FEJETON: Tramvajový predátor
Ilustrace: Tomáš Polák. Poskytnuto portálu i60

FEJETON: Tramvajový predátor

4. 4. 2021

Řekl bych věk tak pět let, něco přes metr, trochu nadváha. Prstem pronásleduje dešťové kapky stékající po druhé straně tramvajového okna.

„Dědo, proč prší,“ pozvedá zrak k vedle mě stojícímu chlápkovi, řekl bych tak šedesátka, něco kolem stopětasedmdesáti, trochu nadváha.

„Víš, Luděčku, to je v přírodě tak udělané, že na vodičku v moři, v řece a třeba v rybníčku svítí sluníčko, ta vodička se změní v páru, ta pára stoupá do nebíčka a tam se z ní stanou mráčky. No, a když je v mráčcích té páry moc, zase padá dolů jako vodička. No, a to pak třeba leje jako z konve a my jsme celí mokří, viď, ha ha ha.“ Luděčkův děda je evidentně sám se sebou velmi spokojen, bleskne kolem sebe pýchou nadívaným pohledem a něžně upraví kulicha na Luděčkově zvídavém čelíčku.

„A sakra,“ zazní mi v duchu, „předek vysvětlovatel neboli obětavý pečovatel o inteligenční rozvoj vlastního potomstva!“ Mám chuť vzít ho kolem ramen a říct mu, ať neblbne a neklade sám na sebe pasti, ale dialog v kodrcání tramvaje už běží dál.

„Dědo, teta Anička má nohy jako konve, říkala to mamince. Taky jí z nich leje?“

„Víš, Luděčku, to se jen tak říká, teta Anička moc pracuje, bolejí ji z toho nožičky a otečou jí a pak se právě říká, že jsou jako konve plné vodičky. Ale žádná vodička v nich není.“

„A co jí z nich teda leje, dědo?“

Vím, že je hotovo! Past scvakla, predátorovy mlíčňáky se zaryly do těla oběti, na útěk je pozdě. Děda samozřejmě stále žádné nebezpečí netuší.

„Tetě Aničce se nic z nožiček neleje, Luděčku, jenom někdy jí teče krev, když si třeba odře kolínko jako ty, pamatuješ,“ poctivě pracuje zodpovědný děd.

„Je krev mokrá jako vodička, dědo?“

„Je vodička mokrá i uvnitř, dědo?“

„Může lejt jako z konve krev, dědo?“

„Pro rány egyptské,“ říkám si, „ten mu dává masáž!“ Kmet ale bojuje jak lev, odpovídá, loví v kontejnerech dávno zapomenutých informací, chrlí zdrobnělinky, krabatí čelo. Jen jeho zrak jako by zvolna ztrácel světlo. Luděček se snajperskou neúprosností pálí dál.

„Dědo, a když svítí sluníčko na krev, tak je z ní taky pára?

„Dědo, a když budu hodně pracovat, taky budu mít nožičky jako konve?“

„Dědo, a kolik je v nebíčku mráčků?“

„Víš, Luděčku, někdy je v nebíčku hodně mráčků a někdy je přece nebíčko celé modré a není tam žádný mráček. To si vždycky říkáme, jak je hezky, viď. “

„A proč někdy v nebíčku nejsou mráčky, dědo?“

Zachycuju dědův letmý pohled volající o pomoc, ale uvědomuju si, že jsem blbec a srab. Blbec proto, že fakt validně nevím, proč někdy nejsou na nebíčku mráčky, srab proto, že nezasáhnu a třeba nepronesu hlasem velikým: „Pro slepičí kvoč, milej Luděčku, a teď už hergot koukej sklapnout pusinku!“

Děda se ještě se pokouší o docela kvalitní fintu:

„Až budeš chodit do školičky, Luděčku, všechno se tam budete učit. Paní učitelka ti všechno řekne a ty mi to pak budeš doma vyprávět. Těšíš se do školičky, Luděčku?“

Luděček chladnokrevně vrací úder: „A ty jsi chodil do školičky, dědo? A byla tam paní učitelka, dědo?“

Pro mě finito, musím okamžitě z téhle zapeklité tramvaje ven! Na cigáro. Mám přece jen nějakej ten smysl pro starochlapskou solidaritu a nesnesu přihlížet, jak si mrňavá šelma luděčkovitá krájí vlastního prapředka k svačině. Zavinil si to sice sám, přesto bych mu rád pomohl. Ale copak jsem meteorolog, hydrolog, hematolog, znalec biblických textů nebo snad dokonce paní učitelka?

