Robin, jméno mé
Z archívu autorky článku

Robin, jméno mé

24. 8. 2021

Zdravím. Jmenují se Robin a přišel jsem do života paničky den před Štědrým dnem. Byl jsem prý tím nejlepším "dárkem", který panička mohla dostat. 

Její fenka Maggie byla nemocná, a ač panička bojovala o její život 3 měsíce, nakonec se Meginka odebrala za duhový most. Léčba byla nákladná a patří díky všem, kteří přispěli na léčbu a také chůvičce Vlastě, která tu pro Megí byla, když byla panička v práci. A Zuzce, která přispěla nemálo a dokonce poslala pár "zlaťáků" i mně, si představte. No, hned bych jí dal pac a olízl nosánek.

A i když na magistrátu panička sdělila, že už žádný další pes, smutek po Megí byl tak velký, že tušila, že bez čtyřnohého parťáka prostě být nemůže... Už nemá totiž nikoho z rodiny, kamarád ji opustil v době nemoci Megí, místo aby byl nablízku a my pejsci jí prý přinášíme radost do života. A tak hledala na "Fejsbůku", ale pejsci, o které by měla zájem, byli příliš daleko. 

Jenže, najednou jsem se objevil já a bylo rozhodnuto. No, mám prostě kouzlo osobnosti. Panička tedy tvrdí, že rozhodly mé velké uši a šibalské oči, no jsem prostě unikát. Byl jsem původně u paničky v Plzni, ale ta už má svůj věk a prostě na mě nestačila. A to i přesto, že už mi je 11 let a coby senior bych se měl zklidnit. No, opak je pravdou, energie mám na rozdávání. 

Eva, tak se jmenuje má nová panička, sice přiznala, že se obávala mého vyššího věku, ale prý kdo jiný, než my senioři si má toho života užít. A tak o mém novém bydlišti bylo rozhodnuto. Olinka, dcera mé paničky z Plzně, si ověřila, zda Eva bude tou pravou. A neváhala. Vše šlo tak rychle, že jsem najednou seděl v autě i se svou bohatou výbavou a jel směrem Most. 

Nejdříve jsem byl zmaten, cože se to děje, najednou jsem se ocitl u nové paničky doma. Já tedy nejdříve na ni pobrukoval, když mě chtěla pohladit, no, brzy jsem poznal, že to bude v cajku a dokonce jsem se nechal vzít i do náruče. 

A tak jsme spolu prožili svátky vánoční. A já zjistil, že se mám jak v ráji. V dubnu šla panička do důchodu, takže času fůru na dlouhé vycházky v přírodě. Je zde les Ressl, tam chodíme nejraději. V zimě bylo dost sněhu, to jsem si tedy užil. Jaro bylo letos prima, žádná velká vedra. A já poznával nové město. Les Ressl, rybník s kachnama, jezero Most, hrad Hněvín - to jsem tedy trochu funěl do kopce, ale panička ještě více. Přesunutý kostel s rybníkem, cesta motoráčkem do hor na Moldavu. Vlak "drkotal" tak, že jsem byl ve stresu, řeknu vám. Ale jen jsme vylezli, byl jsem zas ve svém živlu. A nazpět už jsem věděl, že mi ve vlaku nic nehrozí, tak jsem byl sice ve střehu, ale v pohodě. A když jsem viděl prvně potok v lese, myslel jsem, že je povodeň. To bylo tedy dobrodrůžo. Chtěl jsem tu vodu chytit, panička měla záchvat smíchu, jak jsem ji prý pobavil. Vždyť proto tu jsme, abychom vám přinášeli úsměvy na tváři. Když jste šťastní vy dvounožci, jsme i my. Video je vloženo zde na "Íčku", tak přeji zábavu se mnou naživo. (jen ta kvalita na YouTube je bohužel dost zhoršená oproti originálu). 

A to nás čekají další výlety, např. Klíny k Flajské přehradě ad. 

