"Veselé" historky chovatelské aneb střípky z našeho dvorku
Foto: Elena Valeriánová

"Veselé" historky chovatelské aneb střípky z našeho dvorku

10. 7. 2021

Celý svůj život, a je to už pěkná řádka let, vždyť už na hřbetě budu mít co nevidět sedm křížků, bydlím na vesnici. Z dětství si pamatuji dvůr plný drůbeže. Kachny, husy, slepice a taky králíci v králíkárně.

Vše se to batolilo po dvoře, pletlo pod nohy a … že nebylo kam ani bez újmy šlápnout. Za to byla domácí kačenka nebo králíček na stole často, střídajíc se s kouskem vlastního čuníka.

A pak jsem se vdala. Zůstali jsme bydlet na vesnici a po čase dospěli k poznání, že i z nás by mohli být chovatelé. Manžel se sousedem vybudovali dvorek a na něm se postavil kurník, králíkárna, chlívek pro prasátko, seník. Vše, jak má být. Začali jsme hospodařit. K tomu zbudovanému po čase přibyla ohrádka pro kozičku a ovečku.

Nebudu zde popisovat, co všechno obnáší obstarání tolika havěti. Ale zaměřím se na takové ty střípky, kterým se člověk po čase i zasměje a určitě vždy potěší sousedy a známé.

Začnu třeba u kachen. Kachny už byly docela pěkné, ale ještě úplně nevyrostly z prachového peří. Měly se u nás dobře. Denně čerstvé kopřivy smíchané se šrotem, hned u dvorku nejen zelená pastva, ale také vodní náhon a v tom rejdily skoro celý den. Jednou jsem zjistila, že kačeny plavou docela daleko od dvorku, a tak jsem je začala zahánět. Moje „kšá, kšá“ ty potvory vůbec nebraly na vědomí. A tak jsem ulomila jakýsi proutek a s vědomím, že se stejně netrefím, jsem po nich proutek hodila. Ouvej! Světe div se, já se trefila. Jednomu káčeti přímo nad zobák. A to se hned vyvrátilo a nebylo mu pomoci.

Králíci. To byli naši miláčci. S láskou jsme jim podstrojovali, měkkou trávičku, tvrdý chlebíček, voňavé seno. Večer jsem je zavírala a ještě naposledy se pomazlila s těmi chlupatými buchtičkami. Bylo jich osm, už běhali po kotci jak střely. Ráno přijdu nad dvorek, chvíli před tím, než mám odcházet do práce, a kotec otevřený a králíci bůh ví kde. V kotci žádný  … tam se mihnul jeden, tam druhý… pochytala jsem je za doprovodu nadávek, za které by se nemusel stydět ani hospodský povaleč.

Koza. Když se chceš naučit klít, pořiď si kozu. To bylo radosti, krásná, přítulná, bílá Lízinka. Přijdeme na dvorek, koza nikde. Někdo nám ji ukradl. Stojím tam smutně a v tom se ozve meeé. Zvednu hlavu a koza se na nás dívá ze střechy králíkárny. Jako odrazový můstek jí stačila stará vrba, která rostla vedle. Velice jí chutnaly naše pracovní rukavice, museli jsme je vždy pečlivě uklidit. Nic holce nebylo svaté.

Slepice. O jejich užitečnosti není pochyb. Domácí vajíčka jsou holt domácí vajíčka. Často se o nich říká, myslím tím slepice, že jsou hloupé, ale nevěřte tomu. Mé zkušenosti jsou poněkud jiné. Jen snad v jedné věci mají určité mínus. Nedokáží se ubránit predátorům.

Kuna. Bylo těsně před vánocemi a já jsem na dvorek nesla nějaké zbytky z kuchyně. Den už pokročil a sousedovic slepice na dvorku už nebyly. Avšak z kurníku se ozýval hrůzostrašný řev kohouta. Vtom i ten utichl. Porušila jsem svaté právo soukromí a vběhla na cizí dvorek. Otevřu dveře do kurníku a tam na mě zasvítila malinká poťouchlá očka. Skočím k padacím dvířkám a rychle je zavřu, i dveře do kurníku stačím přibouchnout. Dýchám, jako bych běžela do schodů. Mám ji, bestii. Vítězoslavně jdu domů, nesu se jak lovec Pampalini. Jdu pro souseda. Než navleče na sebe něco teplého, než se obuje, chvíli to trvá. Vracíme se spolu na dvorek a nevěřícně zíráme s otevřenou, tou hu … pusou! Kuna ve snaze záchrany svého života zdemolovala vnitřek kurníku a vyrazila padací dvířka. Cesta ke svobodě byla volná. Ani slepičku si v tom spěchu neodnesla k večeři. Všechny tam ležely i s kohoutem bez známek života.

