Smíchem se dá překonávat bolest. Sice na krátkou dobu, ale funguje to
Ilustrační foto: Ingimage

Smíchem se dá překonávat bolest. Sice na krátkou dobu, ale funguje to

21. 9. 2021

Když se smějeme, zapomeneme na bolest. Na čas ji přestaneme cítit. Potvrdilo to několik výzkumů a platí to například při chronických bolestech páteře, ale i dalších zdravotních problémech.

Pořekadlo, že smích léčí, je všeobecně známé, ale málo se ví, že jej uznávají i lékaři. Nejde jen o jakousi utěšující větu, nýbrž o vědecky podložený fakt. Existují už dokonce kurzy smíchu, kde se zájemci učí, jak umět sami sebe i okolí rozesmát. Někomu to může připadat jako jedna z nejpitomějších věcí, jakou lidstvo vymyslelo. Smích přece musí vzniknout spontánně, přirozeně a není nic horšího, než když je umělý, falešný, myslí si většina lidí. Jenže pozor, vědci čím dál častěji mluví o tom, že je zdraví prospěšné umět se k smíchu takzvaně přinutit.

Bylo spočítáno, že děti se průměrně za den zasmějí až třistakrát, zatímco dospělí dvanáctkrát, nanejvýš pětadvacetkrát. Zdá se to být přirozené, dítě má minimum starostí, nic ho nebolí, netrápí, vše je pro něj nové a vzrušující, tak má ke smíchu důvod. Ale sedmdesátiletý člověk, který už prožil leccos neveselého, začíná mít potíže s chůzí a ukrutně ho bolí záda, opravdu nemá důvod se třistakrát za den rozchichotat jen tak pro nic za nic.

„Smích opravdu nejen přispívá k tomu, abychom se cítili dobře, ale výrazně podporuje proces uzdravování, protože odbourává stres,“ uvedla lékařka a lektorka kurzů smíchu Cory Reddishová. V Česku je nejznámějším propagátorem léčby smíchem psychiatr Karel Nešpor, který na toto téma napsal několik knih a radí: „Kdykoli uvidíte někoho v okolí, jak se směje, připojte se k němu. Smějte se, jak to jen okolnosti a prostředí dovolí. Mnozí lidé utrácejí nemalé peníze za to, aby vypadali lépe, a přitom, kdyby se častěji usmívali, by nejen lépe vypadali, ale také by se lépe cítili.“

Zároveň však nemá rád pojem pozitivní přístup. Přirovnává ho k takzvanému malování věcí na růžovo, což podle něj způsobuje spíše problémy, než aby je to řešilo. „Někdo je smutný a neví, proč, takže by se měl naučit vnímat své emoce a pak se s nimi naučí pracovat. Třeba mu pak pomůže, že se naučí usmívat a přeladit se, když bude smutek cítit,“ říká.

Mnozí lékaři však smích doporučují nejen kvůli zlepšení psychiky, ale přímo na konkrétní zdravotní potíže. Existují záznamy, že už ve starověku lékař Hippokrates radil lidem, ať se smějí, že se jim bude lépe dýchat a posílí si tím plíce.

 Americký novinář Norman Cousins podrobně popsal, jak mu smích pomáhal proti bolestem, jež přinášela Bechtěrevova nemoc. Vážné a bolestivé onemocnění zvládal tak, že se naučil cíleně si pouštět filmy, o nichž věděl, že ho pokaždé rozesmějí, a pak si přesně zaznamenával, jak jeho bolest po smíchu na čas slábne. Došel k závěru, že deset minut intenzivního, i když uměle vyvolaného, záměrného smíchu, sníží pocit silné bolesti až na dvě hodiny.

Někomu to může připadat jako hloupost, ale je prokázáno, že smích snižuje hladinu kortizolu, vyplavuje hormony, které způsobují pocit pohody a také látky, které skutečně mírní bolest.  A čím dál častěji se mluví o tom, že stejně účinný je v tomto směru smích spontánní jako ten, který se dá takzvaně naučit. Zdravý je prý i smích takzvaně zdvořilostní, a pokud by třeba někomu připadalo pokrytecké, zubit se  na někoho, kdo je nám nesympatický, je údajně dobré se přemoci a říct si: Usměju se i na toho protivu, protože to dělám pro své zdraví.

