Na zemi nezůstanu
FOTO: Ingimage

Na zemi nezůstanu

21. 4. 2021

Ano, ono se to dobře říká, ale ze země se vstává špatně, alespoň mně určitě. No, je pravda, že chodím celkem dobře, i když mi neoperované zůstalo jenom jedno koleno. No, to víte, že se ho snažím šetřit, protože na další operaci už se necítím. Jo, chodím dobře, ale nesmím upadnout na zem, protože sama totiž nedokáži vstát.

Dávám si tedy velký pozor, ale znáte to. Dávám si sice velký pozor, ale špatně šlápnete nebo se vám zamotá hlava a už ležíte. Ležíte jako velký brouk na krovkách a čekáte na nějakou pomoc.

To se mi stalo nedávno. Šla jsem s pejskem na procházku, a nevím, jak se to mohlo stát, ale zamotala jsem se do vodítka. A plesk, už ležím v celé své ne nepatrné hmotnosti. Pejsek se udiveně tváří a diví se asi proč nepokračujeme v procházce. Pak si ke mně přilehne, protože si  možná myslí, že máme odpolední odpočinek jako doma na gauči. Ležím jako pytel a přemýšlím, co budu dělat. Telefon s sebou jako vždy nemám i když mi rodina vtlouká do hlavy, že ho nosit musím, právě když třeba nastane nějaká  moje neobvyklá příhoda. Ležíme tedy s pejskem za kostelem na trávě, která v této době je ještě opravdu dost studená. Nikde nikdo nejde, až se najednou objevila taková mladá dívenka. Snažila se mě na nohy postavit, ale nešlo to, protože jsem na ni byla moc těžká. Poprosila jsem ji tedy, jestli by někoho nenašla a nepřivedla mi ho na pomoc. Podařilo se jí přivést takové dva silné chlapy a ti mě docela v pohodě postavili na nohy. Ale rychle odešli, protože asi někam spěchali. Už je nezajímalo, jestli se rozejdu.

Na chvíli jsem o tom přemýšlela a pak jsem nohy a celé tělo donutila dojít domů. No, celkem to dopadlo v pohodě, ale pak jsem se zasnila a vzpomněla si, že když jsem jako mladá upadla na chodníku, tak mě jeden sympatický muž donesl v náručí až domů.

No, to už opravdu nehrozí. Ale lidičky, dokud stojím na nohou, nebo mě někdo hodný zvedne, tak je to fajn. Prostě na zemi nezůstanu.,

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Ano,mobil s sebou, je to jistota. Od jisté doby než něj už ani já nedám ani ránu.
Irena Mertová
Tak příště mobil s sebou :-)
Soňa Prachfeldová
Pády mohou být nebezpečné, většinou snad dopadnout dobře. Myslím že teď je tolik pádů starších lidí že se najde vždy někdo ochotný pomoci a ani to není k smíchu. Byla jsem několikrát svědkem jsem se snažila pomoci když se někomu udělalo špatně a vím že jsou lidé solidární tak to není s námi ještě tak špatné. Přeji Hanko hezké jaro bez pádů a ve zdraví.
Hana Šimková
Evičko co je pod postelí, pod skříní to tam zatím zůstane protože se nedokážu ohnout.
Eva Mužíková
Přestože jsem dokud stojím na nohou velice čiperná, jakmile upadnu musím si nejdříve kleknout a pak pomocí rukou zvednout. Naštěstí se mi to nestává často, spíš když se do polohy v leže dostanu při hledání čehokoliv třeba pod postelí.
Alena Švancarová
Ivanko a také nevím kdo to řekl-Není hanba upadnout,ale příliš dlouho ležet.
Naděžda Špásová
Občas se mi to stává, a samozřejmě, že je to někde, kde chodí lidi. Zatím se mi vždycky podařilo vstát sama a celkem rychle. Snad to tak zůstane ještě pár let. V každém případě, je to vždycky nepříjemné. :-)
Alena Vávrová
Hani, přeji ti, abys měla vždycky takovou kliku a aby se vždy našla pomocná ruka, která ti pomůže zpátky na nohy. Svoje držkopády už ani nepočítám, vždycky se to semele, ani nevím jak.
Jana Šenbergerová
To máš pravdu, Hanko. Když jsme byli mladí, bylo snadné poradit si s přitažlivostí zemskou. Dál to rozebírat nebudu, protože další myšlenky jsou poněkud morbidní. :-)
Zuzana Pivcová
Ten závěr, Haničko, je pěkný, symbolický. Když jsem ještě pracovala v archivu a už jsme byli na Ruzyni, dobíhala jsem jednou vlak a zakopla a padla až na břicho. Nějaký mladý muž mi pomohl se zvednout a pak si ještě ve vlaku sedl blízko mě a zjišťoval, jestli se cítím dobře. Byl velmi ochotný. A to už jsem nebyla mladice, kterou by vzal rád někdo do náručí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.