Ve stínu ráje
Akademický malíř František Hora: Třebenice s Košťálovem

Ve stínu ráje

9. 3. 2021

Krátké povídání o Třebenicku, které jsem napsal v roce 1961 v sedmnácti letech,

a které je zveřejněné v mojí vzpomínkové knize Návraty. 

 

Víte vy vůbec, že ráj přece jen existuje? Neříkejte, že ne. Každý z nás má nějaký ten svůj ráj. A proto je každý z nás tak trochu věřící. Kdyby bylo Bohem vše krásné, co je kolem nás, byl by ze mne ten nejortodoxnější věřící na světě. Chci tímto jen dokázat, že ráj skutečně je. Že existuje. Můj, možná, že i váš malý ráj, kam se uchylujete, který vzýváte a na který vzpomínáte.

Jeli jste někdy malou lokálkou z Lovosic směrem na Most? Jestli ne, tak nasedněte. Až vyjedete z  města a zbavíte se nepříjemně vyschlého vzduchu, nasáklého prachem a pachem chemičky, až přejedete silnici a vjedete doprostřed polí a květů, otevřete okno. Ovane vás teplý závan jara a jakási těžká vůně. To voní stráně a zahrady a nahoře na zvlněných ladech voní rozkvétající jabloně a žluté trsy hlaváčku.

Ani se nestačíte vynadívat kolem a vystupujete. Neuvítá vás ale nic zvláštního. Jen malé a tiché provinční městečko. A přece tu něco zvláštního je. Je to neviditelné, nedefinovatelné a je to všude kolem vás. Prostupuje to celou vaší bytostí, dýchá to na vás z ulice, ze vzduchu. A vy, lidé z města, unavení prací a každodenním shonem, otevíráte najednou všechny póry těla a napínáte všechny smysly, abyste toto nedefinovatelné kouzlo zachytili. A pak vyrazíte vzhůru. Na Košťálov, Kozihorky, na Skalku, na Oltařík. Budete procházet krajinou a dýchat těžkou vůni jara.

Pochopitelně nemusí být vše tak ideální, jak tady líčím. Může vás přitom zastihnout déšť, kdo ví? V tom případě si asi sednete do Radnice na pivo, nebo na kávu a budete trpělivě čekat, až přestane. Můžete se přitom dívat na dešťové kapky, stékající po okenním skle a poslouchat při tom rozhovor místních fotbalových odborníků o tom, jak dopadne letošní liga. Nic zvláštního. Tak, jako všude. Jen s malou krajovou obměnou.

Přestalo pršet. Vycházíte ven. Ze vzduchu zmizela ta těžká omamná vůně, po které až hlava bolela. Vzduch je prosycen jarní vláhou a vůní slunce, vůní tisíců květů na svazích kopců a rozkvetlými lady. A člověk, brouzdající se tím krásným, rozkvetlým jarem mezi kopci a vesničkami na jejich úbočích, má určitě pocit sváteční. A rád by řekl, nebo napsal něco velkého a krásného. Ale protože ne každý je spisovatelem, sedne si někam do vesnické hospůdky, dá si turka a napíše dopis, nebo alespoň lístek. Že sluníčko svítí, že ho bolí nohy a že je tu přece jen ráj na zemi.

 

Třebenice, květen 1961

 

 

Hazmburk

/kresba obou obrázků - Jan Zelenka starší/

 

můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Moc ráda jsem si na článkem a obrázky oživila svoje vzpomínky na nejednu cestu tímto krajem. Jezdívali jsme do Dřemčic pro meruňky, Košťálov nás jednou vyzval ke zteči "rovnou za nosem", tedy spíše za těmi fantastickými výhledy, v třebenickém muzeu jsem vzdychala nad krásou českých granátů a moje sousedka a kamarádka pochází z Třebívlic, kam mě sebou vzala...no a z lásky a obdivu k celému Českému Středohoří jsem se již vyznala nejednou. Jendo, dík.
Jitka Caklová
Pane Zelenko, úzce spjatou s "rodnou hroudou", mě nikdy dálavy nelákaly. Nemusí to být jen rodný kraj, když kdekoliv zažiji něco hezkého, stává se to pro mě srdeční záležitostí a Váš článek ve mně hezké vzpomínky vyvolal. Nic víc.
Anna Potůčková
Pěkný článek a krásné kresby!
Alena Švancarová
Pane Zelenko toto jste psal v 17 letech?Řekla bych ,že toto psal zralý muž,který je po výšlapu ušlý a ví ,jak je v té chvíli příjemné sednout do hospůdky a dát si sklenici piva nebo kávu.Veškeré Vaše příspěvky čtu ráda,píšete hezky.
Naděžda Špásová
Na Košťálu i Hazmburku jsem byla osobně, bylo to sice trochu víc do kopce, ale rozhled byl nádherný.
Jan Zelenka
Paní Caklová, vy ten kraj znáte? Dodnes je to moje srdeční záležitost. Je to můj rodný kraj.
Zuzana Pivcová
Umělecké nadání všeho druhu se u vás v rodě viditelně dědí z generace na generaci. Zvláštní, když si představím, že mi bylo 12 let a ještě 2 měsíce žil náš tatínek. Děkuji.
Jitka Caklová
Jóó, kde jsou ty časy.... Třebenice - Teplá - Vlastislav - meruňkový sad pod Skalkou, hezké vzpomínky.
Marie Ženatová
Moc děkuji za Váš milý příběh* Vidím se v něm i já sama, když mne někde něco moc zaujalo tak jsem také vždy musela o tom několik slov napsat do svého každodeníčku, který jsem měla neustále u sebe. A to samé i můj tatínek, který zase měl neustále u sebe nějaký tužší papír a co ho zaujalo ihned kreslil a doplňoval i nějakými veršíky...*

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.