Nápad na poznávání Sardinie (1. díl)
Foto: autorka článku

Nápad na poznávání Sardinie (1. díl)

22. 2. 2021

Tento nápad se zrodil v hlavě Jany. Odsud putoval ke kamarádce Míle. Ta je zkušená cestovatelka a umí být velmi akční. Už jsme spolu na několika cestách prožily mnoho krásných vylomenin. Ona sama o sobě říká, že potřebuje být někdy kontrolovaná, aby její případné pošetilé plány byly hned v zárodku zbrzděny. Ve skutečnosti to s ní není tak zlé. V pošetilostech se mi totiž daří občas ji i překonat.

Rozhodnutí
Míla požádala o součinnost další kamarádku - Hanku. Domluvily se, že by bylo nejlepší na ostrov doletět a na místě si vypůjčit auto. Pro tento adrenalin již byly tři ženy. Já jsem se měla stát čtvrtou. Nabídka kamarádek mě těšila. Věděla jsem, že by mne mrzelo, kdybych tuto příležitost odmítla. Ale musela jsem s barvou ven. Vyslovila jsem obavy: „V řízení auta, ani navigování se nebudu moci tentokrát střídat. Vidím čím dál hůř a brzy mne čekají operace obou očí.“ Ten termín operace byl naštěstí až později po plánovaném návratu. „Mílo, mám souhlasit? Bereš mě i s tímto handicapem“, zeptala jsem se s obavami. S velkou dávkou empatie odvětila: „ Že váháš!!! Vždyť jsme řidičky všechny, budeme Tě vozit.“ Tak se z nás znovu staly čtyři parťačky, odhodlané vzájemně se respektovat i pomáhat si jako tři mušketýři, kteří byli nakonec také čtyři.

Letenky
Abych netrpěla pocitem zbytečnosti, „byla jsem zaúkolována“ obstaráním výhodných letenek. Toho jsem se zhostila velmi ráda. Tentokrát to bylo náročnější, než kdykoliv dříve. Ale povedlo se čtyři místa najít, přestože mnoho spojů již bylo obsazených!  Odlétaly jsme z Mnichova, poněvadž letenka v té době vycházela cenově podstatně výhodněji, než z Prahy. Nešlo jen o nějaké drobné koruny, to bychom neřešily. Ale i s náklady na cestu do Mnichova činila úspora přes dva tisíce Kč pro každou z nás. Finančně úsporná varianta byla počtem čtyř hlasů odsouhlasena i přesto, že přesun spotřeboval více času. Ušetřené prachy nám pak dovolily vesele a lépe si užít krásy, které nám Sardinie nabídla.

Cesta z Prahy
V Praze před Hlavním nádražím jsme hledaly marně stanoviště číslo 8. Byla půlnoc a tady rušno, jak za bílého dne. Do prostoru najížděl jeden autobus za druhým, ale ten náš ne! Rozdělily jsme se. Z jedné dvojice se staly hlídačky zavazadel, druhá dvojice se proměnila v hledačky. Dva cizinci se sháněli po tomtéž – autobusu do Mnichova. Obrátili se na mne s dotazem, spletli si mě zřejmě s Informační službou. Pokrčení mých ramen bylo jistě dostatečně výmluvné, ale přesto jsem dodala, že také čekáme i hledáme. Jejich blažený úsměv ve tváři mi prozradil, že i v pozdních nočních hodinách tady bude veselo.

Kdo hledá, najde (ale ne vždy)
Veselo opravdu bylo! Od řidiče autobusu, který zde zastavil pro klienty ve směru na Budapešť, jsem se po otázání dozvěděla, že ten na Mnichov přijede za chvilenku, že se teď spolu bavili. To je výborné, ale kam přijede? OSMIČKA tady nikde není? Řidič odvětil: „Proč Osmička, ten jezdí taky ze ČTYŘKY, jako já – to je tady! O žádné Osmičce tady nevím.“ „Aha???!“ vysoukala jsem ze sebe udiveně a poděkovala.
Těšilo mě, že svým zjištěním jsem aspoň udělala radost nejen mým spolucestovatelkám, ale také té dvojici cizinců. Oni byli při čtení instrukcí stejně nepozorní, jako my. Teprve teď nám všem došlo, že Vilsonova 8 je popisné číslo pražské nádražní budovy. Stanoviště č. 4 bylo v potvrzení dopravce nenápadně napsáno až pod touto adresou. Nepovedený začátek byl minulostí. „Neříkala jsem vám náhodou něco o mých očích, moje milé kamarádky? Již na mě raději moc nespoléhejte. Za hranicemi může být i hůř.“ S těmito slovy jsem ukončila naše čekání a společný chichot se rozplynul v hluku magistrály.

