Moje novoroční předsevzetí
Ilustrační foto: pixabay.com

Moje novoroční předsevzetí

2. 2. 2021

Každý rok si dávám nějaká novoroční předsevzetí, vždyť to přece k Novému roku odjakživa patří. Nejčastější z nich bývalo - už nebudu nikdy pít kávu. Proč takové blbé předsevzetí, když přece posezení u kávičky nám hezky zpříjemňuje každodenní život?

Jsem Vodnářka a lidé narození v tomto znamení nemají vůbec rádi, když je někdo ovládá.  V mém případě to byla káva, která mě měla ve své moci. Stal se ze mě tzv. závislák. 

Vraťme se ale na úplný začátek. Doma jsme nikdy kávě moc neholdovali, coby studentka jsem na vysedávání po kavárnách neměla. Začalo to, až když jsem se vdala a nastěhovali jsme se na úplné nové panelákové sídliště, plné mladých rodin. Nikoho jsem tam neznala, jen s jednou mladou paní jsme po sobě pokukovaly na nádraží při cestě do zaměstnání. Bylo zřejmé, že obě budeme mít brzo nějaké děťátko. A tak se stalo, že jsme se obě potkaly na jednom pokoji v porodnici a v únoru 1972 přivedly na svět své první potomky, malého Staníka a Marečka. Ludmila se tak stala mojí první kamarádkou. Přišlo jaro a my jsme vyjížděly na každodenní vycházky s kočárkem do města, pochlubit se  svými ratolestmi. Postupně se k nám připojily další mladé sídlišťové maminky a spolek kamarádek se pěkně rozrostl. 

První mateřská byla ale hodně krátká, všechny jsme se brzo vrátily do zaměstnání a dětičky nastoupily do jeslí. Do dvou let jsme ale byly skoro všechny zase doma a do mladých rodin přibyly nové přírůstky. Hlavně holky  - Andrejka, Michalka, Radečka, Magdička. To už se nám ale nechtělo korzovat s kočárem a vláčet ty tříleté za sebou. Objevily jsme kouzlo posezení na lavičkách u pískoviště. Probíraly jsme spolu dětské nemoci, začátky našeho vaření a pečení, zkoušely jsme na ty naše ratolesti něco uplést. Nevím, která první měla ten nápad - "Pojďte k nám na kafé". Byly jsme zvědavé, jak to v domácnostech našich kamarádek vypadá, a tak jsme ty návštěvy pěkně spravedlivě střídaly. Nemusím líčit, jak taková návštěva se šestí-osmi ratolestmí dopadala. Hračky rozházené, poskákané peřiny, vysypané květináče... My jsme se ale tu půlhodinku u kafíčka nenechaly rušit. Kdyby tak tu změť viděli naši mužíčkové, kteří zatím urputně pracovali a vydělávali penízky! Než se nám ale vrátili ze zaměstnání, děti spaly a všechno bylo hotovo, uklizeno, navařeno, vyvařeno, pověšeno... Jednou navrhla kamarádka Iva, že dnes půjdeme k nim, že mají čerstvě vymalovanou ložnici. Bohužel zapomněla na stolku červenou Diavu na nábytek. Když jsme dopily kávu a přebíraly si své vlastní děti, byla okolo nich neskutečná spoušť. Šťákance od čistícího prostředku všude po postelích, na nábytku, na zdi. Ještě, že měli vymalováno na růžovo a z povlečení se to taky docela dobře vypralo.

A tak se stalo, že se u mě vytvořila závislost na těchto posezeních u kávičky. Manžel nikdy kávu nepil, nedělalo mu to dobře na žaludek. Soboty a neděle jsem si vařila oblíbenou pochoutku doma sama, ale nebylo to ono. Už jsem se těšila na pondělí. Tak to šlo celé tři roky. Když jsem se vrátila zpět do zaměstnání, tak mi požitek z kávy samozřejmě vydržel. Jedna byla dopoledne, jedna po obědě a jedna po návratu domů. Musela být ale vždy v malém hezkém hrníčku. Uběhlo pár let a já jsem se ve svých 34letech objevila znovu doma na mateřské dovolené, tentokrát už bez svých kamarádek. My dvě jsme si to se Zuzankou spolu ale užívaly. Vypravily jsme starší dvě děti do školy a šup zpátky do peřin. Manžel ten se při každém dítěti odstěhoval z ložnice, a vracel se až po pěti letech. Prý, aby nás ráno nebudil, nám to ale nevadilo. Společné chvilky se dají prožít i mimo ložnici. Docela jsem se doma nudila, na písku vysedávaly mladé dvacetilété maminky, co by si tak asi povídaly s pětatřicetiletou "babou". Každé odpoledne jsem jezdila s kočárkem po sídlišti a odchytávala své pracující kamarádky vracející se ze zaměstnání. Buď jsem je přemluvila k nám, nebo jsem se nechala pozvat k nim na moje oblíbené černé kafíčko značky Standard za 12 Kčs, pomleté na mlýnku u nás v obchodě. Stal se ze mě narkoman. Na výlety a zájezdy jsem si brávala termosky s kávou, co kdyby ji tam neměli. Každý Nový rok jsem věřila, že tuto svoji závislost překonám. Poslední kávu jsem si vařila na Silvestra o půlnoci. Prvního jsem nějak protrpěla, druhého to bylo hrozné a třetího ledna bylo vše ve starých kolejích. Tak to šlo dalších patnáct let.

