Když jsem měla ještě zahrádku, pampelišky jsem nesnášela. Byl to plevel a okamžitě, jak se objevily na mém pěkném trávníku, tak jsem je hubila. Také sousedé neměli pampelišky rádi a dávali si dobrý pozor, aby ze žádné přilehlé parcely jim chmýří pampelišek nepřiletělo na jejich pozemek.
Přešly však roky, já jsem zestárla, zahrádku už nemám, ale začala jsem si více všímat přírody kolem. Objevila jem krásu pampelišek. Vždyť ty jejich hlavičky v trávníku vypadají jako malá sluníčka.
Vážím si každé pampelišky, protože mi přináší radost do života. Pampeliška je i léčivá a dá se mimo jiné z ní udělat pampeliškový med. Pampeliška je kytička, která si dokáže svůj prostor najít kdekoliv. Roste i tam, kde si myslíme, že to možné není.
Strašně obdivuji její životaschopnost a odvahu a velkou vůli k životu. Dokonce si dovoluji říci, že bychom si z pampelišek měli vzíti příklad.
Snažme se nenechat se zahubit. Buďme stejně životaschopní, a když to nepůjde jinak, vystrčme své hlavičky i v místech, o kterých si myslíme, že to není možné, a věřme, že to opravdu možné je.
Posílám pár fotografií a doufám, že si pampelišky také zamilujete a nebudete je zbytečně hubit. Dívejte se, kde všude jsou schopné si najít prostor pro sebe.