Odjezd do Mnichova
Řidiči přijeli včas, naložili zavazadla a usadili cestující. Deset minut po půlnoci se autobus zaplněný do posledního místečka vydal s námi na noční jízdu. Zastávky byly během cesty pouze dvě, a to v Plzni a pak až v německém Regensburgu. Bez problémů nás dovezli až přímo před mnichovské letiště ráno v pět hodin dvacet minut. Letištní hala pouhých 100 metrů před námi. První kroky směřovaly k označenému hygienickému zařízení. Měly jsme fůru času, abychom vykonaly vše potřebné a „hodily se zde do gala.“

Čekání na odlet
Potom už jsme si vybraly uvnitř rozsáhlé haly jednu z probuzených restaurací. S chutí jsme spokojeně posnídaly. Tentokrát jsme jen tři dostaly to, co jsme skutečně chtěly – přiměřeně velké šálky kávy a dobré pečivo. Čtvrtá z nás - Míla si přála velké cappuccino. Tak ho dostala opravdu hodně – půllitr do litrové misky – věřili byste tomu? O zábavu bylo postaráno, času jsme měly habaděj. Vždyť naše letadlo na Sardinii se začalo odbavovat až po poledni.
Bylo úterý 3. září 2019


Příhody po příletu na Sardinii a její poznávání pokračují v dalších částech s těmito názvy:

-          2. Naše první kroky na ostrově

-          3. Průzkum pláží na východním pobřeží

-          4. Sardinie je nazývána Karibikem Středomoří

-          5. Jeskyně a jiné přírodní krásy

-          6. Trhy v Arzacheně, lodní výlet za Magdalénou

-          7. Po stopách historie – nuragy a jiné zajímavé památky                                                        

-          8. Úžasná pláž pod skalním převisem, další jeskyně

cestování
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Handlová
Děkuji všem za přečtení i milé komentáře. Mám radost, že se těšíte na pokračování - již je za rohem a číhá na příležitost. /// Zuzko, tak to si ráda někdy poslechnu Honzovy zážitky, nebo přečtu? /// Paní Heleno, já nemohu porovnat Cagliari, protože až na jih jsme neměly namířeno. Místa, kde jsme se tentokrát pohybovaly, byla naštěstí bez přistěhovalců. /// Soňo, souhlasím, že v partě je více legrace, ale hlavně i ta jistota.
Soňa Prachfeldová
Jaruško, už se těším na líčení dalších dobrodružství. V partě je cestování větším dobrodružstvím i jistotou.
Helena Přibilová
Na Sardinii jsme byli v zimě roku 2016, náš pobyt trval deset dní. V té době tam nebyli téměř žádní turisté, jen v ulicích hlavního města Cagliari bylo hodně přistěhovalců z Afriky.
Eva Mužíková
No tak Jarko, nenapínej. Už se těším na pokračování. Líbí se mi Tvůj způsob vyprávění, jako vždy velmi zajímavý.
Marie Seitlová
Zajímavý začátek cesty a už se těším na pokračování na Sardinii.
Zuzana Pivcová
Tvé vyprávění je kombinací cestopisných údajů a osobních prožitků, a to Ty, Jarko, umíš dokonale. Pokud vím, tak na Sardinii byl předloni nebo kdy Honza s rodinou. Asi tam je moc hezky. Děkuji.
Dana Puchalská
To je adrenalinové cestování jako vyšité. Už se taky těším na další.
Alena Vávrová
Tak to už moc těším na pokračování!
Jan Zelenka
Začíná to hezky. Jsem zvědavý na pokračování. Sardinii bohužel neznám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.