Vzpomínka: Čas žhářů
Ilustrační foto: pixabay.com

Vzpomínka: Čas žhářů

23. 9. 2020

Nedávno zde na chatu proběhla diskuse na téma připálené krmě, což mně evokovalo několik situací, díky nimž jsem získala přezdívku Paličova dcera.

Oheň mě svou magičností přitahoval odjakživa.

Některé události jsou dle zákona promlčené, jiné kolují v široké rodině jako výstraha před mým nebezpečným koníčkem.

Přispěji svou troškou do mlýna třemi publikovatelnými ukázkami.

V devadesátkách jsme jednou před odletem do exotické země absolvovali akci náročnou na příjem a odbourávání alkoholu.

Stihli jsme se vrátit domů a jako první pomoc vypili několik českých turků uvařených ze životadárné Želivky a nespecifikovatelné kávovinové směsi Standard. Vše jistil důvěryhodný plynový sporák firmy Mora, jejíž tradice sahá do roku 1825.

Na letišti se mi náhlým podezřením rozbušilo srdce.

„Vypnula jsem hořák?“ obrátila jsem se na Jana.

Zhluboka se nadechl a začal jednat, neboť měl v živé paměti několik mých žhářských excesů.

„Na Staré Město a zpátky za třicet minut,“ nabídl prvnímu na štaflu zápis do Guinessovy knihy rekordů.

„Na to si najměte helikoptéru,“ doporučil mu oslovený.

„Žena asi zapomněla vypnout vařič,“ upřesnil svou žádost dalšímu taxikáři.

„Kdy vám to letí?“ reagoval tento s mužskou solidaritou, neboť sdělenou informaci považoval za legitimní důvod k nevyhnutelné rodinné krizi.

Řítili se ucpanou Prahou, tu do protisměru, tu po kolejích a nikdo se neodvážil je zastavit.

Naštěstí to byl jen planý poplach, plyn neunikal.

I letadlo počkalo.

Jen nás ta legrace stála dva tisíce.

Když jsme se nastěhovali do bytu u Karlova mostu, začala nám velmi chybět příroda. Získali jsme možnost zvelebovat smetiště ve Velké Chuchli, které se mělo stát voňavou zahrádkou.

Jan tam odpracoval desítky hodin, během nichž si zablokoval páteř, zlomil kotník, ztratil švýcarský nůž a iluze o mých ošetřovatelských schopnostech.

I stalo se, že jsem chtěla odměnit jeho budovatelské úsilí voňavými řízečky.

Smažily se dozlatova na již mediálně profláknutém plynovém sporáku.

V té chvíli zavolala kamarádka Lenka, která nečekaně oslepla. Byla jsem tak zabrána do řešení její situace, že jsem na maso úplně zapomněla.

„Maminko, asi hoří kuchyň,“ zaklepaly zdvořile mé děti na dveře pracovny.

Oheň zaplavil fantaskním světlem celý prostor, hořela teflonová pánev a rudé jazyky olizovaly nedávno zakoupenou digestoř.

Vystrčila jsem děti z bytu a přikázala jim, aby jezdily tramvají a nevracely se dřív než za tři hodiny.

Dohledala jsem všechny deky a opatrně je házela na hořící objekt.

Oheň se nemínil vzdát a šplhal až ke stropu.

Sice jsem zvítězila, ale...

Kuchyní se tiše a velmi dlouho snášely černé mastné saze.

Když jsem zaslechla kroky svého muže na chodbě, běžela jsem mu vstříc.

Obolavělý se opíral o zlomený rýč.

„Cítím tady uzené,“ hlesl prognosticky, a opravdu,  pach spáleného masa a spotřebičů nezmizel ani po druhém vymalování.

Zanedlouho jsme hodlali návštěvu budoucí zahrádky spojit se sportováním v areálu zdraví ve Velké Chuchli.

Byl čas podzimních plískanic a já jsem předem připravovala horký čaj, který nás po návratu dostane do formy.

Když jsme zmoženi stoupáním krpálu měli cíl na dosah, projelo mnou neblahé tušení.

„Je lepší vybouchnout nebo vyhořet?“ položila jsem sugestivní otázku a následoval povel.

„Domů!“

Děti napřed silně protestovaly, ale když se dozvěděly důvod změny programu, rozběhly se spolu s námi z kopce.

