Odpočinek přestal být přirozenou součástí života. Lidem chybí, ale nevědí to
Ilustrační foto: Ingimage

Odpočinek přestal být přirozenou součástí života. Lidem chybí, ale nevědí to

19. 10. 2021

Někdo je spokojený, když se dlouhé hodiny prochází krajinou a rozhlíží se. Někdo to považuje za promarněný čas a počítá, co by se za tu dobu dalo udělat.

Právě představy o tom, co je odpočinek, relaxace, ideální trávení volného času, lidi často rozdělují. V poslední době však přibývá těch, z jejichž životů odpočinek vymizel.

Pětapadesátiletý Martin je podruhé ženatý, má dvě malé děti, ženu na mateřské dovolené, náročnou práci, hypotéku a ještě finančně podporuje studující dceru z prvního manželství. Víkendy tráví tím, že s dětmi a ženou neustále vymýšlí takzvané aktivity. Jezdí do různých zábavních parků, bere je na prohlídky hradů a zámků. „Žijeme aktivně, ale přiznávám, že někdy jsem v neděli večer tak unavený, že mám pocit, že žádný víkend nebyl. Přes týden trávím spoustu času v autě a o víkendu vlastně také, protože pořád někam jezdíme. Kamarád mi říká, že neumím odpočívat, že bych při mém stylu života měl aspoň jednou měsíčně na víkend úplně vypnout. On si klidně na chatě sedne pod strom, kouká do krajiny, opéká buřty, čte si. To já neumím. Připadá mi to jako promarněný čas. Zároveň cítím, že jak roky přibývají, jsem stále více unavený,“ vypráví Martin.

Psycholog Jeroným Klimeš říká, že dělí lidi podle takzvaného zahradního testu. Tedy na ty, kteří si sednou pod strom, vezmou knihu a pak si tam tak klidně i hodiny sedí. „Jsou spokojení. Ovšem jiným lidem se okamžitě hned hlavou honí spousta myšlenek, objeví se jim tam divoké fantazijní postavičky, které jim nadávají, že marní čas. Takovým lidem je v klidu nejhůř,“ řekl.

Odpočinek, přesněji rozpory mezi tím, co si kdo pod tímto pojmem představuje, dovedou napáchat pořádné škody ve vztazích. Velmi často se toto rozdílné chápání začne projevovat ve vyšším věku, konkrétně, když se lidé ocitnou v penzi.

„Miluju chvíle, když si ráno sednu na terasu a pomalu snídám, piju kávu. Přijde kočka, přitulí se, pak dojde i kočka od sousedů, já se dívám, jak slunce postupně prochází zahradou, jak se barva květin mění. Manžel mezitím do sebe hodil dva rohlíky, na dva loky vypil hrnek čaje, už je oblečený a ptá se, co dnes budeme dělat. To znamená, že se chystá buď na výlet nebo na velký úklid, který dělám minimálně jednou týdně nebo na sekání či plevání zahrady nebo na zavolání přátel, jestli večer dorazí. On prostě musí stále něco dělat, nedovede chvíli posedět, mlčet, číst si. Nečte. Já bych četla pořád,“ vypráví sedmašedesátiletá Eliška.

Její muž Jan reaguje: „Připadá mi škoda promarnit čas, kdy jsme ještě na světě tím, že sedím a čučím. Eliška byla vždy taková zpomalená, já naopak zrychlený. Co jsme v penzi, projevuje se to výrazně, protože jsme pořád spolu, doma. Já vymyslím výlet a ona na to, že jsme byli na výletě před třemi dny. Já řeknu, že bychom mohli natřít plot, ona na to, že je ještě dobrý. A čte si. Proboha, jak může pořád číst?“

Německý novinář Ulrich Schnabel napsal knihu Umění zahálky aneb Rozkoš z nicnedělání. Lidem, kteří nechápou ty, jež z jejich pohledu takzvaně nic nedělají a marní čas, v ní vzkazuje: „Když necháme mozek v klidu a dáme mu prostor pro úklid, začnou se často objevovat řešení, která jsme za běžného provozu marně hledali. To, co se někomu jeví jako marnění času, je mnohdy naopak více smysluplně využitý čas, než u těch, kteří neustále někam jezdí, něco organizují, něco dělají.“

Také psycholog Jeroným Klimeš uvedl, že je velmi vhodné dokázat rozlišovat, do které kategorie lidé spadají a jaký způsob odpočinku jim vyhovuje. Někomu ten takzvaně aktivní, jinému ten, že obrazně řečeno sedí pod hruškou. „Ale naučit relaxovat by se měl opravdu každý,“ podotýká psycholog.

