Nadporučík Milan
Ilustrační foto: pixabay.com

Nadporučík Milan

5. 1. 2021

Milí přátelé, dnes se znova vracím ke svému mládí, k svým láskám. I když je pravda, že v tomto případě snad ani o lásku nešlo, ale o co tu vlastně šlo, to se už pravděpodobně nedozvíme.

Svého budoucího muže jsem ještě měla na vojně a naléhavě jsem čekala, až se mi vrátí domů. Svůj volný čas jsem trávila většinou s kamarádkou, ale často nás doprovázel Milan.  Pražák, který  byl v Plzni zaměstnán u vojska, byl ve svých letech tenkrát nadporučík. Bylo mu asi 23 let, teda zhruba o 5let starší než my. Vysoký, velmi sympatický muž, ani už nevím, kde jsme ho sebraly, ale Milan s námi chodil rád, aspoň to tak vypadalo. Chodili jsem na procházky, taky do kina, ale i tancovat a na další kulturní a jiné akce.. Ani jedné z nás nedal najevo, že by se mu líbila. Nevzal ani jednu za ruku, polibek nepřipadal v úvahu, prostě nic. Jednou se mi kamarádka přiznala, že se jí Milan líbí. Chtěly jsme ho obelstít, všichni tři jsme se rozhodli jít do kina, měly jsme s kamarádkou domluveno, že to uděláme tak, aby on seděl vedle ní. Ale nepovedlo se, on se nakonec ocitl vedle mě, a to jsme ani nevěděly, jak to udělal.

Jak píši, velice sympatický člověk, hodně jsme se s ním nasmáli, leccos nám vyprávěl, a my jemu. Když to kamarádce s ním nevyšlo, tak jsme marně přemýšlely, co v tom asi bude. Může být gay, může mít někde manželku, či třeba přítelkyni, a tak podobně. Třeba byl od ní daleko, tak jsme mu na nějakou tu dobu byly dobré my dvě. Já jsem se vlastně taky nechlubila tím, že mám vážnou známost, i když jsem byla do svého budoucího muže dost zamilovaná.

A tak šel čas. Psal se rok 1967, politická situace také nebyla růžová, hodně se povídalo o tom, že vojáci nepůjdou domů z vojny v určených termínech, tak jsem si dělala starost, že třeba můj voják bude muset také zůstat na vojně o něco déle. Když jsme se o tom bavily s kamarádkou, ta mi doporučila, abych se zeptala Milana, když je ten nadporučík. A já to udělala, ale ten mi k tomu neřekl nic pozitivního či negativního. Jen se dozvěděl, že mám kluka na vojně. Zrovna jsme tančili v plzeňské Besedě. Dotančili jsme, Milan se omluvil a zmizel. A byl konec krásného přátelství, od té doby jsem ho už nikdy neviděla. Můj kluk přišel z vojny koncem července, tak, jak bylo naplánováno, a za půl roku byla svatba.

Naše svatba a další starosti i radosti mi vymazaly Milana z hlavy. Teď se mi to vrátilo, zřejmě jsem to byla já, kvůli komu chodil Milan se dvěma dívkami po Plzni. Ráda bych mu to vysvětlila, ale to už je asi promlčeno.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Já bych se pokusila ho vyhledat, od čeho máme sociální sítě ?
Alena Várošová
Jirko,uplynulo již mnoho vody v řece,třeba ses s ním i mohla v Plzni potkat a nepounali jste se.Kdo ví,třeba jej vítr odvál na druhý konec republiky.Co je dležité vzpomínky zůstanou,
Daniela Řeřichová
Hezká vzpomínka, také by mě zajímal jeho další osud.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.