psychika zdraví
Hodnocení:
(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Jan Werich vzpomínal na to, že při léčbě těžké nemoci nechal do nemocnice přivézt grotesky místo filmů, které v nemocnici měli, nachechtal se nejen on, ale všichni pacienti s ním. Lékaři na tomto vzorku pacientů viděli, jak se jim všechno rychleji hojí. Já se směju ráda, Werichovo pohádky a Saturnina jsem jeden čas uměla pomalu nazpaměť. Humoristické knížky čtu nejraději.
Dana Puchalská
Ráda se směju,ale ne na povel. I když se musím přiznat a to bez mučení,že mi stačí fakt málo. Nedávno jsem si pustila starý televizní film s J.Pivcem a J. Šejbalovou a bylo mi krásně.
Daniela Řeřichová
Smích je životadárný, viděla jsem to u tatínka, který měl dvacet let amputovanou nohu a navzdory bolestem dokázal vždy udržovat veselou náladu ve společnosti. S manželem jsme měli podobný humor 47 let a pomáhal nám zvládat nelehké chvíle. S úsměvem je komunikace s lidmi snadnější, znám i několik lékařů „humoristů“, k nimž se těším.
Zuzana Pivcová
Úsměv a smích jsou pro mě trochu z jiného soudku. Zatímco v úsměvu cítím spíš jemnou něhu, ve smíchu, hlavně hlasitém, je víc spontánního uvolněného veselí. Samozřejmě to může každý vnímat jinak. Jsem ráda, že jsem po nedávném období neztratila důvod se usmívat, natož smát. Tady v Týně se směju hodně a mám k tomu svůj důvod - kočky Babetu a Waldu (i když teď jsou s Marcelou v Praze) a veselé řeči zdejších známých, hlavně mužského rodu. :-D
Jitka Caklová
:-) :-) Mně stačí obyčejné zrcadlo. Od loňského 31. srpna, kdy mě obličej se slzami štěstí, stékajícími po tvářích přivítal, mě nezklamalo :-) :-) :-)
Jiří Dostal
:-) :-) Mám to podobně! Na pozadí nb mi sice straší Franz Josef II., s bráchou jsme mu krapet podobní, i v záchvatu podagry mě ale potěší portréty pospolitých surikat, případně dva zmrzačení kočičí sourozenci, kteří se mnou sdílí celu... :-) :-)
Věra Ježková
Uměle vyvolaný smích je pro mě nepřirozený. Kdysi jsem to zkusila - a vydržela pár vteřin. Dala jsem si na pozadí notebooku fotku černobílého kocourka sedícího v trávě. Při každém otevření ve mně vyvolá úsměv, pozdravím ho. Tak několikrát za den. A je mi fajn. :-)
Jiří Dostal
:-) :-) Budiž i v nemoci optimismus a veselí, až se z trpícího stane simulant! Neznáte? :-) :-)
Eva Kopecká
Vzpomínám si na několik situací, kdy hrozilo, že mě ten záchvat, což je pro danou situaci výstižné, snad ani nepřejde. Nikdy nezapomenu na spontánní návštěvu, kdy došlo na vyprávění zážitků se zvířaty. Slzy tekly všem zúčastněným, sám vypravěč musel udělat pauzu. Smál se i bývalý manžel, což je co říct. Dál na kapitolu z knihy známého herce, kdy jsem se díky smíchu stala terčem výčitek nemocného stejného dotyčného. To jeho ty jsi dobrá, mně je blbě a ty se tu klidně směješ, ve mně bohužel vyvolalo záchvat další. Když mi totiž táta knížku dával, že si ji přečetl a už ji nechce, dodal, to se nachechtáš. No a do třetice poměrně nenápadná situace v kině na českém filmu cca z devadesátých let, kde jsme byli s příbuznými. Bývalý na nás nejdřív syčel, potom do nás strkal, posléze do nás kopal, a když jsme nakazili několik řad, vzdal to a dělal, že k nám nepatří. A ještě na cyklus školení,kde jsme měli poslední hodinu prostor na historky z praxe. Nejdřív mluvila lektorka, pak začali vzpomínat ostatní, a bylo to veselé natolik, že si člověk i něco zapsal. Otázka je, kam, že.
Jana Šenbergerová
Mozek se dá snadno ošálit a je mu jedno, jestli se směju spontánně nebo nuceně. Zkuste se před zrcadlem snažit o smích. Budete u toho vypadat tak, že se chtě nechtě nakonec sami sobě zasmějete. Možná je to o to zdravější, že je to vaší zásluhou. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.