Pár slov o víře
Neznačené fotografie: Pixabay.com

Pár slov o víře

4. 1. 2021

Nejsem věřící, jak by se snad z následujících řádků zdálo. Jen mne po většinu života zajímá biblická historie. A proto víru a věřící velmi respektuji, pokud nemá jejich víra fundamentální, xenofobní podobu. Víra je ovšem pojem, který má obecnější náplň než jen víru v Boha. Věřit může člověk v cokoli. Třeba, že zítra už přestane pršet a ukáže se slunce. Člověk může věřit i ve zdravý lidský rozum. Tady sice často naráží, ale proč tomu nevěřit. Fanatický fundamentalizmus ale není žádná víra. To je nenávist.

Když jsem se ženou kdysi s obdivem a pokorou v duši procházel renesanční Florencií, nemohli jsme vynechat františkánský kostel Santa Croce, postavený na přelomu 13. a 14. století. Kromě četných náhrobků - Galilea, Michelangela, Niccoly Machiavelliho, Danteho, Rossiniho a celé řady dalších, mne zaujala zasklená vitrína, ve které bylo vystaveno autentické roucho svatého Františka z Assisi. Ten byl i u založení tohoto kostela.

 

foto: autor

 

      František se narodil před koncem dvanáctého století v rodině bohatého obchodníka. Jeho mládí bylo stejné jako u ostatních jeho bohatých vrstevníků. Bezstarostný život a radovánky. Zlom v jeho životě nastal až po válečném tažení proti Perugii, ve kterém byl zajat. Ve vězení mu Bůh údajně sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Kristu. Zklamán bohatstvím církve a chudobou lidí, chodil po kraji, rozdával svůj majetek a pomáhal malomocným. Jeho zdravotní stav se však neustále zhoršoval, až v roce 1226 zemřel. Po dlouhá staletí byl vzorem důsledného následování Krista v chudobě a lásce k bližnímu. Jeho vizí byl návrat ke Kristově prvotní církvi. Dobře si uvědomoval, že prvotní křesťanské obce, vznikající v podmínkách pozdního římského impéria, měly málo co společného s  tehdejším chováním a učením katolické církve. Měl smůlu, že nepochopil trochu zvláštní dialektiku historického vývoje. Tak mě napadá, jak by asi dopadl svatý František v  dnešní době. Ta naše „chudobná“ církev svatá by jej nejspíše vyobcovala ze svých řad jako heretika.

Ve chvíli, kdy s náležitou mírou nostalgicky krásných vzpomínek jsem psal tyto řádky, vybavil jsem si zároveň krátké, ale moc pěkné přebásnění Modlitby svatého Františka Janem Skácelem, které jsem před nedávnem objevil na webu:

 

Moudrost Františka z Assisi

přebásnil Jan Skácel

 

Modlitba stará - stará!


A dej mi sílu unésti

všechno, co změnit nemám sil.

 

Odvahu, abych to nač stačím,

na tomto světě pozměnil.


A také moudrost abych znal

a od sebe to rozeznal.

 

Básník, glosátor i novinář Skácel má už dlouhá léta můj bezmezný obdiv. A nejen kvůli této Modlitbě, kterou jsem dříve neznal. Nechme však Františka z Assisi spát. On byl na rozdíl od mnoha blahoslavených, kteří se každoročně rodí v  tajemných prostorách vatikánské kurie, skutečně svatý a zaslouží si hlubokou úctu i nás, nevěřících.

A na závěr Modlitba sv. Františka:

 

Modlitba sv. Františka z Assisi

 

Pane, učiň mě nositelem svého pokoje,

 abych mohl vnést lásku tam, kde je nenávist,

 smíření tam, kde je blud,

 jistotu tam, kde je malomyslnost,

 světlo tam, kde panuje stín,

 radost, kde je smutek.

 Pane, učiň, abych toužil více potěšovat,

 než být potěšován,

 více chápat, než být chápán,

 více milovat, než být milován,

 neboť když na sebe zapomínáme,

 nalezneme se,  

  když odpouštíme, je nám odpuštěno,

  a když umíráme, procitáme

do života věčného.

