Moje nezapomenutelné prázdniny: Seno na vodě
foto: Dana Kolářová

Moje nezapomenutelné prázdniny: Seno na vodě

16. 7. 2021

Léto toho roku, kdy jsme sjížděli Lužnici, se vydařilo, Dny byly jako malované. Sluníčko opalovalo, voda chladila a ticho rušilo sem tam vodácké AHOJ. V době mého raného mládí nebyly řeky ještě tak přeplněné jako v současnosti a sjíždět vodu byly vždy ty nejhezčí prázdniny a poté dovolené. Ale zpět k mému vyprávění.

Přišel čas najít místo pro postavení stanů. Dojeli jsme k vytipované louce a vylodili se. Louku z jedné strany lemoval les a na druhé straně se otvíral krásný výhled do krajiny, kupodivu ani komáři se neženili. Bylo rozhodnuto zůstat. Trochu nás sice mátla posekaná tráva, ale odhrnout ji stranou nebyl žádný problém. Kočkování s trávou přerušil halasný pozdrav –„ AHOJ vodáci“, kterým nás oslovil zřejmě majitel louky, jehož jsme si předtím vůbec nevšimli. „Tráva vám asi překáží, co“ řekl vlídně a my horlivě přitakávali. „Možná bude dobré ji shrabat na kupky, aby vám tolik nevadila“ prohodil, sáhl za sebe do křoví a vytáhl patery hrábě. „Budete se střídat“ dodal ještě a předvedl nám, co budeme dělat. Nejprve s reptáním, které nám stejně nebylo nic platné, jsme se začali ohánět hráběmi daleko od sebe, abychom se nepomlátili, ale nakonec jsme se předháněli, čí kupka sena bude hezčí a kdo bude mít první hotovo na přidělené části louky. Vidina, že nebudeme muset louku opustit, nám dodávala sílu.

Notně znavení jsme postavili stany, přitáhli soušky na oheň, uvařili jídlo a u táboráku místo zpívání jsme klimbali. Nemohli jsme se dočkat, kdy už budeme vyhnáni od ohně do postele, vlastně do spacáku, což byl jev vskutku nevídaný!!! Ranní vstávání nebylo o moc lepší. Pomyšlení, že budeme balit a pojedeme dál, nás přímo děsilo. Bolelo nás všechno. Motali jsme se jeden přes druhého a snažili se probrat. Z ospalosti nás probudil opět halasný pozdrav hospodáře, který se najednou objevil a potutelně se usmíval. Na jeho dotaz, jak jsme se vyspali, jsme slušně odpověděli, dobře.  Při dalším dotazu, „a co rozcvička, už byla“?, jsme zpozorněli, ale stále ještě slušně, vrhajíce po sobě kradmé pohledy, odpověděli, „nebyla“. Ale na dotaz „nechcete si zaběhat“ jsme jednohlasně neslušně řvali néééééé. Nic platné, ranní běh se senem po louce nás neminul. Naše pracně shrabané seno jsme se zaťatými zuby rozhazovali zpátky na louku.

Toho dne byl na řece k vidění zajímavý úkaz. Lodě se pohybovaly sem a tam jenom ne vpřed, na nich se kymácely zoufalé postavičky usilovně se snažící udržet pádla v ruce. Ostatní lodě se nám raději obloukem vyhýbaly, netušíce, co od nás mohou očekávat. S odstupem času musím říct, že „seno na vodě“ byl pro nás nezapomenutelný zážitek.

Dodnes podezřívám majitele louky, že měl hrábě přepraveny pro tuto příležitost rok co rok.

 

Soutěž: Nezapomenutelné prázdníny
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Dostal
:-) Hned je poznat, že mistr slova při psaní netápe. :-)
Dana Kolářová
Děkuji za milá slova a přeji hezké léto.
Dana Kolářová
Soňo, sena mě vždy bavily. Ve větším množství v současnosti už ne, ale zrovna letos jsem menší množství sušila jen tak pro radost. :-)
Martina Růžičková
Hezké vodácké vzpomínání :-)
Anna Potůčková
Nikdy jsem žádnou vodu nesjížděla. Článek se mi moc líbí. A co se sena týče, tak s tatínkem jsem jej vždy sklízela. Já byla na hůře a on vidlemi házel nahoru. Já jej na hůře posunovala
Soňa Prachfeldová
Moc jsem se zasmála, jak pan sedlák k laciné síle přišel. Vodu jsem nesjížděla, jen s dětmi v člunu na klidném rybníce, ale sena jsem dělala hodně dlouho. Práce šlechtí člověka i dnes Danuško :-)
Alena Vávrová
Také jsem kdysi dávno byla s vodáckým kroužkem na Lužnici. Seno jsme kopit, ani rozhazovat nemuseli, nám to propršelo. A na Lužnici je nyní už týden moje vnučka Natálka. Díky bouřkám to měli více než dobrodružné.
Naděžda Špásová
Dobře napsané, vodákem jsem nikdy nebyla a nebudu, vody se totiž bojím. Na seno jsem byla zvyklá, pocházím z vesnice, dokonce v jednom zaměstnání jsme na seno jezdili jako brigádníci.
Dana Puchalská
Na vodu a sjíždění Lužnice má každý vodák opravdu hodně vzpomínek. Děkuju za fajn počtení.
Jana Šenbergerová
Moc hezky jste zaplatili za možnost přenocovat. Chytrý pán, měl to dobře vymyšlené a vy máte na co vzpomínat. Díky za to, že ses s námi o tento svůj zážitek podělila. Nakonec vždycky platí, že všechno zlé bývá k něčemu dobré.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.