FOTO: archiv autora

Do kadeřnictví už nejdu!

11. 5. 2021

Můj příběh

Autor: Václav Soukup

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Potůčková 11.5.2021 18:56

Veselý článek, kromě tetování by se vyjímala i nějaká ta naušnice či pearcing

Zuzana Pivcová 11.5.2021 16:46

Vy jste se vzal fakt dohola? Ale mně se to jednou částečně podařilo také. Byla jsem před zájezdem na Thassos, nestačila jsem se zajít ostříhat a na můj vkus jsem měla vlasy vzadu dlouhé. Tak jsem vzala dámský holicí strojek a začala to brát tak nějak poslepu. No, byly z toho, jak já říkám, díry do hlavy. Věřte, že účastníci zájezdu kolem mě chodili nějak ohleduplně, pak mi došlo, že to přisuzovali zdravotním problémům.

Václav Soukup 11.5.2021 15:40

Tetování nesnáším ! Některé mladé děvčata jsou " pomalované jak Chodské truhly " a ubírá jim to na kráse. Ano Zdenko, je lehounká a nepotřebuji čepici.

Zdenka Soukupová 11.5.2021 13:08

Václave, na fotce jste s tou parukou? A tetování, jak píše Irena, by Vám fakt slušelo. ☺☺☺

Irena Mertová 11.5.2021 12:20

Hezké, teď by to chtělo ještě tetování :-) :-)

Věra Lišková 11.5.2021 12:15

Muži se vidí příliš kriticky, a pak jsou zklamaní. Popsal jste vše skvěle.

Marie Ženatová 11.5.2021 11:43

Díky moc za Vás veselý článek* - hezky jsem se u něj pobavila*

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá