Jeden z mých dnů v době Covidu
Ilustrační foto: pixabay.com

Jeden z mých dnů v době Covidu

25. 11. 2020

Ráno jsem se probudila, po osobní hygieně jsem si udělala snídani, s kterou jsem si sedla na balkon a užívala hezkého rána, sluníčka a příjemné pohody. Ale potom to začalo.! Vedlejší prázdný byt opravuje firma, začaly řvát vrtačky - hrůza. Když vrtačky přestaly, začalo hrozné mlácení, až jsem zjistila, že mi popraskaly zdi koupelny, která bezprostředně sousedí s oním bytem.

I sebrala jsem se, zabušila na dveře opravovaného bytu, vyšel pachatel onoho rámusu. Šel se podívat - omluva žádná, ale pravil " no a co, tak Vám to možná, až s bytem skončíme, malíř opraví". Ovšem efekt to mělo, ono strašné mlácení ustalo, alespoň po dobu, co jsem byla doma.

Abych se uklidnila a spravila si náladu, začala jsem z balkonu pozorovat sousedčino krmítko, kde mě cosi zaujalo. Kosice se šla krmit a pít, ale kde se vzala, tu se vzala hrdlička, která ji nekompromisně odehnala. Vzápětí se však kosice vrátila, zřejmě se svým partnerem - kosákem, kterému patrně požalovala, pustili se spolu do hrdličky a společně ji vyhnali. 

Měla jsem z toho hezký pocit, jak i mezi ptáky funguje pocit sounáležitosti, a to, jak se partner uměl zastat své družky. Škoda, že to mezi lidmi často takto nefunguje a někdy, když se nám děje bezpráví, nemáme nikoho, kdo by se nás zastal.

Můj příběh
Autor: Suchá Olga
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Ano, bydlet v paneláku je někdy téma na horror. U nás v domě jsou taky tací kutilové. Vrtají, tlučou a bourají jak o život =děs-běs. :-( A že by to laskavě oznámili, to ani náhodou. Bydlím tady skoro 19 let a občas mám pocit, že budeme jeden opravdu veliký mezonetový byt.
Soňa Prachfeldová
Tak takový kravál nesnáším, hlavně ať Vám to poničené opraví. Ke mně se také nastěhovaly hrdličky a vyzobou to sýkorkám a tak jen sypu a sypu zobání. Když nemám to srdce hrdličky odehnat.
Alena Tollarová
Já mám pocit, že náš dům už je provrtaný jako ementál. Ale je fakt, že i my jsme starou koupelnu zbourali a postavili si novou k obrazu svému. Přeji Vám radostné chvilky s pozorováním ptáčků i to, abyste vždycky měla na koho se obrátit.
Eva Mužíková
U nás se smí dělat rámus jen ve všední den do 18 hodin a v sobotu dopoledne. Dodržuje se to, kdo něco plánuje rekonstruovat, napíše oznámení a často i omluvu na nástěnku. Také moc ráda pozoruji hašteření ptáčků u krmítek na balkoně.
Irena Mertová
V panelácích je to nekonečný příběh. Jak si někdo koupí byt, hned začne rekonstruovat. Když je slušný, dá pokoj večer a o víkendech a vyvěsí omluvnou ceduli. Jak píše Jana - kde není zastání, je to na vás - případně se spojit s jinými sousedy ... V příštím životě bych snad radši byla tím kosákem - nebo paní kosovou :-)
Jitka Hašková
Také jsem si užila, když vedle mě přestavovali byt, na jaře, v době coronaviru, probíhala v domě rekonstrukce elektrického vedení a dalších sítí, tak se mi probourali do koupelny a do šatny. Firma vše opravila, uklidila svůj nepořádek, šatstvo jsem musela prát sama a bylo mi to zaplaceno. Chodby po sobě uklidili vzorně. Člověk musí řemeslníky hlídat jak čert, nejhorší je, když pracují Ukrajinci, to je nejvíc problémů.
Zuzana Pivcová
U nás to je relativně dobré, ale u sestry v paneláku v Bohnicích, tam snad dvě třetiny obyvatel renovují byty, protože hlučné stavební práce tam probíhají pomalu každý týden. Chudáci malé děti! I kočky jsou z toho vylekané. My máme v domě určité zásady, od kdy do kdy se smí něco dělat, v sobotu jen dopoledne, v neděli vúbec. Ale v těch Bohnicích neomezeně. Zvlášť v době, kdy musí být starší člověk doma, to aby se zbláznil.
Jana Šenbergerová
V posledních letech se v naší blízkosti neustále bourá, přestavuje, renovuje. Úklid chodby po řemeslnících, kteří přicházejí a odcházejí, byl většinou na mně, protože byty své majitele ještě neměly, nebo si s úklidem hlavu nelámali, protože tam zatím nebydleli. Popraskaly škvíry na stropech, zateklo nám do záchodu, ale tam se dalo s majitelem domluvit. V dnešní době to nikomu k radosti nepřispěje, spíše naopak. Když není, kdo by se člověka zastal, musí to udělat sám, aby se pro příště nepočítalo s tím, že si na něho může jen tak kdokoliv dovolit. Hezky jste to napsala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.