Kávička, dortíček, sklenička... Mladí lidé hospodaří jinak než senioři
Ilustrační foto: Pixabay

Kávička, dortíček, sklenička... Mladí lidé hospodaří jinak než senioři

28. 8. 2021

Ročně utratí až šedesát tisíc korun ve fast foodech, kavárnách, kinech nebo za nákup oblečení či her. To je v součtu výsledek takzvaně drobných výdajů, které jsou běžné pro mladou generaci. Tomu jevu se říká fenomén mizejících peněz.

Finanční poradci používají také výraz latté faktor. Jeho autorem je David Bach, který napsal několik bestselerů týkajících se nakládání s penězi. Snažil se tak vystihnou skutečnost, že mnoho peněz se takzvaně rozkutálí v kavárnách, tedy nejčastěji za kávu latté, která je mezi mladými lidmi velmi oblíbená. „Dát si něco v kavárně je pro mladou generaci naprosto běžné, zatímco dříve to bývalo něco poměrně výjimečného. Žádná jiná generace netrávila v kavárnách a restauracích tolik času a neutrácela tam tolik peněz jako současní mladí lidé. Jednorázově jde o malé částky, takže máme pocit, že nejsou důležité,“ uvedl.

Podle analýzy UniCredit Bank, která si všímala pohybu na kartách svých klientů, utratili v minulých letech mladí Češi měsíčně až pět tisíc dvě stě korun za takzvaně malé položky, to znamená útraty v kavárnách, v prodejnách s rychlým občerstvením nebo za levné oblečení a doplňky. Když něco stojí stovku, dvě, tři, mnozí lidé mají pravděpodobně pocit, že nejde o žádné velké peníze. Několik dalších výzkumů potvrdilo, že až polovina Čechů ve věku od osmnácti do třiceti let sice má pocit nedostatku financí, ale zároveň uváděli, že si neodpustí nějakou tu kávu či sklenku s přáteli.

Finanční poradci zpravidla každému, kdo si chce udělat pořádek v hospodaření, doporučují, aby si zapisoval nějakou dobu všechny své výdaje. I ty nejmenší. To znamená každou kávičku, každou malou koupenou svačinku. Výsledky bývají šokující.

„Pracuju ve velké firmě v centru Prahy, což znamená, že často s kolegyněmi nebo klienty chodím na schůzky do kaváren. Denně někdy dvakrát i třikrát. Nechám tam minimálně stovku. K tomu připočtěme oběd, za který dávám okolo sto padesáti korun. Vydělávám slušně, přesto nemůžu vyjít s penězi,“ vypráví sedmadvacetiletá Petra z Prahy. Když svůj životní styl popsala své babičce, ta se dlouho smála. „Moje milá, myslím, že si vůbec nedovedeš představit, jak žijí penzisté, kteří hospodaří se čtrnácti tisíci jak já, přičemž devět z nich padne na náklady spojené s bydlením. Já když jdu do kavárny, tak je to pro mě svátek,“ řekla.

„A nechybí ti to? To musí být hrozné, když člověk najednou nemůže chodit na kafe, na sklenku, na oběd.“

„Nechybí, protože pro mě nikdy nebylo běžné dávat si někde jen tak kávu či zákusek. Na oběd se šlo do restaurace jen, když rodina měla nějako oslavu.“

Když si Petra začala všechny své výdaje zapisovat, pochopila, o čem její babička mluví. „Já jsem se přímo zděsila. Pochopila jsem, že jsem finančně negramotný pitomec. Opravdu jsem nastavila razantní opatření a měsíčně si teď odkládám minimálně čtyři tisíce. A vůbec to nebolí, pořád si můžu občas dopřát nějakou radost, posedět s kamarády, neznamená to, že bych se výrazně omezovala. Jen si prostě už ke kávě nedám minerálku za padesát korun, ale raději se pak napiju vody z vodovodu. A na oběd jdu jen jednou týdně, jinak si nosím jídlo sebou,“ vypráví.

Mnoho starších lidí nyní vůbec nedokáže pochopit životní styl mladé generace.

