V poslední době se objevily dvě vážné připomínky k úrovni mého pravopisu. Chtěl bych za ně poděkovat paní M.H. a panu L.F. s tím, že mají pravdu v tom, že pokud někdo usiluje o veřejný písemný projev, musí pravopis dokonale ovládat.
Můj otec byl zahraniční průvodce Čedoku, děda prošel s legiemi až do Vladivostoku a ruský pradědeček byl carským režimem poslán s ostatními kozáky až do dalekého Baškirstánu. Nemohl jsem proto skončit někde v kanceláři, protože láska k cestování byla silnější než představy mé manželky o poklidném životě. S pravopisem jsem se tedy příliš nepotkával, přesto jsem chyby nedělal. To až teď po té 70-ce neuhlídám ani tu kozu, natož pak nějaká písmenka.
Píšu zcela spontálně, mám to za 20 - 30 min hotové, 2x zkontroluji a už mačkám tlačítko zveřejnit. Představa, že bych měl na stole Pravidla českého pravopisu a hrabal se v nich, je nereálná. Jsem tu od října minulého roku a napsal jsem něco málo přes 30 příspěvků. Některé se povedly, některé ne a já jsem hlavně rád, že se mně podařilo pár čtenářů alespoň trochu pobavit.
Tento článek v "Íčku" je tedy můj poslední, ale zcela odcházet se mně od Vás nechce. "Uklidím" se Chat - Sport, kde mně sportovci nějaký ten překlep jistě odpustí, protože vědí, že hlavní je se zúčastnit!
Kéž by byl pravopis jediným problémem mého starého mozku! Vyjdu třeba z obýváku na předsíň s jasným posláním, ale hned za dveřmi zapomenu, pro co jsem to vlastně šel - viz můj článek "Fenomenální paměť".
Ještě horší je to s mým sexuálním (ne)životem! Při vzrušení mně ten "starej trouba" pošle všechnu krev přímo do nohou, protože zapomněl, kde je to správné krevní řečiště! Ztvrdnou mně tedy obě dvě lýtka a já nechtěně zastavím provoz na křižovatce.
No, stáří je "prevít", který nám postupně krade vše hezké, ale musíme to brát s humorem!