Sice mě čeká čištění zoubků v narkóze - odstranění zubního kamene, ale budu statečný. Packu na to. Držte mi "tlapky". 

Tak mrkněte na fota, jsou tam i snímky Megí, protože ta v srdci paničky zůstala, ale i kamarádky Jarky s Cindynkou a Chesterkem, kteří byli paničce nablízku, když byla sama. A pár snímků z Mostu. 

A buďte nablízku druhým i vy, lidem i zvířátkům. 

Váš Robin

Můj příběh
Autor: Eva Krausová
Hodnocení:
(4.8 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Krausová
Blanko, slzička štěstí je na místě. Robin mým štěstím stal se v životě. I Vám přeji milé prožitky v životě.
Blanka Lazarová
Robine, tys mě dostal, i slzička mi ukápla. Pro zvířátka mám velkou slabost. Přeji hodně krásných zážitků s paničkou i ostatními " člověky "
Eva Krausová
Margito, není zač. A když už možná budete v Mostě, můžete navštívit třeba i přesunutý kostel, či nedaleko od něj jezero Most. Hezké dny přeji.
Margita Melegova
Dekuji, moc nas to potesilo, manzel navrhuje vypravu do Mostu, asi se vypravime, na taxi se drobne najdou dekuji za radu.
Eva Krausová
Margito, vložila jsem nejen pro Vás video zde na "Íčku" Z hradu Hněvín pohled na Most. Když jste se na Hněvín nedostala.
Eva Krausová
Margito, na Hněvíně jsem byla jak s Meginkou nejednou, tak i s Robinem i s kamarádkou Jarkou. Vyšlapat se to dá, ač je to strmý kopec, prostě jde člověk pomalu. Nebo, kdo nemůže chodit a nemá auto, tak tam může jet taxíkem. Stojí to za to. Nejen pro ten výhled, jsou tam i lavičky pro odpočinek, občerstvení. A my to chodíme pěšky od domu tam i zpět, a to je docela dálka. Ale chůze je zdravá a potřebná. A máte pravdu vilky pod ním jsou zajímavé, jednu jsem zveřejnila ve fotu dne nedávno a napsala zde o nich i článek.
Margita Melegova
Uzivejte si toulani na Hnevine, tam jsem nevyslapala, spise jsem obdivovala krasne vilky pod nim.
Eva Krausová
Marcelko, lépe bych to nevyjádřila. Já zas fandím lidem, jako jste Vy s tímto názorem na vztah ke zvířatům a k seniorům. Děkuji. Eva
Marcela Pivcová
Fandím všem, kteří mají doma nějakého zvířecího miláčka a opravdu s láskou se o něho starají. Fandím všem, kteří si vezmou pejska nebo kočku z útulku a nehledí na to, je-li zvířátko mladé a pohledné, ale oblíbí si je podle jeho chování. Přeji všem, kteří si osvojí opuštěné nebo nechtěné zvíře a věří, že jim brzy nahradí zvířecího miláčka, o kterého přišli. A stejně tak přeji i těm, kteří si z nějakého vážného důvodu nemohou zvířecího kamaráda dopřát doma, a tak třeba pomáhají s péčí v útulku nebo s péčí o mazlíčky seniorů, aby i oni zažili se svými svěřenci plno hezkých chvil.
Eva Krausová
Jitko, Robin je malý rošťák, báječnou paničkou se snažím být. Alenko ano, zvířátko je oboustranná láska. Jane máte pravdu, jsou s pejsky i chvíle, kdy vážně onemocní a je třeba poznat včas tu chvíli nechat je odejít a nenechat je trápit v době, kdy už není naděje na uzdravení. Jsou bohužel i lidé, kteří toto nepochopí včas, pejskovi tak vůbec neulehčují odejít zavčasu, jsou to lidé sobečtí, kteří ve skutečnosti myslí více na sebe, než na pejska...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.