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(4.7 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Milena Soukupová
Zpět Dnes 16:06 Alžběta Vacková Komu: atelier-alzbeta@seznam.cz Pěkný článek. Dovolím si jen malé, ale dlouhé upřesnění a zkusit odpovědět, co by dnešní církev udělala se svatým Františkem? Měl mimo jiné schopnost probouzet v lidech lásku k Bohu. Narodil se v roce 1182 v Assisi ve střední Itálii. Jeho křestní jméno bylo Jan. Jako syn bohatého obchodníka látkami prožil bouřlivé mládí. V roce 1206 se rozhodl žít v úplné evangelní chudobě, odešel z domova a žil jako potulný mnich. Kolem roku 1208 přijal jáhenské svěcení a když začal kázat v Assisi, přidalo se k němu několik následovníků; tak vzniklo první františkánské společenství (1209). Se sv. Klárou založil řád klarisek (1212). Pro laiky toužící žít ve světě podle františkánských ideálů založil společenství „třetího řádu“ (1221). Definitivní františkánská řehole byla schválena v roce 1223. V roce 1217-1219 poslal několik skupin bratří do různých krajin Evropy. Sám se na svých apoštolských cestách dostal až do Palestiny, Sýrie a Egypta, kde kázal před sultánem (1219-1220). V Římě se setkal se sv. Dominikem (1221). Ke všemu, co podnikal, si žádal souhlas církevních představených – jako např. když se souhlasem papeže postavil na vrchu Grecciu o vánocích 1223 první živé jesličky. Poslední léta prožíval v ústraní. Stigmata, která se v samotě na hoře Verně objevila (1224) na jeho těle, připodobnila ho ještě víc Kristu. Krátce nato složil svůj chvalozpěv všeho tvorstva. Zemřel 3. X. 1226. Za svatého byl prohlášen už v roce 1228. Přichází na řadu odpověď na otázku, co by s ním dnešní církev udělala? Tak nejprve církev - to slovo znamená společenství všech pokřtěných věřících. Tohle už bylo řečeno mnohokrát, ale je to zapotřebí neustále připomínat. Jenom si srovnejte, co ve vašich představách vyvolává slovo církev: papež, biskupové a kněží, anebo jestli jsou to všichni pokřtění (tedy i já). O této církvi se říká, že je "svatá a obecná". To slovo "svatá" je provokující. Když se na nás někdo z vnějšku podívá, sotva by nás prohlásil za sbor světců. Přesto se ale právem o církvi říká, že je svatá. K tomu je potřeba ale znát správné chápání toho slova, chápání biblické. V Bibli je svatý jenom Bůh, to je výraz jeho podstaty, to vyjadřuje, že Bůh je zcela jiný, než všechno ostatní, jiný ve smyslu dobrém. Každý k tomuto Bohu patří, kdo je z mnohosti oddělen pro Boha, je svatý, a protože každý křesťan Bohu křtem patří, byl přijat Bohem za syna, proto je svatý, a proto je svatá i celá církev. Ne tedy proto, že by se skládala ze samých vynikajících jedinců - protože to by nebyla pravda. Církev se skládá ponejvíce - a prakticky zcela - z hříšníků. Ale protože tito lidé byli křtem přičlenění, včleněni k Bohu, proto je církev svatá. Protože církev je podstatně Božím dílem, i když je to dílo, které je složeno z lidí. Toto slovo, že církev je svatá, není důvodem k pýše, ale je to trvalá platná výzva: svou podstatou jsme svatí a tuto svatost máme ve svém životě uskutečňovat. Máme tedy dojít, dobelhat se k tomu, abychom ve svém jednání, smýšlení a bytí navenek co možná nejvíc byli tím, čím máme být. Asi tak, jak se to podařilo Františkovi. Každý svým vlastním způsobem. Dnešní církev slaví jeho památku 4. října a pokládá ho za velkého světce, nemyslím si, že by dopadl tak, jak uvažoval autor tohoto článku. Panu Zelenkovi za jeho napsání patří velké poděkování. Ostatně tyto vlohy dostal od Boha jako velký dar a krásně jej rozvinul. To je v praxi uvedené podobenství z Písma, o člověku, který dostal od Boha hřivnu a rozmnožil ji. K užitku svému i ostatních. Podobně jako svatý František. Díky Bohu za to. Alžběta P.S. ...protože já tak pěkně neumím psát, vypůjčila jsem si pár vět z těchto zdrojů: https://lh.kbs.sk/cz/default.htm https://www.vira.cz/texty/knihovna/kapitoly/verim-ve-svatou-cirkev-obecnou
Věra Ježková
Jendo, děkuji za moc hezký článek. Téma víry mne zajímá. Florencie je krásná, u Františka jsem byla taky.
Jan Zelenka
Já jsem Itálii po smrti syna, který se utopil v 17 letech v Civitanova Marche, dlouho vynechával. Teprve v penzi jsme si vychutnávali Florencii a Řím. Nelze pořád žít v minulosti. Děkuji vám všem za komentáře.
Helena Přibilová
Také my s manželem, ač nejsme věřící, rádi navštěvujeme svatostánky po celém světě. Byli jsme i v Assisi, kde jsme si prohlédli baziliku svatého Františka, v níž je tento světec pohřben. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Itálii.
Soňa Prachfeldová
Děkuji za krásný článek, obdivuji Honzo Tvé široké znalosti, František z Assisi byl také ochrance zvířat. Omlouvám se za neúmyslné hodnoceni , to se mi často v mobilu stává. ***** Mám svoji víru v sobě, nějak se mi s ní lépe žije.
Eva Mužíková
Ráda jsem si článek přečetla, přestože mi toto téma blízké není.
Jana Šenbergerová
Hezky jste to pojal, je vidět, že máte o téma hlubší zájem.
Hana Polednová
Jendo, jsem také nevěřící, ale ráda se podívám do každého kostela. Ať u nás nebo v zahraničí. Díky za článek i krásné verše.
Dana Puchalská
Moc zajímavý článek. Honzo já jsem také nevěřící,ale ráda se při cestách kamkoliv zajdu podívat do kostela .
Anna Potůčková
Jendo moc hezký článek, Skácela mám také ráda a některé verše jsou zhudebněny tuším kapelou Hradištan, což je kapela od nás z Moravy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.