Informační dieta. Trend, který je dobré znát a vyzkoušet právě v této době
Ilustrační foto: ingimage.com

Informační dieta. Trend, který je dobré znát a vyzkoušet právě v této době

2. 3. 2021

Mediální detox, informační dieta, pozitivní zpravodajství. To jsou pojmy, o kterých se čím dál více mluví. Neznamenají, že má člověk takzvaně strkat hlavu do písku před novými informacemi. Ale mohou být nástrojem, jak přežít v mizerné době.

Napětí v ramenou a nohou, poruchy dechu, problémy se spaním. I tak se může projevovat nervozita a nejistota z přemíry negativních zpráv. Psychologové vědí, že existuje jev, kdy negativní informace vyvolá v člověku takovou nervozitu, až se to projevuje na jeho fyzickém zdraví. Výsledek je jasný: člověk, který se cítí mizerně nejen psychicky, ale už i fyzicky, je na tom časem psychicky ještě hůř, protože podlehne přesvědčení, že je nemocný.

Už dříve si hodně lidí stěžovalo, že se na ně z internetu, z televize, z rozhlasu a dalších médií valí převážně špatné zprávy. To si ale ještě nedovedli představit to, co slyšíme a čteme nyní. Neustále slyšíme o tom, kolik lidí zemřelo, onemocnělo, přišlo o práci. Takový proud negativních informací lidstvo nikdy nezažilo, protože sice prošlo těžkými válečnými útrapami, ale informace se tehdy nešířily tak jako nyní. Dříve lidé prakticky nevěděli, co přesně se děje v jiných zemích, mnohdy ani v té jejich. Jen si vzpomeňme na dobu, kdy mnozí lidé netušili, že existují koncentrační tábory a těm, kteří se z nich vrátili, nevěřili, že něco takového prožili. Prostě o tom neměli informace, ty se k nim dostaly až později.

Nyní se ví rychle o všem a mnohdy i o tom, co se vůbec nestalo. Kdo si toto neuvědomuje, je na cestě k vlastní zkáze.

„To, co naši psychiku nyní ovlivňuje asi nejvíce, je absolutní nejistota, nepředvídatelnost, nesrozumitelnost činěných opatření a řada negativních zpráv,“ uvedl psycholog Radek Ptáček. „Lépe jsou na tom lidé, kteří se od negativních zpráv umí odstřihnout a dokáží se těšit na budoucnost,“ dodává.

Problém je v tom, že negativní zprávy vyvolávají další negativní zprávy. Když si na internetu čteme o přibývajících těžce nemocných, hned na nás vyskakují odkazy s podobnými tématy. My na ně klikáme a tudíž získáváme pocit, že nic jiného se na světě neděje. Máme dojem, že všichni jsou nemocní a my, logicky vzato, zanedlouho budeme taky. Už nás bolí ramena, špatně spíme, ráno jsme kýchli, takže to je jasné, už to máme. Nedostávají se k nám totiž zprávy o tom, že vedle té mizérie se odehrává i normální život. Že lidé vyrábějí kvalitní věci, že se rodí děti, že vykvetla unikátní kytka, že někdo vymyslel něco zajímavého.

Novináři a editoři nyní velmi často řeší, jaké zprávy vlastně zařazovat. Ty o kruté realitě, které působí negativně? Nebo ty milé, zábavné? Budou lidi v těžké době zajímat? Nebo dělat nějaký jejich mix? A není to hloupé mít hned za zprávou o tom, kolik lidí umřelo, zprávu, že se  narodil lachtánek?

Jenže právě lidé, kteří si umí ve svých hlavách vytvořit takový vlastní mix zpráv, jsou na tom v této době lépe. A také ti, kteří dokáží posoudit, z jakého zdroje negativní zprávy pocházejí, co se nám snaží sdělit, ale hlavně, proč a v jaké situaci je čteme.

Jestliže si jednou denně prohlédneme, jak se situace vyvíjí, je to správné. Jestliže se pak zasekneme u počítače na tři hodiny a necháme se pohltit dalšími a dalšími články na téma covid, není to správné.

„Jestliže hltáte pouze negativní zprávy, vaše naštvání nebo úzkost se zvyšuje,“ upozornil psycholog Dalibor Špok. „Je na každém člověku, čemu sám sebe vystaví, jaké prostředí si kolem sebe vytvoří a to platí i u čtení a sledování informací,“ dodal.

Ne, opravdu to neznamená, že by člověk měl začít tvrdit, že covid neexistuje, případně, že ho lze zahnat pozitivním myšlením, což si někteří lidé opravdu myslí. Znamená to jen to, že se člověk nenechá pohltit pocitem, že nic jiného než covid neexistuje.

On je vážnou hrozbou, realitou, ale souběžně s ním se dál odehrává běžný život. Jiný, než jsme ho znali, ale stále je to náš osobní, běžný život. A je na každém, jestli si ho dělá co možno nejhezčí nebo co možno nejhorší. K té druhé variantě přispívá právě situace, kdy si člověk neumí naordinovat informační dietu.

média psychika životní styl
Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Švancarová
Pane Zelenko já také ne a přesto z té situace,která se vleče,začínám být unavená.A nejen já,samozřejmě.
Lenka Kočandrlová
Nejlepší je se procházet v lese,kochat se krásnými stromy,vnímat ptačí zpěv,pod nohama měkkost mechu,těšit se na houby,co v tom mechu určitě za několik měsíců vyrostou...Prohlížet si pupence,začínají nalévat,a v každém je schován list,který nás brzy potěší svou jarní zelenou...Na pasece ve slunečním pruhu se točí nějací hmyzáci,víří a také se radují z toho,že přečkali zimu. V zapadlých stinných koutech ještě leží zmrzlý sníh,okolo pramínek vody,co teče do potůčku,který spěchá a cestou šplouchá a odnáší zimu někam pryč....Covid přišel,ale je zákonité,že zase zmizí,Příroda zůstává.Asi tak to vidím.
Jana Kollinová
Záleží na každém jedinci, jak si dokáže v hlavě srovnat "nadílku" informací.
Jan Zelenka
Zatím jsem se nenechal zblbnout negativními informacemi.
Věra Ježková
Nechápu, proč se pro běžné chování hned musí vymýšlet nové, zbytečné termíny. Asi aby bylo o čem psát a znělo to odborně. Je přece přirozené, že v rámci zachování duševního zdraví k sobě pouštím negativní zprávy jen v omezené míře.
Danka Rotyková
Všichni, kdo se přede mnou vyjádřili, mají pravdu. Kdybychom se všemi těmi informacemi zahlcovali, mohli bychom na to doplatit. Navíc je dnes i poměrně časté, že jeden odborník nesouhlasí s druhým, ač podle zaměření mají stejné vzdělání, podle titulů jsou na vysoké odborné úrovni. Tak co si potom já, v tomto oboru naprosto nevzdělaná, mám myslet? Protože jsem ale zvědavá, ráno se vždy podívám na počet zemřelých a nově hospitalizovaných, s nadějí, že to bude lepší. Zatím jsem však byla vždycky zklamaná. Je to smutná doba.
Milan Pepo
V téhle situaci si vždy připomínám dobu, kdy jsem velel tankové jednotce. Sedíte v tanku, uzavřeném prostoru a vaše informace o okolním dění jsou omezeny jen průzorem o velikosti mobilního telefonu a výhledem za první terénní vlnu. Ve sluchátkách vám to cvrliká, překrývají se vzrušená hlášení od vedlejších jednotek, slyšíte výbuchy, ale nejste schopni pochopit ,,kde " se v této situaci nacházíte. Strach vám stahuje žaludek. Nervózně koukáte na SDIO, kdy se vám rozsvítí červená dioda, která vám signalizuje odkud jste byli zamířeni a ve sluchátkách se ozve nepřerušené pípání, že je konec. Za minutu, za vteřinu... Postupně vás ten strach a to napětí opouští. Přestanete vnímat hlášení zoufalého kolegy kdesi na levém křídle pár kilometrů od vás. Soustředíte se na sebe... ,,Jak už bych potřeboval sprchu a čisté prádlo..." Na svou osádku. Ti kluci na tom musí být stejně. Položíte dlaň na rameno střelce pod sebou. Opětovně se vás dotkne. Letmé poděkování za povzbuzení. Pochopil. Pak se podíváte doprava, doleva jak jsou na tom vaši na křídlech a soustředíte se jen na váš úkol. Přestanete myslet na tu odpornou červenou diodu. Hodina má šedesát minut. A jen co teď o tom přemýšlím, uplynulo pět, deset minut než dosáhneme konečné čáry. A bude ta sprcha a čisté prádlo a teplé jídlo... S tím koronavirem je to stejné. Děsil jsem se zpráv z Itálie, děsil jsem se narůstajícímu počtu nemocných, nakažených i mrtvých. Zasáhla mě smrt nejbližšího kolegy. Rozčiloval jsem se nad neschopností našeho velení. Sledoval jsem zprávy kolik je v naší obci nakažených a kdo... Než jsem zjistil, že je to jako v tom tanku před desítkami let. Oprostil jsem se od informací z ,,druhého" křídla, přestal hodnotit nadřízené. Soustředil jsem se na sebe, nejbližší, rodinu, přátelé, občany. Co pro sebe, rodinu, občany jako dlouholetý zastupitel můžu udělat. Jak nás všechny ochránit. A počítat minuty (dny), kdy opět všichni budeme moci si společně vedle kulturního domu zahrát tradiční kroket, na podzim uspořádat setkání seniorů, oslavit společně konec roku. A tak to vysvětluji i svým nejbližším. Od rodiny až po sousedy. Myslím, že to nás drží. Nepopíráme existenci covidu. Nepopíráme existenci přeplněných nemocnic. Nepopíráme počty zemřelých. Ale nelze pořád žít s těmito myšlenkami. Je třeba se soustředit na to co je tady a teď. Nezachráním Zemi, nezachráním stát, nezachráním okres. Ale můžu zachránit to co mám ve svém dosahu.
Olga Škopánová
Novináři řeší akorát to jak to udělat, aby zpráva byla co nejděsivější a nejbombastičtější.
Marie Faldynová
Je opravdu na nás, co si vybereme a čím se budeme zabývat. Už to, že jsem soběstačná, je důvod k radosti. Strach paralyzuje, člověk neudělá ani to, co by jinak zvládl.
Růžena Kuželková
Já bych řekla - přečíst a nadále jet podle svého,tak to alespoň řeším já.Nebabrat se v novinových článcích a myslet pozitivně,protože nám nic jiného nezbývá a nenechat se vtáhnout do jejich" šarvátek".Každý,co uzná za vhodné dle jeho smýšlení.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.