Jak jsem přišla o deštník a málem i o manžela
Koncert v Schönbrunnu. FOTO: M. Werner, wikimedia.org, licence CC BY-SA 3.0,

Jak jsem přišla o deštník a málem i o manžela

27. 2. 2021

Ještě jsme si s manželem nenechali na Nový rok ujít v TV ani jeden přenos koncertu Vídeňské filharmonie. Bývá to nádherný hudební zážitek doprovázený krásnými záběry na rakouskou metropoli, její okolí a kulturní památky, doplněné vystoupením předních světových baletních a tanečních souborů a sólistů.

Když jsme plánovali letní dovolenou a procházeli katalog naší oblíbené cestovní kanceláře, narazili jsme na zájezd do Vídně na každoroční jarní koncert tohoto světoznámého tělesa v krásných zahradách Schönbrunnu, bývalém letním sídle Habsburků. Domluvili jsme se s přáteli a vyrazili. Byl čtvrtek 25. května 2017. Vyjeli jsme pohodlným autobusem v odpoledních hodinách směr rakouské hranice. Na místo jsme přijeli s předstihem, takže jsme si mohli v klidu prohlédnou krásné barokní památky a květinovou výzdobu v Schönbrunnu i v přilehlém parku. Všude jsme ale naráželi na hloučky příslušníků policie. Dva dny před tímto koncertem uskutečnili islámští teroristé krvavý teroristický útok v Londýně. V celé Evropě zavedly státy přísná protiteroristická opatření, a nevyhnulo se to ani tomuto koncertu. 

Do zahrady jsme vešli hlavní branou a kousek za ní jsme museli ukázat zavazadla a odevzdat dva naše krásné deštníky, které jsme dostali na Vánoce od našich dětí. Na trávě už se kupila pěkná deštníková hromádka, byly jich tam  desítky. Položili jsme je k jednomu stromku s tím, že si je tam po skončení koncertu vyzvedneme. V koutku mysli jsem tušila, že je vidíme naposledy. Ostatní museli odevzdávat i deky a karimatky - na tomto koncertu si nesměl nikdo sednout do trávy, všichni museli stát. V celém parku i zahradách byly rozmístěny kovové bariéry. Nicméně atmosféra byla příjemná, počasí hezké, všichni jsme byli natěšeni na krásný hudební zážitek. Po celém prostranství byly nainstalovány velké obrazovky, na kterých se promítaly záběry z pódia. 

Když se setmělo, koncert začal, a byl to opravdu velký zážitek. Stáli jsme s kamarády opřeni o bariéru a manžel stál přesně za mými zády. Blížil se závěr koncertu, a on se  rozhodl, že bariéru obejde. Před tím si, bohužel, nevšiml, že pořadatelé několik kusů přidali, takže cesta ke mně se mu trošku prodloužila. Když je obešel, nikde nás neviděl, ba ani nenašel. V panice se vydal zpět stejným směrem, kterým jsme přišli.  Dodnes nechápu, jak to udělal, že trefil hlavní bránu. Pořadatelé ji totiž uzavřeli, aby zmátli případné teroristy, a vypustili diváky jinými branami. 

Americká operní diva Renéé Fleming dozpívala česky na závěr koncertu árii Rusalky od Antonína Dvořáka a já jsem zjistila, že manžel za mnou není, že zmizel. Na těchto koncertech bývá účast asi 40 tisíc posluchačů. Najít v takovém davu ztracenou spřízněnou duši je opravdu problém. Manžel nebral mobilní telefon a já jsem se již viděla plačící na policejní služebně, viděla jsem policisty prohlédávající vídeňská zákoutí a náš autobus bez nás přejíždějící u Mikulova hranice do mé milované vlasti. Asi po deseti minutách manžel konečně telefon zvedl a oznámil třesoucím hlasem, že stojí u hlavní brány a čeká na nás. 

Zatím valící se dav nás odnesl k jedné z bočních  bran a my se dostali ven ze Schönbrunnu. Okolí jsme vůbec nepoznávali a autobus se na blízku taky nenacházel. Severním i jižním směrem běhali zmatení čeští návštěvníci koncertu, hledajíce své autobusy. Nebyli jsme v tom sami. Asi po čvrt hodině jsme dorazili k hlavní bráně, kde jsem uviděla bledého manžela s černým deštníkem, který nebyl samozřejmě jeho. Já jsem o ten svůj definitivně přišla.

Nakonec jsme autobus našli. Odjezd se trošku opozdil, museli jsme čekat na ostatní účastníky zájezdu, kteří postupně přibíhali s hrůzou v očích. Když jsme potom dvě hodiny nad ránem usínali v naší ložnici, bylo nám jasné, že Pochod Radeckého i valčík Na krásném modrém Dunaji si příště nejlépe vychutnáme v pohodlném křesle u TV v našem obýváku.

cestování kultura Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Handlová
Špatný ztráty a krásný nálezy. Hlavně, že to dobře dopadlo a máte s manželem na co vzpomínat. Škoda, že jste si nemohli vychutnat zážitek z koncertu vsedě. Vzpomínám, že jsem tam zažila, když připravovali hlediště a pódium pro Andree Rieu. My jsme byli jen na prohlídce zámku a zahrad a odpoledne jsme již odjížděli. Tehdy jsem se obávala, že se v davech lidí přicházejících na ten koncert někdo ztratí. S pomocí mobilu to taky dopadlo dobře, náš autobus odjížděl kompletní.
Eliška Murasová
Maruško, umím si představit paniku Tvého muže i Tvoji. Ta radost z viděného se pak vytratí. My se o vánočních trzích před pár léty nemohli kvůli zácpě a různým odklonům dostat k autobusu, dodnes mám husí kůži.
Jana Šenbergerová
Schönbrunn je nádherný, ale vídeňské filharmoniky si také raději poslechnu jen u televize. Má to jednu nevýhodu, do paměti se to nijak zvlášť nezapíše, jen jako jeden z mnoha.
Anna Čípová
Marie, dva silné zážitky. A určitě nezapomenutelné.
Zdenka Jírová
Ztratit se v cizině je dost dramatický zážitek. Stalo se mi to 2x, jednou v bývalé NDR, ale tam jsem se alespoň lámaně domluvila s místními a našla svůj autobus. Horší to bylo v Římě, kde naše skupina se zapletla do davu a při krátké nepozornosti se mně a manželovi ztratila. Zachránil nás dobrý nápad naší průvodkyně, která nám předem rozdala malý natištěný plánek naší cesty po památkách. Ukázali jsme ho místním a ti nám poradili, kudy dál. Naštěstí jsme skupinu brzy dohonili. Italsky bohužel jsme neuměli a nedovedli jsme si představit, jak bychom se bez toho plánku domluvili.
Anna Potůčková
Nemám ráda tyto velké akce, raději je sleduji v pohodlí domova
Martina Růžičková
Vídeňská filharmonie naživo a v tak krásném prostředí musel být velký zážitek. Škoda, že vám ho ten nervák na závěr pokazil.
Marie Ženatová
To byl skutečně hororový zážitek *
Rostislav Mraček
To by se vám při návštěvě koncertu Holešovského komorního orchestru nemohlo stát! Ale zas byste nepoznala, jak máte manžela ráda.
Vladislava Dejmková
Na takovéto zážitky se nejvíce vzpomíná. Ráda jsem si to přečetla.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.