Jak budeme hospodařit. Téma, o kterém by každý starší pár měl mít jasno

Ano, je dobré se připravit už předstihu. Nejlépe velkém předstihu, protože nikdy nevíte čím vás život překvapí. Zajistili jsme si vlastní bydlení, aby nás náklady na provoz domácnosti nepoložily, snažili jsme si něco odložit "na horší časy". Už kolen 50 let jsme řešili, jak to v důchodu budeme dělat. No, život si to vymyslel jinak, můj muž týden po 60. narozeninách zemřel, mě bylo 54 let. Plány jsem musela přehodnotit, ale jsem vděčná, že nemusím řešit bydlení. Naštěstí jsem vždycky slušně vydělávala, tak mám důchod, ze kterého se sama uživím, protože vdovský jsem brala jen 1 rok a pak už nic. Takhle jsem si život v penzi nepředstavovala, ale mám štěstí, že mám z čeho žít a nemusím počítat každou korunu.

Když už je řeč o starobních důchodech a penězích, znáte fakta? Například: Víte, jaký byl poměr mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem v roce 1991 a jaký v roce 2020? Nebo zdánlivě jednoduché otázky: Co je to starobní důchod? (definice). Nebo: Jak jsou starobní důchody financovány? Na konec klíčová otázka: Správně provedená důchodová reforma spočívá ve spoření na důchod do penzijních fondů, nebo v opravě vadného účetnictví tak, aby ze státního důchodového systému nemohli čerpat ti, kteří do něj na svůj starobní důchod neinvestovali? Více v nové knize "Ekonomům to myslí černobíle".

Asi mám to štěstí, že jsem se na život v důchodu připravila lépe, než moje rodiče. Byli mi velkým příkladem, i když tím opačným. Je to jako se vším v životě, je dobré stát nohama pevně na zemi. Snít můžou princezny.

Je možnost, pokud to zdraví dovolí, takzvaně přesluhovat. Na mém pracovišti se v nedávno uplynulé době sešli lidé, kteří to využili, potom jsme tam měli odchod na den, a taky i odchod při první možné příležitosti, to jest o tři roky dříve. Nikdo si asi neumí představit, jaké to je, skončit ze dne na den, i když ten den D zná dlouho předem. Samozřejmě bonusem odchodu do důchodu je vlastní bydlení a taková práce, která nebyla hodnocena minimální mzdou a krácena o roky, které by člověk byl doma jen tak. To se potom všechno spočítá dohromady i s úroky... A tak je naše pracoviště rozděleno na dva tábory. Jeden říká, chodit, co to půjde, druhý říká,nekrátit si život prací až do padnutí a jít,vždyť mladí práci potřebují a my i tak x let oproti časům minulým přetahujeme. Takže brigáda pár hodin týdně, aby se nezlenivělo ano, ale ne ve svém oboru. Těch 35 let stačilo bohatě. No a že se důchodce musí uskrovnit, musí no. Zase, oblečen je, lukulské hody nepotřebuje, a pokud se chtěl někam podívat, nelze čekat, až bude osmdesátník....to chtělo tak nějak kapku dřív.