Karibik na Hostibejku
Černobílé fotografie jsou z knihy Karla Zítka: Z Čech až na oceán. Závěrečná fotografie: autor.

Karibik na Hostibejku

25. 6. 2021

„Tak co Karibik, Karle,“ řekl jsem, když jsem se s kralupským přítelem uvelebil v  příjemném prostředí restaurace na Hostibejku vysoko nad městem.

Gymnaziální spolužák, známý mořeplavec a dobrodruh a hyperaktivní důchodce. To vše se skrývá v jedné osobě člověka rozložité postavy, sedícího naproti mně u piva a vyprávějícího o své poslední cestě.

„Ale dobrý, to víš, Karibik. Horko, teplé moře, krásný holky, zkrátka exotika. Jenomže jachtění je dnes čím dál tím dražší. Jen jsme tahali peníze. Dříve jsme všude zakotvili bez problémů, většinou zdarma. Teď to bylo hrozný. Zakotvíme v marině, přihlášení, celní odbavení, poplatky, a když odjíždíme na vedlejší ostrov, zase platíme. Pořád dokola.“

„Ale snad ti to zážitky za ty tři měsíce vynahradily, ne?“

„No, to určitě. Až na to vedro. Zpočátku bylo docela příjemně. Maximálně přes den 30 stupňů. Ale pak to přišlo. Do třicítky to snesu, ale čtyřicet už bylo na mě moc.“

 „To jsi plul přes Atlantik na plachetnici?“ptám se naivně.

„To ne, letěl jsem na Martinik a tam na mě čekal kamarád, který pluje kolem světa. A pak jsme jezdili po ostrovech.“

A Karel vyprávěl a vyprávěl a já poslouchal a tiše mu záviděl. Když jsem ho viděl naposled, slíbili jsme si podarovat vzájemně své knihy. Vyndal jsem tedy z kabely svoje čtyři zatím vydané knihy a ukazuji je Karlovi.

„V těchto třech knihách jsou naše cesty za posledních dvacet let. No a ta čtvrtá, to je taková malá vzpomínka na mládí. Ta tě asi moc zajímat nebude. Ale co tahle?“ a strkám mu pod nos svůj Středomořský kaleidoskop.

„No, to je ono,“ rozzářil se. „Alespoň si počtu.“

Na oplátku mi věnoval svou knihu Z Čech až na oceán.

„Je tam celý můj jachtařský život a taky moje největší plavba do Ameriky na Kolumbovy oslavy.“

Karlovi jsem toto karibské dobrodružství upřímně a nakonec i hlasitě záviděl. Záviděl jsem mu vlastně všechny jeho cesty po světových oceánech a také jeho neobyčejnou fyzickou kondici a vitalitu, se kterou vyrážel každoročně na své dobrodružné jachtařské výpravy. On mi zase záviděl naši cestu Předním východem a jeho historií.  A tak jsme si byli vlastně kvit.

Karel na své karibské výpravě

Vyšli jsme ven na terasu. Příjemné podzimní dny už odvály ze stromů většinu listí. Průhledem mezi obnaženými větvemi vidím dole pod kopcem Vltavu. A o kousek dál po proudu se vysoko nad řekou tyčí mohutná budova nelahozevského lobkovického zámku.

Přemýšlím, proč se vlastně do tohoto ošklivého města, které nemá vůbec žádné náměstí, pořád vracím. Ale asi to bude tím, že jsem v  Lobečku, přímo proti Hostibejku na druhé straně řeky, poprvé políbil svou malou tanečnici Janu, že dole ve městě je funkcionalistická budova gymnázia, kde jsem po tři léta vítězně bojoval se zarputilým třídním Čáňou a že tady, na místní hřbitov, už pomalu odcházejí i mí kamarádi. Těch důvodů proč by se našlo ale ještě víc. A tak se sem budu určitě ještě nějaký ten čas navracet. A možná to bude proto, že jsem tu býval doma. A možná, že tady doma ještě docela malým kouskem jsem. Nechť mi to mé současné Litoměřice i s  několika krásnými náměstími prominou.

Posezení s Karlem a Věrkou v kralupské kavárně. 

 

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Plachetnice, moře,cesty... To je nádhera. Děkuju za hezký článek Honzo.
Jan Zelenka
Děkuji všem diskutujícím. Karel je jeden z mých nemnoha ještě žijících přátel a já si přátel vážím.
Helena Přibilová
Pane Zelenko, děkuji Vám za zajímavý článek. Při zmínce o Karibiku se mi vybavily vzpomínky na naši cestu v roce 2015. Tehdy jsme navštívili čtyři ostrovy - Guadeloupe, Dominiku, Martinik a Svatou Lucii, mezi nimiž jsme se plavili středně velkou lodí. Každá plavba trvala přibližně 3 - 4 hodiny a já jsem na všech trpěla "mořskou nemocí". Ale jak už to na cestách bývá, na ty špatné zážitky se brzy zapomene a zůstanou jen krásné vzpomínky.
Martina Růžičková
Hezké vyprávění o zajímavém setkání.
Václav Soukup
Když se potkají dva cestovatelé, mohou si povídat celé hodiny.
Hana Šimková
Krásné povídání.
Zuzana Pivcová
Vážím si lidí, kteří nezapomínají na svůj domov a rádi se tam při každé vhodné příležitosti vracejí, a to mnohdy i z daleké ciziny. Např. moje sestra měla v Týně na stř. škole spolužáka, který se oženil s olympijskou vítězkou z roku 1968 ve skocích do vody. Žijí cca 50 let v Kanadě, ale on pravidelně přicestuje na sraz spolužáků, zatímco mnozí, kteří bydlí pomalu "za rohem", nechodí.
Eva Mužíková
Jendo, Ty máš tolik zážitků. Jsi vlastně velmi " bohatý" člověk. Umíš život prožít, jako ne každý.....i když to vždy podle toho co jsem si přečetla nebylo lehké.
Věra Ježková
Jendo, Karel je sympaťák. Víš, jaké bylo mé překvapení, když jsem náhodou zjistila, že je kamarád mé bývalé kolegyně - jachtařky. Svět je malý.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA