Moje první brýle
Ilustrační foto: pixabay.com

Moje první brýle

24. 11. 2020

Kolik se toho změnilo od té doby, kdy jsem dostala první brýle! Bylo mi asi 8 let a v té době bylo snadné si brýle vybrat: V Optice měli jen jeden druh obrouček. Ale zase byly zadarmo. A mne okouzlilo, že jsem v nich tak krásně viděla! Neodradilo mne ani to, že mi spolužák nekompromisně oznámil, že vypadám jako vopice. Vidím to jako dneska: stáli jsme právě frontu na oběd ve školní jídelně. Nepotěšil mne, ale měla jsem jasno. Zaručeně vidět mi bylo milejší, než zcela bez záruky okouzlovat spolužactvo.

První brýle pro slečny jsem si mohla koupit někdy v 15 letech. Měly mandlový tvar a něco se na ně doplácelo. Škoda, že nepřežily prázdniny, zlomila jsem je tak, že už nešly spravit. To už jsem měla -6,5 dioptrií. Někdy v té době už začalo být víc obrouček na výběr.

Po maturitě jsem jezdila na vandry a brýle jsem na noc opatrně ukládala do boty. Přesto se mi povedlo si jedny brýle rozšlápnout. Kupodivu to nebylo v přírodě, ale v obýváku. Když jsem telefonovala do práce, že přijdu hned, jak najdu brýle rezervní, dostala moje vedoucí záchvat smíchu. Mně do smíchu moc nebylo, brýle bez brýlí se špatně hledají. Když jsem konečně dorazila do práce, vedoucí po mně nechtěla zameškané zpoždění napracovat. Překvapila mne.

Dioptrické brýle sluneční se objevily, když jsem měla malé děti. Byla jsem s nimi spokojená dokud jsem si nerozbila ty nezabarvené. Byl listopad, celý den mlha a já na ty nové brýle čekala 6 týdnů. V tmavých brýlích... Na to taky nemůžu zapomenout! Někdy v té době jsem přestala vyhazovat brýle, které nebyly úplně rozbité. Co kdyby se hodily...

Děti vyrostly a já začala mžourat při čtení textů knih. Několik týdnů jsem trpělivě čekala, až zase začnu vidět, a pak jsem dostala své první brýle na čtení. Nějakou dobu jsem používala střídavě dvoje brýle a pak přišly na řadu bifokální. Dokonce jsem si nechala udělat skla tmavnoucí na slunci. Přežily už jedny obroučky, druhé dosluhují.

První plastové brýle nepřežily mé čistění vším možným. co jsem zrovna popadla. Jenže v té době už skleněné čočky byly dražší, než plastové, a tak jsem se naučila plastové čočky otírat speciální utěrkou a mýt teplou saponátovou vodou.

Nejnovější změna je ta, že dnes si každý zaplatí brýle i skla, takže lituji rodiče brýlatých dětí. Zase ale děti nenosí něco, v čem by spolužákům připadaly jako vopice. 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Soukupová
Brýle na čtení mám asi od 45ti let. A skoro celou dobu je nosím na šňůrce. V práci se mi totiž stávalo, že jsem šla něco vyřídit do jiné kanceláře. Brýle jsem nechala na svém stole. Tak šup pro ně. S kolegyní jsme vyřídily něco kolem faktur a vrátila jsem se do své kanceláře. A brýle zase zůstaly "ve fakturách". No, dost jsem se kvůli nim naběhala v práci i doma, než mě zachránila ta šňůrka.
Eva Kopecká
Na své první brýle vzpomínám velice přesně. To jsem si jednoho krásného dne ráno vzala telefonní seznam a místo do květinářství se dovolala někam na úřad. Chvíli byli z mé objednávky paf a já se hned odpoledne vydala do Optiky. Již delší dobu jsem měla pocit, že bych se tam měla nejspíš zastavit. Paní, zvyklá asi od lidí na ledacos, mi, jak už se tak dělá, měnila ta sklíčka v nasazených brýlích a ptala se: A teď? A co takhle? Je tohle lepší? Jednou jsem viděla líp, jednou hůř, ale ona už přesně věděla, co a jak. Tak, povídá si pro sebe, to bychom měli. Civím na rozmazanou tabulku s písmenky a povídám jí, jako přes to, co jste mi tam dala teď, nevidím skoro nic. Vraťte si tam to předtím! A za mnou se ozval tichý hlas...PANÍ...VY TAM TEĎ NEMÁTE NIC...TEĎ TOTIŽ KOUKÁTE JENOM SVÝMA OČIMA, VÍTE....No...a bylo to.
ivana kosťunová
Vzpomínám si, že když jsem si nasadila své první brýle, nemohla jsem se vynadívat, jak byl najednou svět jiný. Na stromu jsem viděla každý lísteček ! Pak jsem je opět sundala a nenosila, protože jsem v nich vypadala jako Mánička ze Spejbla a Hurvínka. Brýle jsem nosila v kabelce a potají vytahovala třeba v kině, a to až po zhasnutí.
Jitka Hašková
Hezký článek. S brýlemi to není jednoduché. já jsem dostala první brýle na četní v první třídě (rok 1950). Nebavilo mě je nosit. viděla jsem dobře i bez nich, tak jsem je nenosila. Brýle na čtení jsem začala potřebovat až po čtyřicítce, když jsem si zkazila oči u počítačové obrazovky. Takže si "užívám" s brýlemi něco přes 30 let a jsem ráda, že to nebylo celý život.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.