 

Tomáš Polák

 

 

 

 

 

 

 

Fejetony Tomáše Poláka
Hodnocení:
(5 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Milan Pepo
Přečetl jsem si článek a první příspěvky poprvé a zasmál se tomu. Vrátil se k článku po pár hodinách... a příspěvcích a zjistil, že ,,Herodes byl skutečně král." Asi bych takového vnoučka, minimálně v duchu uškrtil. Vracím se k článku a dalším příspěvkům po dalších pár hodinách a zjišťuji, že bych byl sebevrahem. Když se vrátím zpět tak zjišťuji, že jsem NEBYL JINÝ. Tedy alespoň podle vzpomínek rodičů a příbuzných, kteří ještě žijí. Vzpomněl jsem si totiž na jedno vyprávění babičky ... (+ 96), jak jsem v pěti letech podobným způsobem vytočil průvodčího vlaku. Děda mašinfíra, babička celý život na dráze , takže jsem jízdní řády uměl dřív než Honzíkovu cestu. A babička vždy vzpomínala, jak jsem jednou při kontrole cestovních lístků přivedl průvodčího svými dotazy téměř k zoufalství. Takže nepomlouvejme tady své vnoučky. Podívejme se na sebe.;-)
Marie Ženatová
Díky moc za hezký fejeton*. I já jsem zažívala nekonečné otázky typu "proč" jak u svých dětí , tak i u mnoha vnoučátek - snažila jsem se také neustále dobře odpovídat, ale někdy jsem byla také v koncích...* Dnes odpoledne mne překvapil můj nejmladší 11letý vnuk větou, že on nebude nikoho na Velikonoce mrskat, protože je to "barbarský zvyk..." Touto větou mne dnes úplně usadil do nejtemnějšího kouta mých řečnických schopností...*
Daniela Řeřichová
Zažívala jsem takové nekonečné otázky s dětmi a vnoučaty a ráda na to vzpomínám, přestože jsem si taky mockrát nevěděla rady.
Zuzana Pivcová
Většinou jezdí děti s maminkami a ty často mobilují, Někdy položí dítě třikrát stejnou otázku, než si maminka všimne, že se jí vůbec něco ptalo. A odpověď je buď jednoslovná nebo jen taková, aby se neřeklo. Jednou jsem zažila kluka s dědou, táta to asi nebyl. Ti si povídali hodně odborně. Děda nebyl z těch, kteří pro mládež nejsou žádným přínosem. Měl se znalostmi navrch a kluk to viditelně oceňoval.
Dana Procházková
Také si s vnoučkem spíš povídáme než zíráme do mobilu. Jednou jsme se procházeli po Františkových Lázních a objevili krásný dům, nahoře s dřevěnou věžičkou. Říkala jsem vnoučkovi: "Tam by se tak krásně sedělo, pletla bych a dívala se na procházející se lázeňské hosty." Vnouček ihned odpověděl: "Babi, je to slepá ulice." Není to prostě pětiletý snílek, ale realista.
Libuše Křapová
Martine, nebuďte tak pesimistický :-) Jani, mne tahle naposledy poučoval vnuk :-) Je mu tedy už deset a tak nad různými věcmi přemýšlí. Nedávno mi vysvětloval, co mám dělat, když na mne pojede auto. Mám před ním co nejrychleji utíkat, protože řidič brzdí, tím zpomaluje a než dobrzdí, já mu stačím utéct a nebo ten náraz nebude tak silný. Ptala jsem se ho, kdo mu to říkal, celý pyšný mi sdělil, že na to přišel sám :-) Uvažoval nad různými rychlostmi a toto mu z toho logicky vyšlo :-) Máme chytré potomky, že, Jani ?
Martin Vrba
To bylo asi něco z doby ještě z „předpotopní“ – z doby, kdy ještě nebyly chytré telefony, které naši civilizaci zatopily, z doby, kdy lidé ještě v dopravních prostředcích sledovali, co se kolem nich děje a občas se spolu i příjemně bavili, nebo se jen na sebe alespoň usmívali, nebo se krutě hádali, kdo je z nich více nemocen a má tedy větší nárok na místo pro invalidy. Dnes je každý zahleděn jen do svého mobilu a od okolního světa je často utěsněn i sluchátky. A děti, tak ty se sotva zajímají o takové věci, že má nějaká bába v příbuzenstvu nalité nohy jako konve a ty, které by už se dokázaly nad tím zamyslet a položit otázku, tak by ji nepoložily, ty zajímá jiná bábi – zlá Granny a jak ji zabít a paří i přes hodinu například podobné hry: https://www.youtube.com/watch?v=X-qWKWBO42U Tak jako můj vnuk.
Jana Kollinová
Článek mě potěšil. Při své poslední procházce s pravnučkou jsem nebyla zahrnuta otázkami, naopak, informacemi. Ukázala prstíkem na opeřence a informovala mě, že je to kos. Po chvíli mi představila labuť, opičky, kačera , holuby a veverky. Zastavila se u okrasného pruhu právě rozkvétajících jarních květin vysázených v trávníku před muzeem a upozornila mě na kvetoucí narcisky. Ostatní kvítky ještě nedokázala pojmenovat, ale nezatěžovala mě otázkami, pravděpodobně se o doplnění znalostí obrátí na rodiče a později bude své nově nabyté znalosti se mnou sdílet.
Věra Ježková
Perfektní. Děkuji, báječně jsem se pobavila. :-)
Jaroslav Kolín
To mi připomnělo jednu povídku J. Haška: Strýčku, proč je moře slané?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.