Liška. Jdu takhle jedno odpoledne ze dvorku a vidím, že přijela návštěva. Slepice jsou puštěné na volno (kolem našeho dvorku byla obrovská bývalá zahrada lesní správy, dnes už skoro nepropustný a hlavně zpustlý porost), abychom měli ta pravá vajíčka z pastvy. Po delším čase vyprovodíme návštěvu a já jdu na dvorek, že nasypu slepicím. Nikde nikdo. Volám, chodím a nalézám. Slepice i s kohoutem zadáveny. Všechny po různu kolem kohouta poházeny. Zřejmě jsem tu kmotru lišku zrovna vyrušila. Byly tam všechny. Smutný pohled. A navíc to byl kohoutek jako malovaný, výstavní kus, který si pyšně vykračoval před svými obdivovatelkami a nešel po mně. Dokonce mi žral z ruky.

To s jinými kohouty mám daleko horší zkušenost. Ale o tom jsem již psala zde:

https://www.i60.cz/clanek/detail/15612/kohout-na-vine

Střípků z našeho dvorku  by se našlo více, ale pro dnešek již dost. Určitě mnozí z vás máte také bohaté zkušenosti s chovem domácího zvířectva a třeba přidáte něco k dobru.

Těším se.

Můj příběh příroda zvířata
Hodnocení:
(5 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Velková
Krásná fotka, pěkné vzpomínky.
Libuše Křapová
Moc se mi líbí všechny vaše příspěvky, ale ten od Jany T. vede. Rozesmála jsem se až jsem brečela :-)
Eva Mužíková
Obyčejná pipka začala kulhat, mezi prsty měla tvrdou bouli. Tak jsem jí dala do přepravky pro Bertíka a hurá na veterinu 30 km vzdálené. Postavila jsem přepravku na zem a na dotaz kamaráda MVDr.co jsem dovezla pravím: " Korelu"...To bylo překvapení, když vykoukla pipina. Znali mne, nedivili se. Bouli vyoperovali, nožičku zavázali a hajdy domů. Po třech dnech pobíhala vesele po dvorku, za sebou táhla rozvázaný obvaz, nekulhala... Měla jsem radost že dostala šanci a neskončila v polévce:)))
Soňa Prachfeldová
Vším , co, zde Elenko popisuješ, jsem prošla. Kozička nám zemřela na tetanus, veterinář ji nemohl zachránit. Lidi zachrání též jen očkování. Králíky choval již můj dědeček, ráda jsem s ním jezdila na čerstvou pampelišku. Jen králíka, dodneška nemohu jíst, nesnáším zabíjení. Ještě, že mladí mají jinou náturu, jinak by se u nás nemohlo nic držet. Slepičky u nás zajdou věkem. Nedávno u nás byla liška, měla někde mladé a je to opravdu skokanka, umí si přijít pro potravu. A také máme pro radost morčátka a pejsky a kočičky.
Miluše Hasenohrlová
Elen,krásně napsané příběhy se zvířaty.Jako bych četla moje zkušenosti.Jen s tím rozdílem,že nás nenavštívila kuna ani liška.Zvířenu jsme omezili už jen na slepice, cca 40 kusů a králiky,cca 30 kusů.Na vesnici bez hospodářských zvířatek to prostě nejde.
Jana Tulejová
Ráda jsem při čtení zavzpomínala. Měli jsme slepice, králíky, jeden rok jsme zkoušeli vychovat husy. Dětem jsem vyprávěla, jak jsem jako malá u babičky o prázdninách vyháněla husy k řece, večer přišly samy. Dcera měla asi 5 let, vzala si proutek a hnala ty naše dvě husičky k potoku. Najednou slyším nějaký sborový zpěv, mnohohlasý, nápěv neznám - vyběhla jsem k plotu: dcera v červené sukýnce, bosa, kolem ní v půlkruhu sbor francouzských středoškoláků, kteří byli v našem městě na výměnné návštěvě. Celá ulice jim zatleskala. S kamarádem, který bydlel ob