeldová
Mně se tu líbí různorodost myšlenek i názorů. Ten umí to a ten zas tohle. Někdo umí chrlit knihy jednu za druhou, někomu to trvá dlouho. Pokud je kniha dobrá a to člověk pozná , je za tím spousta práce, zkušeností, i hledání informací a pak klobouk dolů před takovým spisovatelem. Íčko je skvělé, že si tu můžeme psát, vyjadřovat své pocity, prostě nezakrnět , je prostě pro všechny, kteří si ještě umí hezky vyplnit volný čas , a spolu komunikovat.
Jiří Dostal
:-) Jak zazní v jedné forbíně Horníčka a Wericha o knihovně, kterou je třeba denně zkontrolovat, jestli už tam není něco o včerejšku: "...jedna kapitola zasmrádne...", "Slovo, pane, slovo!" Dovolil jsem si panu Zelenkovi skoro jen přeskládat větu kvůli logické chybě a v doufání, že si dá majzla, když se pouští na tenký led odbornosti, kde věcná správnost je víc než gramatika. To jenom profesor Sommer v komedii "Pane, vy jste vdova!" může poučovat z telecího uhnětenou paní Kelettiovou s mozkem Stuarta Hamplea "...můžete mluvit nesmysly, ale gramaticky správně!" Jinak i jako vysloužilý češtinář bývám nedbalý hlavně v interpunkci, protože se nezdržuji příliš korekturou a dnešní pravidla pravopisu udělala z české syntaxe tak otrocké sekání interpunkce, že se často z rozmaru o svých čárkách rozhoduji spíš podle frází. Takže bych profesora Sommera opravil i s tolerancí vůči sobě "Neměl byste mluvit nesmysly, gramatika se pak spraví."
Martin Vrba
Oprava: Pane Zelenka - správně Pane Zelenko (5. pád) :) (na ostatní opravy ještě nemám vzdělání)
Martin Vrba
Pane Zelenka, tak jsem se s tím jemným pošťouchnutím moc nemýlil, že se nás snažíte tak trochu poučovat a vyvyšovat se nad nás. Člověk, který se ale sám několikrát tady přiznal, že stále dělá dost chyb a je tedy jasné, že kdyby k sobě neměl osobní asistentku paní Ježovou, doktorkou to přes pravopis, (takovým přepychem z nás ostatních nikdo nedisponujeme), že by i jeho „vizitka“ měla na sobě hodně kaněk, tak se pak nesmí dopustit hodnocení druhých větou: „Ať si každý píše jak chce, to je jeho věc a jeho vizitka.“ A to, že si svůj příspěvek ohvězdičkujete, nesvědčí o vaší sebestřednosti, ale jen o nepozornosti, která k našemu věku patří stejně, jako že občas ulítneme v pravopise. Ale máte pravdu v tom, že člověk na sobě má neustále pracovat a každý si může od toho druhého něco vzít, zvlášť, když to nabízí nezištně úplně zadarmo, a využít toho pro sebe a ještě mu tím udělat radost, protože mu to zvedne zase o kousek sebevědomí. :) Jo – někdo je psaním posedlý už od šesti let, jako vy, a někdo si zase odmalička nedokáže odpustit občas do někoho rejpnout. Tak si z toho nic nedělejte a určitě si i Vás také vytisknu, jako koutek paní Ježkové a budu doufat, že mne to napraví. :)
Jana Vargová
Zřejmě íčkaři nepíší v duchu teoretické formy a skladby. No a? Kdysi jsem četla knihu od jedné dosud žijící české zpěvačky, a řeknu vám, horší blábol, bez jakékoliv formy, by se jen těžko hledal. Určitě tady nemáme ambice dostat Pulitzerovu cenu, jenom rádi píšeme. I tak se však najdou tací, kteří se rádi poučí, jak to svoje psaní vylepšit. A kdyby se mi to nepovedlo, tak se vůbec nic nestane. Nicméně se na teorii tvůrčího psaní těším.
Jiří Dostal
:-) Proč ten foxtrot a předstíraně kulantní kroužení kolem včerejší poznámky z času 15,27, která v jádru není o psaní a literatuře, ale přátelsky poukazuje na věcný nelad, rozpor, nechci-li rovnou napsat hloupost. Jak se říká, udržet myšlenku je těžší než udržet moč a stolici. Co je ve vztahu pojmů "literární tvorba" a "psaní" obecnější? No one´s perfect, ale tříbení bychom si nemuseli zakazovat... :-)
Jan Zelenka
Především všem děkuji za jejich komentáře. Opět jsem ale objevil, že jsem hvězdičkoval svůj článek. Stalo se to už po druhé a nejsem si toho vůbec vědom. Tak nevím. Co se týče obou Koutků. V posledních dvou komentářích se objevila jemná výtka, jako, že já i Věrka Ježková chceme za každou cenu íčkaře poučovat, jak musí psát. Pane Vrbo i paní Nováková, to je velký omyl. Především oba Koutky vznikly na přání administrátora tohoto webu, pana Rašky. Ať si každý píše jak chce, to je jeho věc a jeho vizitka. Tyto Koutky vznikly proto, že i mezi seniory se kupodivu objevují lidé, kteří se i v tomto věku chtějí něco naučit a zlepšovat svůj písemný projev. Těm jsou tyto Koutky určené. A je jich tady drtivá většina. Ostatní ať si píší, jak chtějí. Ostatně, nemusí tyto texty číst a zbytečně se vzrušovat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.