I záchody mají svou slavnost - světový den toalet
Ilustrační foto: pixabay.com

I záchody mají svou slavnost - světový den toalet

12. 11. 2020

Hádanka: Co se slaví 19. listopadu? Nevíte? Je to pochopitelné, o tom dnu se příliš nemluví, přestože jde o svátek pozoruhodný. Je světovým dnem toalet. Ano, svátek mají WC, záchody, hajzlíky, kadibudky.

Začalo to rezolucí Valného shromáždění OSN jejímž cílem bylo upozornit na to, že ne v každé zemi světa je běžné kdykoli usednout na čistou toaletu, spláchnout, umýt si ruce.  Následkem je, že každý rok přibližně dva miliony lidí umírají na následky průjmových onemocnění, které souvisí s nedostatečnou hygienou a nedostupností toalet zajišťujících potřebnou hygienu. „Cílem je, aby téma záchody a kanalizace přestalo být tabu a aby si svět uvědomil, že ne všude jsou samozřejmostí,“ uvedl Jae Duck Sim, který založil Světovou organizaci toalet. Ta má sídlo v jižní Koreji a stavba, ve které úřaduje, svým tvarem silně připomíná záchod. Právě v Koreji či Japonsku  toto téma rozhodně tabu není. Děti se tam v mateřských školkách běžně učí, co jsou správné hygienické postupy při vyměšování, zkrátka mají  jakousi oficiální výuku o tom, jak správně chodit na záchod. A pozor, v Japonsku mají i bájnou postavu Mijo Ó, což je něco, jako bůh toalet.

Světový den toalet je oficiálně označován za každoroční oslavu hygienických zařízení, jejich přínosu pro veřejné zdraví a důstojnost každého, kdo má to štěstí, že žije v zemi, kde jsou běžné.

Letošní svátek toalet má své motto a tím je souvislost záchodů s přírodou. Hlavní myšlenkou je upozornit a různé nové formy a možnosti likvidace tělesného odpadu tak, aby měl v konečném důsledku co nejmenší dopad na kvalitu odpadních vod.

Možná se někomu může zdát bizarní a zbytečné organizovat sváteční den pro něco tak přízemního jako je záchod. Jenže stačí si vyjet do jiných zemí a člověk získá poněkud jiný pohled. Stačí českými turisty tolik oblíbené Řecko. Každý se tam setká s upozorněním, že toaletní papír se po použití nehází do záchodové mísy, ale do vedle stojícího odpadkového koše. Turista neznalý řeckých poměrů je zpočátku zděšen: to budu mít u záchodu koš plný páchnoucích papírů? Jenže Řekové takto řeší léta neřešený a zřejmě neřešitelný problém – mizerný stav kanalizace, úzké odpadní trubky. Je tomu tak na všech řeckých ostrovech, na mnoha částech pevniny a kdo Řecko miluje a jezdí tam často, zvykne si. A co teprve cesta do zemí exotických. To je panečku kulturní šok. Například v Etiopii, Keni či jiných afrických zemích je stále běžné, že lidé vykonají svou potřebu přímo na ulici. Prostě se zastaví, podřepnou, pak jim zpod dlouhých hábitů něco vypadne, oni to překročí a jdou dál. Turistům to sice může připadat nechutné, faktem však je, že nikde v okolí rozhodně není žádné veřejné WC či kavárna či obchodní centrum, kde je možné v případě potřeby zaběhnout, posedět ve voňavé kabince, umýt si ruce voňavým mýdlem.

Právě stav toalet a možnost je využívat je jedním z příkladů, jak obrovské rozdíly v různých částech světa jsou a den toalet si klade za cíl na ně upozorňovat. Takže jde v podstatě to záměr zcela vážný, byť někomu může připadat oslava něčeho tak obyčejného, zbytečná, legrační, ba přímo nevhodná, nechutná.