Proti nám se belhal stařeček o berlích. Vyděšeně uskočil na stranu.

„Lidi, vy děláte, jakoby hořelo!“

Taky že jo. Tentokrát jen nerezová konvice.

Jan pak nekompromisně zakoupil elektrický sporák, avšak netušil, že i v něm se dají kromě buchet a kuřat upéct třeba i zmáčené dětské botičky.

V takových odchodily děti základní školu.

Promiňte, teď něco bouchlo v kuchyni.

Omlouvám se, trochu jsem se zdržela. Ta vajíčka se nějak rychle uvařila a skořápka připekla ke kastrolku.  No, stejně už byl poslední z původní sady.


P.S.

Z Formanových filmů mám nejradši Hoří, má panenko

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.2 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
Děkuji - teď si zase já s úsměvem čtu Vaše příběhy, to by vydalo na knížečku. Vidím, že v tom nejsem sama.:-)
Naděžda Špásová
Danko, občas taky trpím takovými výstřelky, něco zapnu na sporáku a jdu do obýváku. Hořelo u nás před lety, když muž chtěl ohřát rybičkám vodu a ohřívač dál do košíku se slámou. Naštěstí byl ještě doma a uhasil to. Pobavila jsem se, tvůj muž má občas nad hlavou svatozář, viď. Držím palce, ať to u vás vždycky dobře dopadne. (◕ᴗ◕✿)
Zuzana Pivcová
Já jsem sice nic nespálila, nemám ani plyn, ale s pamětí si také nejsem jistá. Vzpomínám, že jsem se vracela, že jsem nezavřela okno, jednou mě celou dovolenou v Albánii trápil pocit otevřeného okna. A kdysi jsem hlídala sestřiny kocourky, když někam odjela, šla jsem nakupovat a najednou mi blesklo - okno. Tentokrát to tak opravdu bylo. Utíkala jsem zpátky a jeden kocour se procházel na parapetu ve 3. patře. Doma byl zvyklý na 1. Vaše vyprávění se sebekritikou mě pobavilo, ale to se to směje, když se to člověka zrovna netýká.
Růžena Kuželková
Máte pestrý život,co k tomu více dodat,ještě mnoho let s úsměvem na rtech.
Dana Puchalská
Ještě teď se směju... Danielo, paráda... Tvůj manžel je zkrátka ohněm zocelený a klid'as. Není to žádná prudina- to cituji větu v mém oblíbeném seriálu "Taková normální rodinka". Zdravím a ještě jednou díky. P. S. Doma mi kdysi říkali Soptík.
Daniela Řeřichová
Děkuji za vzkazy, Ivano, Věro, Zdenko, vidím, že tu mám spřízněné duše.:-)
Zdenka Soukupová
Danielo, s Vámi si manžel fakt užije samou legraci. Obdivuji ho. A přeji vám oběma neuhasínající vztah. S chutí jsem se zasmála.
Věra Ježková
Danielo, potěšila jste mě. Jsem pyromanka. Miluju oheň, prskavky a ohňostroje, pokud neubližují přírodě. Oheň vnímám jako očistný. Proto mi ani nevadí představa, že v něm jednou skončím. I když na to bych si ráda ještě pár let počkala. Sporák mám plynový. Taky se mi několikrát stalo, že jsem po vaření zapomněla vypnout hořák a málem spálila hrnec a pánev. Už jsem myslela na to, že bych napsala o ohni básničku. Zatím ale nevím, jak na to. Snad se inspirace dostaví. Většinou se objevuje nečekaně. Mějte se hezky. Ohni zdar. :-)
ivana kosťunová
Abych nezapomněla- váš manžel musí být veliký kliďas.
ivana kosťunová
Neznám nic lepšího, než se poránu srdečně zasmát. Vzpomněla jsem si, jak jsme v panelákovém bytě zvonili na souseda pod námi, z jehož bytu se linul pach spáleného masa. Na zvonek, ani bouchání neodpovídal , zřejmě z té invaze ženských propadl panice, a naivně se domníval, že když vypne hořák, bude vše v pořádku, a ženské se rozejdou. Ženské ale nemohly tušit, že hořák byl již vypnut, a bušily dál, v domnění, že pán někde umírá otravou, a je potřeba zachránit mu život. Teprve když padaly názory, že bude nejlépe zavolat policii, hasiče, a záchranku, raději otevřel, aby demonstroval, že žije.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.