Podzim je čas na pletení. Čím barevnější, tím lepší

Ty svetry nejsou nic pro mě, ale v současné době háčkuji šátky sloužící spíš jako šála (zájemci mohou vyhledat na internetu pod názvem "šátkování"). Jsou ze speciální tenké bavlněné příze, která je také vícebarevná.

Vždycky jsem ráda pletla, ale teď mě z pletení bolí ruka a záda, takže to nechám těm zdatnějším.

U nas patrilo k tradici zenskeho pokoleni umet varit a ovladat vsechny rucni prace vcetne siti obleceni, vsechno jsem nalezite zvladala, letos je uz druhy podzim kdy se premlouvam k hackovani nebo pleteni domacich backurek snad to vyjde napotreti pristi rok, ty stare jeste vypadaji dobre.

Ruční práce, zejména pletení a háčkování, byly od dětství mým koníčkem. Nejdříve jsem tvořila oblečky na panenky, později, ve věku kolem patnácti let, jsem už pletla modely pro sebe i pro rodinu. Barevné svetry jsou příležitostí, jak využít nejrůznější zbytky přízí. Ať už se pustíme do proužků nebo tzv. norských vzorů, výsledek bývá vždy originální.

Článek jsem si ráda přečetla. Plést umím, spousta Íčkařů to o mně ví ale momentálně nemám nic rozpletené. Ale určitě jehlice proluftuji, nasysleného materiálu mám hodně

Hezký den, ruční práce jsem se naučila, protože jsem chtěla sama, nikdo mě nenutil, nejsem úplně po letech na sto procent, stále se učím, jsem ráda, že po očních operacích můžu číst i plést a háčkovat, tak tvořím jak pro sebe, tak pro ostatní z rodiny pro radost.

Plést s háčkovat jsem se naučila tak kolem patnácti let, takže už mě to drží víc než padesát let. Jen jsem si ještě před časem přibrala paličkování a snažím se zvládnout frivolitky /moc mi nejdou, jemná motorika už není to, co bývala/. Je to relax, pustit si rádio, nebo CD a začít chrastit jehlicema, nebo paličkama. Zásobu materiálů mám, čas v důchodu taky. A Vánoce jsou na krku, takže honem projet Pinterest, namotat paličky a pustit se do zvonečků a andělíčků. :-)

Pletla a háčkovala jsem docela hodně, hlavně na děti a kamarádky. Pro sebe jsem vymýšlela rúzné modely. Vždy se to velice líbilo a tak jsem hodně věcí rozdala. Nyní už jen vzpomínám.

Pletla jsem na děti, na sebe, na manžela, na tchána. Pletla jsem proto, že jsem si tak vyrobila vlastní modely oblečení, protože koupit se mnoho nedalo. Dnes, kilo kvalitní příze 300,- Kč až 1 000,-- Kč. Podle kvality a síly. A musím umět plést a musím mít představu o střihu. Jinak budu mít kus beztvaré pleteniny. A musím umět nejen plést hlace, obrace, ale umět přidávat a ujímat oka, uzavřít řadu, udělat náplet, rozplést oka nápletu. A musím sedět a plést. To si ten svetr koupím v sekáči, chvíli odnosím a hodím do kontejneru. Umím plést, háčkovat. Svetry, sukně, vesty, ponožky, čepice. Ale proč? Už to není nutnost. A jestliže chce mít některá slečna moderní ručně pletený svetr, tak ať se se mnou klidně pobaví, poradím, ale ať si ho uplete sama. Můj syn chtěl před pár lety vlněný ručně pletený svetr s hrubým vzorem. Neměla jsem moc času, tak on se to pletení naučil. Upletla jsem mu lem, rozpletla oka a on si pletl rovně až do podpaží. Pak jsem mu ten díl dopletla já. Dost si toho svetru vážil. Možná právě proto, že si ho vlastnoručně vytvořil.

Pletla jsem hodně, ráda a snad i hezky. Taky háčkovala, ale to trochu míň. A to nejen na podzim. Postupně mě to přestalo bavit. Takže už nepletu ani neháčkuju a nevrátím se k tomu.