Faktem ovšem je, že celé toto téma souvisí s různými výzkumy a projekty, jak systém zpracovávání lidských výkalů vylepšovat tak, aby dopad na životní prostředí byl co nejmenší. Protože součástí akcí spojených se Dnem toalet je i zveřejňování konkrétních čísel, které mají lidi upozornit, že opravdu nejde o téma, nad kterým bychom měl zavírat oči, či spíše si zacpávat nos. Lidstvo totiž každoročně vyprodukuje více než 720 milionů tun výkalů a 570 milionů litrů moči. Jak by pravil klasik: Kam s nimi?

výročí
Hodnocení:
(4.7 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martin Vrba
Jo – záchody, tady popisujte všichni zážitky z cizích barbarských zemí, já zůstanu doma a centru kultury, tedy v Československé televizi, v prvním studiu v Praze, ve Vladislavově ulici. Kolem roku 1970 tam bylo dole v přízemí studio, do kterého se dalo vejít přes „kufr“, tak jsme říkali závodní kantýně, nebo rovnou dlouhou chodbou od vstupních vrat z Vladislavovy ulice, kde na konci té chodby až za studiem byly i záchodky, ty nás zajímají – ty jsou v hlavní roli – ty jsou oslavencem. Tedy tehdy byly ale v příšerném stavu, věčně ucpané a moč a výkaly i mimo mísu. Když jsem si dal po jednom natáčení rande s jednou překrásnou komparsistkou, tak jsem si ve spěchu neohlídal kolmé dosednutí a mísa to neustála a se mnou spadla a já jsem si zašpinil krásné a na míru šité světlé kalhoty s širokými nohavicemi do zvonu. Co jsem měl dělat, holka se mi moc líbila, nechtěl jsem o ni přijít kvůli podělaným kalhotám. Nabídl jsem ji, že si zajdeme do kina a ona už o přestávce v natáčení byla koupit i lísky a před Besedou – před tím studiem už stepovala a já nebyl zrovna Robert Redford, aby tam trčela až do druhého dne. Svůj problém jsem popsal kamarádovi z laborek (tam se vyvolávaly filmy – bylo to naproti tomu WC) a ten mi dal nějakou směs prášků, kterými jsem si ty nohavice posypal a opravdu to hnědé zabarvení zmizelo a já jsem byl za 15 minut schopen se slečnou jít do Alfy na Václavák do kina. Jenže do dnes si nemohu vzpomenout, o čem ten film byl. Celou dobu jsem se jen škrábal, nejdříve na kotnících a pak i po lýtkách a ani dívka mne nezajímala a já ji zjevně také ne – vůbec se ke mně netulila, asi si myslela, že mám nějaké breberky. Když se konečně v kině rozsvítilo, tak jsem zjistil, že mám nohy v jednom ohni a silně oteklé až ke kolenům a navíc nohavice dole roztřepené tak, jako je mají trosečníci po 15 letech na pustém ostrově. S dívkou jsem se rychle rozloučil a odešel na Karlák do nemocnice, dostal jsem nějaké prášky a injekci a protože jsem i hůře dýchal, tak jsem tam i přespal. Kalhoty mi ten kamarád zaplatil, prý se nějak sekl ve složení. Ale když se pak televize přestěhovala na Kavky, tak tam bylo všechno na světové úrovni a WC samozřejmě také, tam bylo radostí si chvíli posedět, tam už nebylo třeba udržovat rovnováhu. Jo – a jak to dopadlo s tou slečnou? To až někdy příště, nesmím přece zastínit oslavence – záchodek.
Zdenka Jírová
Také jsem byla před asi 40-50 lety v Bulharsku, na to nejde zapomenout, jaká to byla v kempu hrůza, v Rumunsku o trochu lepší a v Rusku - hrůza. Když jsem poprvé po roce 89 jela na dovolenou do Španělska, nestačila jsem se divit, dalo mi chvíli přemýšlení, jak se tam chovat, to byl salonek s příslušenstvím. Nemusím ale vzpomínat na hrůzu východních zemí, stačilo vidět záchod ve vlacích nebo na veřejných záchodcích u silnic.