Jsou lidé, kterým takzvaně aktivní odpočinek opravdu dělá dobře. Když přijedou zcela vyřízení z velkého cyklistického výletu, cítí se být odpočatí stejně jako ti, kteří třeba půl dne leželi v závěsné síti. Potíž je v tom, že tito takzvaně aktivně odpočívající někdy přeceňují své síly a z toho, co měl být volný čas se v jejich životech nakonec stává další dřina, stres, dosahování výkonů.

Podobný problém nyní řeší jeden ostravský pár, který nedávno odešel do penze. „Manželka byla zvyklá řídit pracovní kolektiv a teď se doma jasně nudí. Takže si zařídila spoustu kurzů, od těch sportovních přes jazykový po univerzitu třetího věku. Je stejně unavená a podrážděná, jako když chodila do práce a dokonce používá stejný výraz – nestíhám,“ vypráví muž.

Výstižné pojednání o tom, co je a není odpočinek, se dá najít v knize Do výšky volím pád, která obsahuje myšlenky kněze a psychiatra Maxe Kašparů. Ten říká: „Je třeba pochopit, že odpočinek, není nicnedělání. Lenošení je něco zcela jiného. Spousta lidí umí pracovat, ale neumí odpočívat. Není pravda, že lidé dnes nemají dostatek volného času, je si nedovedou zorganizovat práci tak, aby jim volný čas vybyl.“

A dává k dobru povídku o rybáři: Majitel obrovské továrny na zpracování ryb šel po mořském břehu a viděl vytaženou lodičku, vedle které ležel a odpočíval rybář. „Proč nelovíš? Je krásné počasí, klidná hladina a ty lenošíš.“ Rybář odpověděl: „Dneska už mám naloveno, ráno jsem nahodil sítě a vytáhl je plné.“

„Proč nelovíš dál?“ říká průmyslník. „Já už nepotřebuji, když mám naloveno. Proč bych měl lovit dál?“
„Proč? Protože kdybys šel lovit, tak nalovíš víc, ryby prodáš a koupíš si dvě loďky.“
„A co bych dělal se dvěma loďkami?“
„Nalovil bys dvakrát tolik a pak sis mohl zaplatit zaměstnance a už byste lovili na dvou loďkách.“
„A proč bych to dělal?“
„Kdyby měl dva čluny a čtyři dělníky, tak už bys nemusel pracovat, oni by pracovali na tebe a ty by sis mohl lehnout na břeh a odpočívat.“
„A co myslíš, že právě teď dělám?“

Problém nastává akorát v případech, kdy se takový rybář a průmyslník sejdou ve vztahu, v manželství, v rodině.