„My jsme byli zvyklí, že musíme vyjít s tím, co jsme vydělali. Když se půjčovalo, tak na něco důležitého, my si například na novomanželskou půjčku zařídili byt a ten nábytek nám pak sloužil přes třicet let,“ vypráví pětasedmdesátiletá Hana z Ostravy. A pokračuje: „Vařily jsme. Do práce jsme si nosily jídlo v  kastrůlku. Pracovala jsem v obchodě v centru města a rozhodně jsme si nemohly dovolit chodit na oběd do restaurace. Vnučka dnes chodí z práce na oběd do restaurace každý den a neustále říká, že nevyjde s penězi. Jednou mi řekla, že si spočítala, že za takzvané drobnosti utratí měsíčně asi pět až šest tisíc korun. No to je šílené,“ dodává.

Ministerstvo financí dělalo průzkum, jehož cílem bylo zjistit, jak jednotlivé věkové kategorie nakládají s penězi. Ukázalo se, že domácnosti seniorů si tvoří rozpočet a pak jej dodržují. Naopak od mladých, kteří přiznávali, že když jim pochybí na něco peníze, mají k dispozici několik kreditních karet, kterými si vypomohou. Ve shrnutí průzkumu zaznělo následující: „Přehled o osobních financích mají především lidé ve věku od čtyřicet pět let výše, ale mladí do dvaceti devíti let a studenti v omezené míře.

Latté faktor je výraz, který možná zní směšně, ale perfektně vystihuje dnešní životní styl. Tak je dobré si na něj občas vzpomenout, když má člověk pocit, že nemůže vyjít s penězi.