Jarmila Komberec Jakubcová
K tomu výročí jsem také napsala článek asi před 2 léty. Na toalety a WC mám stejný názor jako paní Helena P. Nejhorší jsem poznala na Středním Východě.
Helena Přibilová
Ano, podle toalet se pozná kultura země, o tom by mohl vyprávět nejeden cestovatel. Pro mě osobně byly nejhorší toalety ve střední Asii, v mnoha případech spíše jejich neexistence. Naopak nejlepší zkušenost mám z Japonska. Tam jsou všude veřejné záchody nejen zdarma, ale jsou i čisté, vyhřívané a skvěle vybavené.
Daniela Řeřichová
V 90. roce jsme byli pozváni přáteli do švýcarského Lugana. Během dlouhé večeře jsme se postupně děti, manželi i já museli omluvit a odejít na onu místnost. Vraceli jsme se znejistělí a nakonec byli nuceni požádat hostitele o instrukce. Na toaletě bylo vše na čip - dveře, jednorázový návlek na prkénko, splachovadlo, baterie, mýdlo, kolínská, jednorázové ručníky...☺
Zdenka Soukupová
Mám podobnou zkušenost jako Jana. Kdysi jsem byla služebně v Kijevě, na stadionu Dynamo. Chtělo se mi na malou. Otevřela jsem kabinku a chtělo se mi brečet. Neuvěřitelně špinavý turecký záchod, rezavý kovový koš na toaletní papír, zápach nepředstavitelný. Viděla jsem takový záchod poprvé a nevěděla jsem, jak se tam mám posadit. Čelem ke dveřím, nebo k protější straně? Na bočních stranách byly nějaké držáky, asi na ruce, ale na ty jsem se bála podívat, natož se jich dotknout. NO, nakonec jsem to se sebezapřením zvládla. Doufám, že něco takového už nezažiju.
Věra Ježková
Mrzí mne, že jsem se nevydala včas na výstavu nočníků na Výtoni. Dovoluji si připomenout svůj článek https://www.i60.cz/clanek/detail/18539/jak-jsme-sbiraly-zachody.
Hana Čadová
Nechápu, proč 12.11. dáváte a sdělujete hádandu ohledně Světového dne toalet. Toto výročí je až za týden 19.11.
Hana Čadová
Nechápu, proč 12.11. dáváte a sdělujete hádandu ohledně Světového dne toalet. Toto výročí je až za týden 19.11.
Jana Tulejová
Říká se, že podle stavu WC se pozná kultura země. Něco na tom je. Před 50 lety jsme poprvé vyjeli s mužem k moři, na podnikovou rekreaci do kempu v Bulharsku. Chatky pro 4 lidi, jeden stoleček, palandy, dnes nepředstavitelné. Společné sprchy, společné WC pro celý kemp. Každý den tam "uklízela" baba Jaga, měla kýbl a hadru. V tom kýblu si nosila i chleba, který si koupila ve frontě u stánku. Jednou jsme si s mužem vyrazili na večeři do restaurace. Objednali jsme si, já si odskočila na WC. Měla jsem žluté páskové střevíčky, žlutou kabelku přes rameno... Otevřela jsem dveře do kabinky a šlápla jsem do h..a. Turecký záchod byl neuvěřitelný, málokdo se trefil do díry, tak bylo doslova nasráno všude kolem. Pověsila jsem si kabelku na kliku a přidřepla. Někdo vešel a zmáčkl kliku mé kabinky, kabelka přistála v h..ě. Na chodbičce bylo umývadlo, ale netekla voda. Naprosto zdrcená a smradlavá jsem se vrátila ke stolu, manžel už jedl, já jsem tupě zírala na svůj talíř a snažila jsem se ovládnout žaludek. "Proč nejíš?" zeptal se muž a vtom se k němu dostal závan z mé nožky. No hrůza! Odešli jsme hladoví, já šla bosky, střevíčky letěly pod chatku a kabelka za nimi. Když jsme po 45 letech letěli do Bulharska, měla jsem velké obavy... Ale zbytečně. Bulharsko je dnes úplně jiné!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.