Bylo - nebulo. V jedný malý chodský vesnici, hu samejch Bavorskejch hranic přišly na svět spolčata Vojta ha Hadam. Ha vo dva roky pozdějc se kousek za kopcem narodíly dvě dívčí Manka a Káčí, teky v jeren den. Neburu to moje poudání moc dlouho natáhovát, habyste u toho nezaspáli. Za ňákejch 20 let pozdějc se ta chasa potkála na Domažlický pouti ha ďoučata si demů vodnášely perníkový srdíčka ha ňákou tu hubičku na lícátkách.
Íčko vám už nepovim, kerak k tomu došlo, že si Vojta vybral hubenou Manku ha Hadam pěkně voplácanou Káčí. Za rok bula veliká svarba, po kerý se dívčí nastěhovály do velký chalupy rodičů těch dvou kolíků. V hospodářství bylo prácí nad hlavu, vod čtyř hodin ráno, haž do klekání ba i dýl. Na ňákou televízi nebul nikdá čas, po devátý večer buli všichní v peřinách, hudřený jak tažný koně. Hale to nebránilo temu, haby se po roce nenarodily další spolčata. Mance dva klucí a Káčí dvě pěkný ďoučata, kerý už po třech letech pomáhali bábě a děrkovi při krmení tý různý havěti na dvoře i ve stájích.
To ce ví, že dřív nebo pozdějc se to mušílo stát! Čtyry mladý lidi, dobře krmený ha zdraví jako ta řípa, po sobě vobčás koukli ha hlavně Vojta, kerej byl vod svý Manky vomlácenej jako vobilí na mlatě, koukal na kulatou Káču s velkým zalíbením.
Jednou spolu rovnáli seno ve starý stodole, kde se ta patálie stála. Potvora malá myš zavadíla vo nohu Káči ha ta se ták vylekála, že upádla přes balík sena rovnou na záda. Sukně se jí přitom vyhrnula haž po bradu a to huž Vojta na nic nečekál ha vyrazil na ní jako splašenej bejk.
Na Chodsku se říká, že kam nemůže rohatej, pošle starou bábu! Ha teký že jó! Stará Skopalová šla zrovná demů z konzumu ha neprv si myslíla, že se ve stodole mrouskaj kočky. Zvědavá jak vopice se podívála škvírou mezi prknama a z toho, co vidíla se mušela druhej den vyzpovídat hu pana faráře haž v Domažlicích. Dyby šlo jenom vo tuto, nic by se nestálo! Vona ale mušíla jít hejtu ke všem drbnám ve vesnici, ha tak se huž večer Hadamovi vysmívala celá hospoda. Bratři se doma serváli jak dva vzteklý psi, sestry spolu pár dní nemluvíly ha druhej den viděl starej hospodář Hadama, jak chystá vraníky do bryčky. Já ti dám nosít peníze z gruntu k advokátům. Doma zůstaneš ha s Vojtou se domluvíš, že si je vobčás v noci prohodíte. Nikdo se nic nedoví a v chalupě bure zase ordung. Jak rozkázal, tak i bulo. Voba páry buly spokojený, jenom stará máma se každej boží den chodíla modlit ke kapličce, haby jim to pánbůh vodpustil!
Bulačinu jsem slyšel naposledy jako malý kluk, dnes už ji používají jen chodští muzikantí a zpěváci lidových písní. Ale, jestli si ji chcete užít a náramně se pobavit, přečtete si povídku J.Š. Baara " Jak dal sedlák študýrovat vola ". Je tak neskutečně aktuální, že to až " bere dech " ! Určitě ji máte někde v knihovně. Červené tužky nechte ležet " v šuplíku ", Bulačina nemá pravopis!