peníze úspory
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
Snad u každého se v životě střídají léta hubenější a tučnější. Pokud se náhodou nenarodil se zlatou lžičkou v puse. Možná to není ve všech případech až tak striktně rozděleno na mladší a starší, ta finanční negramotnost. Protože u mě je tento termín použitelný i pro důchodce, kterému sice za ty roky vždy přistane na účtu slušná suma, ale on s ní nedokáže pravidelně vyjít. Zrovna tak jako další důchodkyně, která za celých třiadvacet let nebyla schopná vyměnit svůj nadměrný byt, kde původně bydlela s mužem a třemi dětmi. Měsíc co měsíc vyjde jen tak tak, při vyúčtování nedoplatky. Samozřejmě i moji mladí občas nevyšli, než se to naučili. Když si ale vzpomenu na vlastní mateřskou dovolenou, tak se nedivím. Byla jsem na tom zrovna tak. On každý do těch vhodných kolejí časem najede. Každému jednou dojde, pokud to má v hlavě srovnané, že nelze vymetat kavárny, když potom není na pečivo do snídaně a obědy. Zejména, když si člověk nemá kde půjčit, nebo když zjistí, že opakované půjčování stejně nikam nevede. Nakonec, asi by nebylo od věci, ponechat každému jeho právo zacházet si se svými penězi po svém. Například chlapa asi dost vytočí, když vidí kluka o dvě generace mladšího v daleko dražším autě. Zatímco mně, která je bez vlastního dopravního prostředku, je úplně fuk, v čem kdo jezdí. A kdo mu to koupil. Protože pro mě jsou důležité jiné priority. Jako ženské, která se svými penězi vystačí, mi je spíš líto dětí, které doma nemají dostatek jídla a oblečení. A rady by šly s ostatními na oběd ve škole a rodiče na to nemají. A když vím, že tito rodiče na alkohol mají vždy, mám vztek. Lidí by měli na ty svoje děti brát ohledy. Jak se má dítě naučit hospodařit, když to neumějí jeho rodiče. Finanční gramotnost se těmto lidem vyhýbá po celé roky. Kouření, alkohol či drogy mají přednost před vším....
Soňa Prachfeldová
Je pravda, že dennodenní obědy a vysedávání leze pěkně do peněz, ale mládí se to naučí zkorigovat až budou hospodařit samostatně ve vlastní rodině. Občasné posezení v cukrarné či restaurací si často dopřávají i senioři. A je to milé oživení.
Lenka Kuchařová
No,nevím,ale u nás v Brně vidím nejvíce v kavárnách a venkovních zahrádkách Romy s celými rodinami,jak vesele hodují ,přestože pracovat je neuvidíte.Já sama,coby seniorka v důchodu pracuji minimálně dvakrát týdně,ale raději si ze mzdy ušetřím na nějaký zájezd,nebo dovolenou s kamarádkou,než abych vyhazovala peníze za jídlo a další lahůdky,které si mohu jíst doma v klidu a podle své chuti za mnohem menší peníze.
Jana Kollinová
Doporučuji k nahlédnutí do komentářů na Seznam.cz, který tento článek dnes zveřejnil. Pěkně ostré!
Věra Halátová
Je to článek o jednom případu. Podle tohoto případu se nedá škatulkovat. Ne všichni starší a staří lidé jsou šetrní a finančně gramotní, ne všichni mladí lidé jsou rozhazovační. Stačí se podívat na justici na osobní insolvenci; kolik dlužníků je starobních důchodců, lidí střední generace, kolik je tam lidí mladých a mladších. Žít nad svoje poměry a na dluh není ani záležitost vzdělání. V insolvenčním rejstříku najdete lidi bez titulu i s titulem. Je to všechno individuální. Těžko někomu rozmlouvat, aby si nepůjčoval od "žirafy" podle televizní reklamy "lidé lidem, s klidem".
Antonín Nebuželský
Všechno je, řekněme, desetkrát dražší. Jestli výplaty jsou taky desetkrát vyšší, nevím. Důchody asi ne, to snad posoudim. Ve střední vesnici, nebo městečku bylo hospod kolik? Dvě, tři... A dneska? Hospod dvakrát, třikrát tolik. Těch, co tam chodí je přibližně stejně. Tak tam nemusím, když tak občas na oběd, nebo večeři. Kavárna s cukrárnou se neuživí, pokud o není v atraktivní oblasti. Co je zajímavé, vidím tam dvě tři babky na kafíčku, jinak někdo koupí zmrzlinu, nebo dort sebou. Jinak nic. Ale mají příjem z pronájmu baráku, tak to můžou provozovat. Zatim to vypadá, že není rozdíl mezi generacema, ale co jinak vím, tak mladí nehledí, co to stojí, staří pamatují ty ceny dřív, tak si rozmyslí, jestli mají tu potřebu. Ale hodně to závisí na tom, kolik kdo vydělá. Naši mladí utrácejí podle příjmů, ale když se nemusí bát o práci, tak si vezmou půjčku, nebo hypotéku na barák. Já za sebe můžu říct, že jsem si vše koupil, až když jsem na to měl. Půjčky jsem neznal. Proto taky mám patřičnou rezervu. A taky už nemusím všechno mít. To by se nechalo psát...
Krejcar Stanislav
Problém je spíše v tradici české rodiny ! My jsme žily sice v socialistické době, ale rodina a rodiče většinou držely výchovu a zvyky v zavedených pořádcích jež zažili sami. NĚKDE.
Hana Řezáčová
Je dobré mít přehled o příjmech a nutných výdajích, a když je nějaká koruna navíc, proč si neudělat příjemnou chvilku ... Za našeho mládí nebylo zvykem běžně chodit do restaurací (byly závodní jídelny), ani do kaváren (jen s dětmi výjimečně do nějaké cukrárny), také nebylo moc peněz, pořád se na něco šetřilo, teď je to jiné ... Ať si to mladí, pokud mohou, užívají, no, a my starší to musíme dohnat - teda aspoň trošku a občas :-)
Jarmila Komberec Jakubcová
Souhlasím s Ivanou K. - peníze si do hrobu nevezmeme. Ráda posedím s přáteli u sklenky dobrého vína či kávičky. Minulý týden jsem si to užívala v Německu, kde jsou ceny sice v Eurech, ale posezení v kavárně na pěší zóně v Mnichově či Stuttgartu je příjemné. Jen Němci jsou oproti nám velmi přísní. Všude se musí vyplňovat do formuláře adresa, telefon atd.Bez ukázky "Tečky" nebo testu nedostanete ani vodu. Dnes odpoledne máme setkání s přáteli v kavárně na nám.v Plzni.
Marie Měchurová
U nás je to naopak. Mladí si pořídili tři děti, opravují dům - musí šetřit. My s manželem si užíváme života - peníze si do hrobu nevezmeme.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.