Píšu ti
Ilustrační foto :pixabay. com

Píšu ti

26. 9. 2020

Píšu ti do spaní
a nemám žádná slova,
tíha mých pocitů
mi nedovolí lhát,
čas život předhání
a pak si trumfy schová,
ve starém sešitu
se krčí Má mě rád.

Píšu ti do ticha
beze slov na papíře,
nápady nezralé
dnes už se nerodí,
den city rozmíchá
jak barvy od malíře
a vztahy bývalé
do smetí vyhodí.

Píšu ti, když ty spíš,
věčně a bez přestání,
své věty bezděčné
líp nedokážu říct,
možná, že stále víš,
jak chutná milování,
však z lásky skutečné
už nejde najít nic.


Moje poezie
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Antonín Nebuželský
I studeného a zatvrzelého sobce jste potěšila. Díky
Rostislav Mraček
Co čekat od Zuzany Pivcové? Jen a pouze pěkné, krásné, nádherné, skvělé, půvabné a čtivé verše! Děkuji za ně.
Jan Zelenka
Zuzko, vaše poezie je krásná a nikdy nezklame!
Soňa Prachfeldová
Zuzko Tvoje nádherná poezie mě i někdy rozesmutni.
Jaroslava Handlová
Nad Tvoji vyzrálou a vytříbenou poezií nelze se nezastavit. Je to krása, která pomáhá vracet hezké vzpomínky i tomu, kdo umí básně vnímat. Děkuji.
Dana Puchalská
Zuzano, krásná poezie. Přidávám ještě pár ******* navíc a děkuju.
Alena Vávrová
♥♥♥♥♥
Hana Nováková
Zuzko, podle veršů si jednoho nepřestala milovat dodnes, i když ty jsi zde a on někde v jiné dimenzi. Ráda vzpomínám na jednu lásku, byla z tanečních, bylo to krásné, romantické, pak jsme žili každý svůj život, občas jsme se potkali a najednou mi jeho maminka řekla, že už ho nikdy neuvidím Stála jsem nevěřícně, jen vzpomínky zůstaly a zůstanou, Zbyly jen fotky z tanečních a v srdci žal, přeci jen ....
Jana Šenbergerová
:-)
Věra Ježková
Zuzko, díky za další krásné verše. ♥ Připomněla jsi mi jimi ale moji básničku ze studijních let. Svému oblíbenému vyučujícímu ruštiny jsem napsala na stroji s azbukou básničku „Monolog v tělefonnoj budke“. Podle vzoru Taťány začínal „Ja k vam zvoňju, čego že bole, něľzja mně bol´še už molčať. Ja znaju, v vašej vole, naročno trubki ně podňať ...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.