Po revoluci jsem přišla o práci a nastoupila jsem do prodejního oddělení jedné strojírenské firmy, kterou řídili mladí ambiciózní manažeři. Kouřit se tam nesmělo (tomu jsem naštěstí nikdy nepropadla). Povolené dvě kávy denně mohla vařit vždy jen jedna z každého oddělení pro všechny ostatní. Střídaly jsme se po týdnu a každá přinesla vždy svoji oblíbenou značku. Trpěla jsem, když jsem pila kávu značky Tchibo, Jacobs, Douwe Egberts..... ten tam byl můj oblíbený Standard. A tak se stalo, že jsem jednoho dne kávu odmítla, druhý den zase a závislost byla ta tam. V sobotu a v neděli se u nás začal vařit bylinkový čaj. Známí kroutili hlavami, co že se to se mnou stalo. Ani já jsem nedokázala pochopit, jak je to lehké, zbavit se závislosti. Káva mi najednou přestala chutnat. 

Když jsem odešla do důchodu a setkávání s ostatními jsem musela omezit, objevila jsem kouzlo posezení s přáteli v malých kavárničkách, které u nás začaly růst jako houby po děšti. Napřed jsem to zkusila s kapučínem a potom jsem přešla na latté, které mi opravdu moc chutná. Doma jsem naučila manžela, že si někdy po obědě posedíme u maličkého rozpustného kafíčka se smetanou a k tomu si dáme ještě něco dobrého. 

Tak jsem dokázala zatočit se svojí dlouholetou závislostí na kofeinu. Teď už si dávám jen předsevzetí, že budu pravidelně cvičit, okolo pátého ledna s tím většinou končím. 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Maruško, mně to jako závislost nepřipadá, kávu piju taky a to dvakrát denně. O posezení v kavárně nás připravil ten neřád virus. :-)
Václav Soukup
Bez ranní kávy bych nemohl vůbec existovat, po obědě si ji dávám v rámci dlouhé siesty a bez večerní kávy bych nevydržel do půlnoci, kdy chodím spát.
Marie Faldynová
Jsem milovnice čaje, kávu si dám jen málokdy, a to ještě kapučino, teď mám na mysli směs cukru a sušené smetany s malým přídavkem kávy. To mi nabídla kamarádka a já zjistila, že je to dobré. Ale na silné kávě bych si nepochutnala. Vzpomínání na společná setkání maminek se mi líbí, dnes jsou i kluby maminek, kde si děti užívají společnosti jiných dětí a maminky získají nové kamarádky. Takové kamarádství z pískoviště se mi dokonce povedlo oprášit, jsme obě v důchodu a tak na to máme čas.
Alena Vávrová
Předsevzetí si už dávno nedávám, ale kafe mám ráda - ráno a po obědě, nic k němu mít nemusím a taky nejsem závislá jen na jednom druhu kávy. Pěkné počteníčko, dík.
Rostislav Mraček
I když kávu jsem nikdy nepil, ani nebudu, váš příspěvek jsem přečetl s nadšením!
Anna Potůčková
Minimálně 2 kávy za den dám, někdy klidně i tři. To už musím být nemocná, pokud kávu vyměním za čaj. Hezký a dlouhý článek, což nějak ty dlouhé moc ráda nečtu. Ale Tvůj jsem si přečetla celý poctivě.
Zuzana Pivcová
Já mám ráda "kávu" z automatu, což moje sestra nemůže pochopit. Sama si ji nevařím.
Marie Seitlová
Kafé a něco sladkého k tomu mám ráda. Piji jen jedno ráno po snídani, abych se probrala. Po obědě si vařím zelený čaj. Tvůj článek o předsevzetí se mi moc líbil.
Jitka Hašková
Kávu mám ráda, ale není to nutnost. Sem tam si ji dám dopoledne, protože mám nízký tlak a nemohla bych fungovat.
Jana Šenbergerová
Pití kávy jsem nepropadla nikdy, ani když jsem ho pravidelně vařívala svému manželovi. Až s druhým mužem si jednou denně kávu dáme, ne kvůli kofeinu, ale kvůli té pěkné chvilce, kterou při tom spolu máme. Tentokrát nevařím já, ale on. Na mně bývá opatřit k tomu něco sladkého. Víc by nám určitě prospělo cvičení, které se nám nějak nedaří obnovit, takže dobře rozumím vašemu článku, který se mi líbí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.