barák jsme chovali krocany - 2 krůty a dva krocany. Napřed byli na naší zahradě, když povyrostli, rozdělili jsme je a jeden pár šel k nim. Za dva dny stojí starý soused, který bydlel mezi námi, uprostřed zahrady a točí hlavu - doleva, doprava, doleva... Když mne viděl, ptá se: "Co to je za zvuk? Už druhý den to slyším." Jak byli ti krocani na sebe zvyklí, povídali si přes dvě zahrady. Zahudrují naši dva, chvíli ticho, odpoví jim ti Jirkovi. Celý den. Ten soused mezi námi moc zvířata nemusel, ale s našimi si opravdu užil. Kamarádka mi donesla mladého kohoutka, ať si naše "holky" užijí, ovšem já zapomněla na zásadní věc: nová slepice nebo kohout musí být týden zavřená v kurníku, aby si zvykli. Já toho krásného kohoutka pustila mezi slepičky hned. Přišla naše Betynka /dlouhosrstá jezevčice/, naše slepice na ni byly zvyklé a ona je také nechávala být. Jenomže kohoutek nový, je třeba ho očichat, co je zač. Vyděšený kohout lítal po zahradě, přeletěl plot a nebylo ho. Čekala jsem, až přijde ze školy syn a poprosila jsem ho, aby se s kamarádem po kohoutovi podívali. Dcera spala po obědě. Najednou strašný kravál ze strany toho souseda bez zvířat, vyletěla jsem ven. Na sousední terase stojí rozcuchaný soused, viditelně těsně před infarktem a povídá:" Dal jsem spát vnuka do ložnice, ještě jsem mu vyvětral, zavřel jsem okno. Kluk spí už 2 hodiny a moje mi říká - běž ho vzbudit, večer neusne. Tož otevřu dveře do ložnice. Kluk seděl v posteli, oči mu skoro vypadly, na peřině proti němu sedí kohout a tak na sebe hledí a bojí se oba. Zařval jsem, otevřel jsem okno, kohouta jsem vyhodil na terasu, on se odrazil a vletěl zase zpátky. Už toho mám dost!" Večer jsem sousedům odnesla na omluvu lahvinku a sousedka mi říká:" Kde jste toho kohouta sehnali?" Řehtali jsme se ještě dlouho.
Marie Měchurová
Taky jsem se narodila mezi slepicemi. Přes prázdniny jsem tu havěť mívala na starost. To bylo pampelišek a kopřiv, co jsem jim trhala. Byla jsem ale hrozný rypák v jídle, skoro nic mi nešlo pod nos. Dnes bych si s chutí dala nějakou péčinku ze dvora. Hezká vzpomínka na dětství.
Irena Mertová
Hezké povídání, škoda, že nejsou fotky. Ale ta slepice je parádní. To víš, pro nás z města je to přímo exotika - moje vnučky viděly slepice prvně snad v nějakém zookoutku :-). Kdysi to bylo jiné, v Brně sousedi normálně chovali slepice i králíky.
Jana Šenbergerová
Eleno, vidím, že bývalo veselo na vašem dvorku. Bydleli jsme na okraji města v domě se zahradou. Dědeček choval slepice a králíky, a babička hlídala, abych nechodila do kurníku na vajíčka, která jsem měla ráda syrová, což se jí vůbec nelíbilo. Tatínek choval holuby. Přestože já nikdy neměla k chovatelství sklony, moje dcery jsou milovnicemi kdejaké havěti, se kterou jsem zažila spoustu různých příhod. Většinou proti své vůli. :-)
Alena Tollarová
Já jsem také holka z vesnice a slepice a králíci vždycky na dvorku a v králíkárně byli. Jako děti jsem si s nimi hrála, měla jsem např. ochočeného Klovanýska podle knížky, kterou jsem četla kolem dokola. Vozil se s námi po vesnici na invalidním vozíku mojí sestry :)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.