relax zdraví životní styl
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Granda Nekonata
E.Kopecká: hezky napsáno
Eva Kopecká
Naučila jsem se odpočívat až nějaký ten rok před důchodem. Přinutilo mě to. Každý rok naberu nenápadně jeden neduh. Není divu. Jako nejstarší dítě doma plno práce. Jako manželka jedináčka sama na děti, domácnost, zahradu. Jako rozvedená dvě další brigády, abychom se majetkově vyrovnali. Po rozvodu jsem měla pár hodně časově náročných koníčků. Dnes nechápu, jak jsem to stíhala. V práci mi nikdo nic neulehčí. Bohužel všichni vědí, že makám a mlčím. Mám naloženo, jako tam málokdo. Na to, že jsem takzvaně ve věku, ještě stíhám pomáhat mladým. Podotýkám, je to vzájemné. Jsou v práci kolikrát dlouho a mají to dobře placené. Já chodím do práce jinak, takže když přijdou, mají třeba vypráno, pověšeno, vyžehleno, uvařeno. Já za to dělám na zahradě polovinu co dřív. A kolikrát s nimi ani nejedu a jsem raději doma. Navíc mám praxi, stíhám domácí práce mnohem rychleji, než oni. Peru a vařím současně a tak. Jak říkám, do důchodu se těším. Mám plno plánů a jsem ten typ, který se nenudí a vždy si činnost najde, i když ho zavřete na x dní či týdnů doma.... Ale jak se mi chce spát, tak se prostě natáhnu a hotovo. Tělo si řekne. Dneska už umím i poslechnout. A už taky nemám potřebu hnát za dokonale uklizenou domácností, že musím všude být, že mi někde něco uteče, atd. Každý se diví, že se do důchodu těším. Nic jiného mi nezbývá. A to jsem na důchod měla už domluvenou brigádu. Jsou tam ale takové vztahy, že se na to vykašlu rovnou. Někteří lidé, mladí, starší, mají pocit, že se musí využít každá příležitost. Olítávají akce v okolí, nikoli proto, že jim to něco říká, ale proto, aby tam byli. A aby dali foto a komentář na facebook. Musí to být hoňka a neumím si představit, jak doma vypadají volné chvíle. Patrně sezením nad soupisem, kde všude něco je příští týden a nad časovým harmonogramem, jak to zkombinovat, aby se to stíhalo. Tenhle způsob života se mi zdá poněkud zničujícím. Sejdou-li se takoví dva, co jsou jeden hot a druhý čehý, dělají chybu, když partnera tlačí do aktivit, které mu jsou na hony vzdálené. Do divadla přece nepotáhnu manžela, o kterém vím, že bude otrávený a že tam usne. Můžu jít sama nebo s kamarádkou. Hrabat se na zahradě můžu sama. Muž může na fotbal, na ryby, na pivo přece taky beze mě. Když mě zajímá historie, pojedu si na zájezd s exkurzí. No a večer se sejdeme a každý může říct, co kdo zažil, nebo oba utahaní jít spát. S vědomím, že vedle oddychuje člověk, který mě respektuje a vím, že tam nejsem sama.
Marie Faldynová
Život je samá změna. Napřed se učíme vše zvládnout a v důchodu se učíme odpočívat. Jsem spíš aktivní a učím se nehonit sama sebe...
Martin Vrba
příloha: https://www.youtube.com/watch?v=tELukXCQBV0
Martin Vrba
Lidé jsou různí a dokonce se mění v čase. Prošel jsem si vším, od lenošení v době školní docházky až k workoholismu v zaměstnání, kdy mne práce hrozně bavila a skoro pohlcovala, kdy jsem byl na sebe pyšný, jak umím zvládat to, co ostatní neuměli, dělal jsem doslova za tři a byl jsem u toho šťastný, až jsem se z toho nervově zhroutil. Poznal jsem i já, že mám svůj strop, kdy mne přejde humor. Nyní mne už nic a nikdo „ke klusu“ nepřiměje, vracím se do doby hraní a terasa a zahrada a hudba a internet je můj svět. Netoužím se vůbec někam hnát po výletech, vždyť mám celý svět před sebou v té nejlepší 4K kvalitě a zadarmo – tedy skoro zadarmo. Podívejte se na následující video, co všechno bych si musel zařizovat, do jakých všech formalit bych se musel pustit, abych se tam podíval, jak by mne ze všeho bolela hlava a pak i nohy a kolik uhlíkové stopy bych tím Zemi „nadělil“, takto se na to kouknu a vidím všechno lépe, než kdybych tam byl.
Jiří Dostal
:-) Však je taky zastavení symbolem odpočinku, když se ho někomu nedostává, nemusí to být boží řízení, ale naše, za člověkem dřeným do vyčerpání jistě zůstaly statky, hrady, tvrze, Pane Bože, díky... :-)
Pavla Žídková
Je to přesně tak, a nejhorší je práce z domu. Tou se ztrácí rozdíl mezi klidovou a pracovní fází, nutí to člověka stále sedět u počítače. Mám kolegu, který o víkendu nezvedne telefon a po 17 hod a před 9 ráno nepracuje, a má můj hluboký obdiv.
Danka Rotyková
Rozdíl je lenošení před důchodem a lenošení v důchodu. Před důchodem jsem o tom vlastně jen snila (zastavila jsem se až ve chvílích velkého vyčerpání), teď si ho pořádně užívám. Pane Bože, díky!
Magda Škodová
Já mám takovou škodolibou radost, že když se mne někdo zeptá, co pořád dělám, tak odpovídám nic...Líbí se mi ten vyděšený obličej tazatele. Od té doby, co jsem v důchodu, si svůj čas pěkně dělím na aktivity a odpočinek a to nicnedělání obvykle obsahuje malování (máme s několika stejně naladěnými a nejen staršími kolegy a kolegyněmi kurz kreslení - již šestý rok!), čtení, občas nějakou kulturu mimo domov, ale také jen to "nic" třeba v lehátku na zahradě s pohledem do dáli. A běžné domácí povinnosti neberu jako aktivity, je to pouze dlouholetá rutina jak v domě, tak v zahradě. A povaluji se ráda...
Jana Jurečková
Takový je můj manžel. Neumí odpočívat. Příjde z práce a obleče se do montérek. Stará se o pole, zahradu, slepice, dělá myslivost. Tvrdí, že je to pro něj relax, ale i to se nesmí přehánět. Večer není unavený, ale zedřený. Nic mu nesmím říct, to bych to schytala. Já jsem v důchodu a užívám si ho. Dopoledne uvařím, uklidím, nakoupím. Prostě to, co stihnu a ostatní práce si nechám na druhý den. Odpoledne mám celé pro sebe. Největší sluníčka jsou 2. Kocourek Mikeš a malá kočička. Mám ráda četbu, jízdu na kole, procházky, výlety /výlov rybníka v Tovačově /, zkouším nové recepty. To je ten pravý odpočinek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.